Historie úprav
Odpověděl/a – 25.říjen 3:48
Jasně:
- pokud dlužník peníze má, ale vrátit je nechce, trestný čin to není, protože to sanuje soudní výkon práva, nebo exekuce (subsidiarita trestní represe),
- pokud si dlužník nesežene zaměstnání, i když pracovat může, a k vůli tomu nemá na splacení, theoreticky může jít o přečin krácení věřitele, v praxi bys mu musel prokázat, alespoň, nepřímý úmysl, že by jinak pracovat chtěl, ale že do práce nenastoupil v úmyslu poškodit věřitele. My, totiž, nemáme pracovní povinnost, takže v praxi se obávám, že nedojde ani k zahájení trestního stíhání,
- jestliže se dlužník chová marnotratně, a v příčině toho nesplácí své závazky, tak k vymožení plnění je soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce: pak zůstane dlužníkovi z výplaty tzv. nezabavitelná částka, a s tou si může nakládat marnotratně podle libosti (subsidiarita trestní represe).
Odpověděl/a – 25.říjen 3:54
Jasně:
- pokud dlužník peníze má, ale vrátit je nechce, trestný čin to není, protože to sanuje soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce (subsidiarita trestní represe),
- pokud si dlužník nesežene zaměstnání, i když pracovat může, a k vůli tomu nemá na splacení, theoreticky může jít o přečin krácení věřitele, v praxi bys mu musel prokázat, alespoň, nepřímý úmysl, že by jinak pracovat chtěl, ale že do práce nenastoupil v úmyslu poškodit věřitele. My, totiž, nemáme pracovní povinnost, takže v praxi se obávám, že nedojde ani k zahájení trestního stíhání,
- jestliže se dlužník chová marnotratně, a v příčině toho nesplácí své závazky, tak k vymožení plnění je soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce: pak zůstane dlužníkovi z výplaty tzv. nezabavitelná částka, a s tou si může nakládat marnotratně podle libosti (subsidiarita trestní represe).
V zásadě mají odpovědnost jak věřitel, tak dlužník. U nás není tohle ještě nastaveno rozumným a proporcionálním způsobem, ale každý by se měl starat o svůj majetek s péčí dobrého hospodáře, a pokud někdo půjčí, aniž by si např. vůbec ověřil, jestli má z čeho plnit, tak je to jeho právo, ovšem nikoli právo, které by měl stát vymáhat, například.
Dlužník je povinen plnit, řádně a včas, to je bez debat. Na druhé straně, pokud někdo půjčí pologramotnému idiotovi, nebo se v tom životě něco stane, a on není s to plnit, nebo sice je s to plnit, ale v menší míře, než bylo ujednáno, ideálně by si to měli vyřešit mezi sebou, a ten věřitel by měl prostě počkat: risiko podnikání.
Samozřejmě, pokud někdo má na plnění a prostě dobrovolně neplní (proč je dokonale nepodstatné), tak nastupuje výkon rozhodnutí. Od toho ten výkon rozhodnutí je, že. Ale mělo by to být ultima ratio, téměř poslední možnost, před trestní represí, ne institut k obohacování a zneužívání.
Až když dlužník např. zatajuje příjmy, schovává majetek, nebo něco podobného, tak je to věcí (i) trestního práva, protože tím, minimálně v nepřímém úmyslu, krátí věřitele.
Abys mohl dlužníka stíhat pro podvod, musel bys prokázat, že od začátku smluvního vztahu do něj vstoupil s úmyslem, že nebude plnit. A to je velmi obtížné, většinou prakticky nemožné, tedy, leda by se dlužník přiznal.
Píšu to pořád: právo je malicherné.