Rodí se životní úroveň z důstojnosti, anebo důstojnost z životní úrovně?

Podle toho jakou důstojnost nebo u koho. Jestli myslíš všeobecnou pro všechny lidi, tak ta je dána životní úrovni nebo spíš celkovým stavem společnosti. Neřekl bych ale, že se důstojnost vyloženě rodí z životní úrovně. Přestože obojí může na sobě vzájemně stát… Samy od sebe se ale nerodí.
Pro důstojnost tam ovšem musí být nějaké uspokojování potřeb, od základních po vyšší. Ale i v chudé společnosti nebo takové, která není zaměřena na hmotné statky, může být důstojnost. Nebo ve velmi jednoduché společnosti – dokonce i bez psaných zákonů – můžou mít lidé důstojnost a vést slušný život (i když ne ve smyslu materiálně bohatý). Ale zde musí být nějaká autorita, která to hlídá a zabezpečuje… I v nejstarších společnostech to byl vůdce tlupy, vůdce/náčelník/král kmene popřípadě i soudce/stařešina. S nepsanými pravidly nebo i později se psanými zákony.

Zpravidla nelze vést důstojný žitot a sám požívat nějakou důstojnost v nuzných podmínkách a v chaosu. Dále ve společnosti bez řadu, bez etikety/vychování, hodnot aj. V anarchii a podobných bude mít málokdo důstojnost. Někteří silní a respektovaní jedinci zde mohou mít důstojnost a tím i jejich „chráněnci“, ti, kteří k němu patří (rodina, souputníci). Ale určitě zde není nějaká všeobecná důstojnost.
Logicky je důstojnost tak trochu závislá na morálce ve společnosti (což se nemusí VŽDY rovnat životní úrovni, jejímu blahobytu, či technologickému pokroku. I když v blahobytu jsou k tomu samozřejmě lepší podmínky, zajištění apod.). Více než na životní úrovni a bohatství to závisí na tom, jak nebo spíše jestli vůbec je společnost řízená/vedená nebo je nezřízená. Musí tam být řád a morálka, aby tam byla i důstojnost. Ale ono je to docela přirozené, protože i primitivní společnost (bez státu) je vedena/řízena a je tam řád, autorita i vůdcovství – není to anarchie, kterou za přirozený stav společnosti berou anarchisti. Anarchie je naprostá neorganizovanost, neřád, je to prostě chaos…

Upravil/a: Disraeli

To druhé. V každodenním boji o přežití lze těžko pěstovat nějakou důstojnost.

Ani jedno ani druhé

je to na úhlu pohledu, důstojný člověk nemusí mít nutně životní úroveň, ale má úroveň osobnosti

Zdroj: Moje vlastní úvaha 😓

Upravil/a: evcafanus