Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 11.říjen 10:47

Kulturistou ne, ale ve formě a svalnatý být mohl a na tom není nic divného (lidi všelijak cvičili ve všech dobách, plus k tomu přičti těžké živ. podmínky, těžká fyzická práce, namáhavý vojenský výcvik a skutečné fyzické válčení tělo na tělo s těžkým brněním). Soudobé zmínky o tom kolikrát jsou, ale jakoby jen tak formálně zmíněné mezi jinými informacemi, protože fyzická aktivita a cvičení se zkrátka braly jako samozřejmost a povinnost a nebyl důvod se tím chválit.
Vem si všelijaké sportovce ve starověku, byli namakanější, než dnešní kulturisti. Milón z Krotónu a spol třeba těžko sypali nebo vůbec brali doplňky jako proteiny, kreatin a BCAA… :D přesto byli gigantičtí a velice silní.

Plno těch starověkých zápasníků, atletů a bojových národů typu Sparťanů prostě bylo vysoce namakaných, protože tvrdě dřeli (až do krajností) a pořádně žrali. Posilování a sport všeobecně ve starověku nebylo žádné tabu. Měli kalisteniku, závaží, denní programy, namáhavé bojové výcviky s těžkými zbraněmi a zbrojí, kardio, extrémní vytrvalostní tréninky za hranicemi lidských možností, metody na snášení bolesti, zápasy na život a na smrt, přísné diety, dobrovolné drsné i válečné životní styly a všelijaké speciální techniky, včetně rafinovaného progresivního přetížení. Dnes by nasypaní kulturisti, údajní vytrvalostní extrémisti (například „Spartani“, Spartan race) a podobní ani zdaleka nepřežili tehdejší podmínky, natož agoge.
Ve středověku už to nebylo tak rozšířené, ale dalo by se to vztáhnout alespoň na rytířské řády a vojáky. A panovníci často pracovali (fyzicky, dobrovolně) nebo cvičili a byli i součástí armád a samozřejmě měli všelijaké pohybové aktivity a dovednosti, které museli ovládat (už od svých dětských let), hlavně mj. vojenskou zdatnost, boj se zbraněmi,…
A teď si vem, že jen lov byl od starověku až po novověk jejich oblíbenou kratochvíli, čili takovým oddychem (a tréninkem). A to rozhodně nevyčkávali v rozhlodně na zadku, se střelnou puškou, to byli borci s kopím nebo lukem, na koni (nebo bez) a lovící v drsných podmínkách i několik dní (sami nebo s družinou v lese)… a tohle byl pro ně relax.

Disraeli

Odpověděl/a – 11.říjen 10:56

Kulturistou vyloženě ne, ale ve formě a svalnatý být mohl a na tom není nic divného (lidi všelijak cvičili ve všech dobách, plus k tomu přičti těžké živ. podmínky, těžkou fyzickou práci, namáhavý vojenský výcvik a skutečné fyzické válčení tělo na tělo s těžkým brněním). Soudobé zmínky o tom kolikrát jsou, ale jakoby jen tak okrajově zmíněné mezi jinými informacemi, protože fyzická aktivita a cvičení se zkrátka braly jako samozřejmost a povinnost a nebyl důvod se tím chválit nebo oznamovat něco tak zřejmého (Karel IV. se ve Vita Caroli taky nechválí, že cvičil nebo které všechny dovednosti měl… proč taky).
Vem si všelijaké sportovce ve starověku, byli namakanější, než dnešní kulturisti. Milón z Krotónu a spol třeba těžko sypali nebo vůbec brali doplňky jako proteiny, kreatin a BCAA… :D přesto byli gigantičtí a velice silní.

Plno těch starověkých zápasníků, atletů a bojových národů typu Sparťanů prostě bylo vysoce namakaných, protože tvrdě dřeli (až do krajností) a pořádně žrali. Posilování a sport všeobecně ve starověku nebylo žádné tabu. Měli kalisteniku, závaží, denní programy, namáhavé bojové výcviky s těžkými zbraněmi a zbrojí, kardio, extrémní vytrvalostní tréninky za hranicemi lidských možností, metody na snášení bolesti, zápasy na život a na smrt, přísné diety, dobrovolné drsné i válečné životní styly a všelijaké speciální techniky, včetně rafinovaného progresivního přetížení. Dnes by nasypaní kulturisti, údajní vytrvalostní extrémisti (například „Spartani“, Spartan race) a podobní ani zdaleka nepřežili tehdejší podmínky, natož agoge. Muži měknou, testosteron jde dolů a i dnešní svalouši by většinou nepřežili nějaký menší/větší extrém, kterému se (i obyčejní) muži vystavovali v dřívějších dobách.
Ve středověku už to nebylo tak rozšířené, ale dalo by se to vztáhnout alespoň na rytířské řády a vojáky. A i panovníci často pracovali (fyzicky, dobrovolně) nebo cvičili a byli i součástí armád a samozřejmě měli všelijaké pohybové aktivity a dovednosti, které museli ovládat (už od svých dětských let), hlavně mj. vojenskou zdatnost, boj se zbraněmi,… Taky byli AKTIVNÍMI představitaly armád, dokonce někdy i velmistři rytířských řádů (a ti měli skutečný trénink/výcvik, dietu a podobně a jejich velmistr si nemohl dovolit být nějaký slabota), na východě nebo jinde zase byli zase panonvíci členy a hlavami elitních jednotek jejich vojsk, což taky obnášelo jejich výcvik, zdatnost i zkoušky a podobně.
A teď si vem, že jen lov byl od starověku až po novověk jejich oblíbenou kratochvíli, čili takovým oddychem (a tréninkem). A to rozhodně nevyčkávali v rozhlodně na zadku, se střelnou puškou, to byli borci s kopím nebo lukem, na koni (nebo bez) a lovící v drsných podmínkách i několik dní (sami nebo s družinou v lese)… a tohle byl pro ně relax.