Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 7.září 21:53

Má to velký vliv a rozhodně není zanedbatelný. Nedostatek spánku se projeví celkově na člověku, na těle i mysli – jako i schopnostech, přemýšlení, motorické funkce, tím i celý chod těla, včetně třeba přijímání – nebo teda zpracování potravy. Spánek má na ohle všechno vliv a při jeho nedostatku (rovná se i nekvalitě) se tohle všechno narušuje. Celkový výkon člověka a jeho „fungování“ bude horší. Paměť pochopitelně taky.
Jako zpravidla se nic moc nestane, když bude mít jednou za čas probdělou noc nebo se špatně vyspí… ale pokud se bavíme o pravidelném nekvalitním spánku, tak to bude mít špatné dopady, včetně horší paměti.

Ale je třeba kec, často uznávaný, že člověk potřebuje alespoň 8 hodin spánku. Za jedno je to dáno i věkem a dalšími faktory a za druhé je to dost i individuální záležitost – někdo potřebuje víc, někdo míň. Taky se dá do toho zahrnout samotná relaxace, tedy skutečný odpočinek (bezspánkový), který též dodává energii a může se téměř rovnat spánku. Když totiž člověk umí skutečně odpočívat (a tím nemyslím, že „vypne u televize“), tak to funguje podobně jako spánek (hladiny v mozku, uvolnění svalstva a podobně). To ČÁSTEČNĚ může nahradit spánek – a takový člověk může spát i míň hodin, protože dokáže relaxovat přes den… Není ovšem důležitý jen spánek, ale samotné snění – a není to jen REM fází, ale vyloženě sny jsou dost možná větší nezbytností, než sám spánek. Člověk potřebuje snít/spát. Sny jsou ještě stále neprobádaná věc, nemluvě o samotném mozku, mysli.
Pak jde taky o typ spánku. Člověk, který spí víckrát přes den – bifázově i polyfázově – si může dovolit spát míň hodin (dohromady). Čím víckrát denně spí polyfázově (tedy čím víc „šlofíků“), tím míň hodin si může dovolit spát – ta častost nahrazuje celkovou délku. Tak třeba někteří lidé spí třeba 4 nebo jen 3 hodiny v noci, ale často mají odpolední, poobědobý spánek hodinu až dvě – dohromady cca pět a stačí jím to. A to je jen bifázový, při polyfázovém, kdy spí třeba 3× nebo i 4× denně (jeden halvní spánek a dva nebo tři „šlofíky“ přes den), si může dovolit prospat míň hodin. Teoreticky třeba 3,5 hodiny za celý den a stačí to (ale při monofázovém spánku to samozřejmě nestačí – když člověk spí v kuse jen jednou denně, cca 3,5 hodiny je opravdu nedostatek).
Takže ani zde neplatí těch 8 hodin.

Spánek ani sny by se neměly šidit, protože jsou pro život nezbytné. ALE dají se upravit nebo zužitkovat – bez následků. Koho například štve, že prospí tolik času v životě a chtěl by ho víc nebo ho využít lépe, může spánek v jisté míře omezit pomocí polyfázové spánku nebo samotný spánek zužitkovat tím, že se během něj bude učit – i to je možné (různými způsoby). Třeba i pomocí lucidních snů, ale rozhodně nejen díky nim. Učit se ve spánku můžeš třeba i jazyk.

No a co se ještě týká té paměti, tak spánek a odpočinek je důležitý, ale samotná paměť se musí vědomě/účelově trénovat, aby byla dobrá. Čím víc se cvičí, tím je lepší, pokud se na ni kašle, postupně časem křadne.

Disraeli

Odpověděl/a – 7.září 22:02

Má to velký vliv a rozhodně není zanedbatelný. Nedostatek spánku se projeví celkově na člověku, na těle i mysli – jako i schopnostech, přemýšlení, motorických funkcích, tím i celém chodu těla, včetně třeba přijímání – nebo teda zpracování potravy. Spánek má na tohle všechno vliv a při jeho nedostatku (rovná se i nekvalitě) se tohle narušuje, zhoršuje. Vůbec výkon člověka a jeho „fungování“ bude horší. Paměť pochopitelně taky.
Jako zpravidla se nic moc nestane, když bude mít jednou za čas probdělou noc nebo se špatně vyspí… ale pokud se bavíme o pravidelném nekvalitním spánku, tak to bude mít špatné dopady, včetně horší paměti. A v každodením životě ten človkě nebude moc „použitelný“, zhorší se mu i zdraví.

Ale je třeba kec, často uznávaný, že člověk potřebuje alespoň 8 hodin spánku. Za jedno je to dáno i věkem a dalšími faktory a za druhé je to dost i individuální záležitost – někdo potřebuje víc, někdo míň. Taky se dá do toho zahrnout samotná relaxace, tedy skutečný odpočinek (bezspánkový), který též dodává energii a může se téměř rovnat spánku. Když totiž člověk umí skutečně odpočívat (a tím nemyslím, že „vypne u televize“), tak to funguje podobně jako spánek (hladiny v mozku, uvolnění svalstva a podobně). To ČÁSTEČNĚ může nahradit spánek – a takový člověk může spát i míň hodin, protože dokáže relaxovat přes den… Není ovšem důležitý jen spánek, ale samotné snění – a není to jen REM fází, ale vyloženě sny jsou dost možná větší nezbytností, než sám spánek. Člověk potřebuje snít/spát. Sny jsou ještě stále neprobádaná věc, nemluvě o samotném mozku, mysli.
Pak jde taky o typ spánku. Člověk, který spí víckrát přes den – bifázově i polyfázově – si může dovolit spát míň hodin (dohromady). Čím víckrát denně spí polyfázově (tedy čím víc „šlofíků“), tím míň hodin si může dovolit spát – ta častost nahrazuje celkovou délku. Tak třeba někteří lidé spí třeba 4 nebo jen 3 hodiny v noci, ale často mají odpolední, poobědobý spánek hodinu až dvě – dohromady cca pět a stačí jím to. A to je jen bifázový, při polyfázovém, kdy spí třeba 3× nebo i 4× denně (jeden halvní spánek a dva nebo tři „šlofíky“ přes den), si může dovolit prospat míň hodin. Teoreticky třeba 3,5 nebo 4 hodiny za celý den a stačí to (ale při monofázovém spánku to samozřejmě nestačí – když člověk spí v kuse jen jednou denně, cca 3,5 hodiny je opravdu nedostatek). Polyfázový spánek je vlastní obří spoustě zvířat/živočichů a i lidé dřív spali (alepsoň) bifázově. Takže se dá mluvit spíš o tom, že monofázový spánek není moc přirozený (obzvlášť pro savce i samotné lidi).
Takže ani zde neplatí těch 8 hodin.

Spánek ani sny by se neměly šidit, protože jsou pro život nezbytné. ALE dají se upravit nebo zužitkovat – bez následků. Koho například štve, že prospí tolik času v životě a chtěl by ho víc nebo ho využít lépe, může spánek v jisté míře omezit pomocí polyfázové spánku nebo samotný spánek zužitkovat tím, že se během něj bude učit – i to je možné (různými způsoby). Třeba i pomocí lucidních snů, ale rozhodně nejen díky nim. Učit se ve spánku můžeš třeba i jazyk.

No a co se ještě týká té paměti, tak spánek a odpočinek je důležitý, ale samotná paměť se musí vědomě/účelově trénovat, aby byla dobrá. Čím víc se cvičí, tím je lepší, pokud se na ni kašle, postupně časem křadne. Důsledkem dnešní doby se navíc paměť ještě mírně zhoršuje – technologie, návyky/zlozvyky, styl života, způsoby,…

quentos

Odpověděl/a – 8.září 11:25

Má to velký vliv a rozhodně není zanedbatelný. Nedostatek spánku se projeví celkově na člověku, na těle i mysli – jako i schopnostech, přemýšlení, motorických funkcích, tím i celém chodu těla, včetně třeba přijímání – nebo teda zpracování potravy. Spánek má na tohle všechno vliv a při jeho nedostatku (rovná se i nekvalitě) se tohle narušuje, zhoršuje. Vůbec výkon člověka a jeho „fungování“ bude horší. Paměť pochopitelně taky.
Jako zpravidla se nic moc nestane, když bude mít jednou za čas probdělou noc nebo se špatně vyspí… ale pokud se bavíme o pravidelném nekvalitním spánku, tak to bude mít špatné dopady, včetně horší paměti. A v každodenním životě ten člověk nebude moc „použitelný“, zhorší se mu i zdraví.

Ale je třeba kec, často uznávaný, že člověk potřebuje alespoň 8 hodin spánku. Za jedno je to dáno i věkem a dalšími faktory a za druhé je to dost i individuální záležitost – někdo potřebuje víc, někdo míň. Taky se dá do toho zahrnout samotná relaxace, tedy skutečný odpočinek (bezspánkový), který též dodává energii a může se téměř rovnat spánku. Když totiž člověk umí skutečně odpočívat (a tím nemyslím, že „vypne u televize“), tak to funguje podobně jako spánek (hladiny v mozku, uvolnění svalstva a podobně). To ČÁSTEČNĚ může nahradit spánek – a takový člověk může spát i míň hodin, protože dokáže relaxovat přes den… Není ovšem důležitý jen spánek, ale samotné snění – a není to jen REM fází, ale vyloženě sny jsou dost možná větší nezbytností než sám spánek. Člověk potřebuje snít/spát. Sny jsou ještě stále neprobádaná věc, nemluvě o samotném mozku, mysli.
Pak jde taky o typ spánku. Člověk, který spí víckrát přes den – bifázově i polyfázově – si může dovolit spát míň hodin (dohromady). Čím víckrát denně spí polyfázově (tedy čím víc „šlofíků“), tím míň hodin si může dovolit spát – ta častost nahrazuje celkovou délku. Tak třeba někteří lidé spí třeba 4 nebo jen 3 hodiny v noci, ale často mají odpolední poobědový spánek hodinu až dvě – dohromady cca pět a stačí jím to. A to je jen bifázový, při polyfázovém, kdy spí třeba 3× nebo i 4× denně (jeden halvní spánek a dva nebo tři „šlofíky“ přes den), si může dovolit prospat míň hodin. Teoreticky třeba 3,5 nebo 4 hodiny za celý den a stačí to (ale při monofázovém spánku to samozřejmě nestačí – když člověk spí v kuse jen jednou denně, cca 3,5 hodiny je opravdu nedostatek). Polyfázový spánek je vlastní obří spoustě zvířat/živočichů a i lidé dřív spali (alespoň) bifázově. Takže se dá mluvit spíš o tom, že monofázový spánek není moc přirozený (obzvlášť pro savce i samotné lidi).
Takže ani zde neplatí těch 8 hodin.

Spánek ani sny by se neměly šidit, protože jsou pro život nezbytné. ALE dají se upravit nebo zužitkovat – bez následků. Koho například štve, že prospí tolik času v životě, a chtěl by ho víc nebo ho využít lépe, může spánek v jisté míře omezit pomocí polyfázového spánku nebo samotný spánek zužitkovat tím, že se během něj bude učit – i to je možné (různými způsoby). Třeba i pomocí lucidních snů, ale rozhodně nejen díky nim. Učit se ve spánku můžeš třeba i jazyk.

No a co se ještě týká té paměti, tak spánek a odpočinek je důležitý, ale samotná paměť se musí vědomě/účelově trénovat, aby byla dobrá. Čím víc se cvičí, tím je lepší, pokud se na ni kašle, postupně časem chřadne. Důsledkem dnešní doby se navíc paměť ještě mírně zhoršuje – technologie, návyky/zlozvyky, styl života, způsoby,…