Historie úprav
Odpověděl/a – 29.srpen 2:14
Podle toho jakou důstojnost nebo u koho. Jestli myslíš všeobecnou pro
všechny lidi, tak ta je dána životní úrovni nebo spíš celkovým stavem
společnosti. Neřekl bych ale, že se důstojnost vyloženě rodí z životní
úrovně. Přestože obojí může na sobě vzájemně stát… Samy od sebe se
ale nerodí.
Pro důstojnost tam ovšem musí být nějaké uspokojování potřeb, od
základních po vyšší. Ovšem i v chudé společnosti nebo takové, která
není zaměřena na hmotné statky, může být důstojnost. Nebo ve velmi
jednoduché společnosti – dokonce i bez psaných zákonů – můžou mít
lidé důstojnost a vést slušný život (i když ne ve smyslu materiálně
bohatý). Ale zde musí být nějaká autorita, která to hlídá a
zabezpečuje… I v nejstarších společnostech to byl vůdce tlupy,
vůdce/náčelník/král kmene popřípadě i soudce/stařešina. S nepsanými
pravidly nebo i později se psanými zákony.
Zpravidla nelze vést důstojný žitot a sám požívat nějakou důstojnost
v nuzných podmínkách a v chaosu. Dále ve společnosti bez řadu, bez
etikety/vychování, hodnot aj. V anarchii a podobných bude mít málokdo
důstojnost. Někteří silní a respektovaní jedinci zde mohou mít
důstojnost a tím i jejich „chráněnci“, ti, kteří k němu patří
(rodina, souputníci). Ale určitě zde není nějaká všeobecná
důstojnost.
Logicky je důstojnost tak trochu závislá na morálce ve společnosti (což se
nemusí VŽDY rovnat životní úrovni, jejímu blahobytu, či technologickému
pokroku. I když v blahobytu jsou k tomu samozřejmě lepší podmínky,
zajištění apod.). Více než na životní úrovni a bohatství to závisí na
tom, jak nebo spíše jestli vůbec je společnost řízená/vedená nebo je
nezřízená. Musí tam být řád a morálka, aby tam byla i důstojnost. Ale
ono je to docela přirozené, protože i primitivní společnost (bez státu)
je vedena/řízena a je tam řád, autorita i vůdcovství – není to
anarchie, kterou za přirozený stav společnosti berou anarchisti. Anarchie je
naprostá neorganizovanost, neřád, je to prostě chaos…
Odpověděl/a – 29.srpen 2:17
Podle toho jakou důstojnost nebo u koho. Jestli myslíš všeobecnou pro
všechny lidi, tak ta je dána životní úrovni nebo spíš celkovým stavem
společnosti. Neřekl bych ale, že se důstojnost vyloženě rodí z životní
úrovně. Přestože obojí může na sobě vzájemně stát… Samy od sebe se
ale nerodí.
Pro důstojnost tam ovšem musí být nějaké uspokojování potřeb, od
základních po vyšší. Ale i v chudé společnosti nebo takové, která
není zaměřena na hmotné statky, může být důstojnost. Nebo ve velmi
jednoduché společnosti – dokonce i bez psaných zákonů – můžou mít
lidé důstojnost a vést slušný život (i když ne ve smyslu materiálně
bohatý). Ale zde musí být nějaká autorita, která to hlídá a
zabezpečuje… I v nejstarších společnostech to byl vůdce tlupy,
vůdce/náčelník/král kmene popřípadě i soudce/stařešina. S nepsanými
pravidly nebo i později se psanými zákony.
Zpravidla nelze vést důstojný žitot a sám požívat nějakou důstojnost
v nuzných podmínkách a v chaosu. Dále ve společnosti bez řadu, bez
etikety/vychování, hodnot aj. V anarchii a podobných bude mít málokdo
důstojnost. Někteří silní a respektovaní jedinci zde mohou mít
důstojnost a tím i jejich „chráněnci“, ti, kteří k němu patří
(rodina, souputníci). Ale určitě zde není nějaká všeobecná
důstojnost.
Logicky je důstojnost tak trochu závislá na morálce ve společnosti (což se
nemusí VŽDY rovnat životní úrovni, jejímu blahobytu, či technologickému
pokroku. I když v blahobytu jsou k tomu samozřejmě lepší podmínky,
zajištění apod.). Více než na životní úrovni a bohatství to závisí na
tom, jak nebo spíše jestli vůbec je společnost řízená/vedená nebo je
nezřízená. Musí tam být řád a morálka, aby tam byla i důstojnost. Ale
ono je to docela přirozené, protože i primitivní společnost (bez státu)
je vedena/řízena a je tam řád, autorita i vůdcovství – není to
anarchie, kterou za přirozený stav společnosti berou anarchisti. Anarchie je
naprostá neorganizovanost, neřád, je to prostě chaos…