Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 20.červenec 15:15

3. Neexistuje jen víra v Boha (je plno bohů, plno náboženství, několik monoteistických i polyteistických, ale i jiných).

Na ráj nevěřím, určtiě ne posmrtný život typu Nebe, Peklo. Existence tohoto, alespoň v takové podobě, je extrémně nepravděpodobná. Na duši ale samozřejmě ano. Jak se dnes ptal jirkaF, zda budeme žít po smrti věčně… Život se vztahuje na fyzično, tento svět, živočichy, organismus, avšak duše (popřípadě bohové, vyšší síly a spol) ale nežijí, prostě existují. Nedá se nazvat životem něco, co ho vysoce přesahuje. A když připustíme existenci duše a to, že je nesmrtelná, tak existovala i před našim fyzickým narozením (fyzickou schránkou) a bude existovat i po ní. Reinkarnace je určitě taky možná. Přesto fyzická smrt je určitě do jisté míry smrt toho člověka – kterým/jakým ten člověk byl – na duši to možná zanechá nějakou menší stopu (zkušenosti apod) – ta osobnost, naše názory, atd. to bude svázáno spíš s fyzicxkou schránkou a po její smrti (odpoutání duše od těla), nebude duše identická s naší fyzickou osobností, jakou byla tady na Zemi (i když zpočátku u některých možná ano, jak to popisuje E. Cayce nebo Robert Monroe v „Návrat k pramenům“). Obzvlášť když k tomu přičteme ty jiné životy a prvděpodobně něco víc. Naše fyzická smrt tedy bude skutečnou smrtí – pro fyzické tělo a částečně nejspíš i pro naši osobnost, kterou jsme tady byli.
I jen naše vědomí během našeho života – to je nic. Malilinkatý zlomeček toho, co jsme a kterého jsme si vědomi, za to obří je podvědomí a nevědomí (a pravděpodobně taky nadvědomí).

Disraeli

Odpověděl/a – 20.červenec 15:16

3. Neexistuje jen víra v Boha (je plno bohů, plno náboženství, několik monoteistických i polyteistických, ale i jiných). Věřím, ale ne v Boha (= tohohle Boha, na kterého poukazuješ).

Na ráj nevěřím, určtiě ne posmrtný život typu Nebe, Peklo. Existence tohoto, alespoň v takové podobě, je extrémně nepravděpodobná. Na duši ale samozřejmě ano. Jak se dnes ptal jirkaF, zda budeme žít po smrti věčně… Život se vztahuje na fyzično, tento svět, živočichy, organismus, avšak duše (popřípadě bohové, vyšší síly a spol) ale nežijí, prostě existují, JSOU. Nedá se nazvat životem něco, co ho vysoce přesahuje. Na život se vztahuje smrt, dočasnost a podobně, takže se to nedá použít na duši.
Když připustíme existenci duše a to, že je nesmrtelná, tak existovala i před našim fyzickým narozením (fyzickou schránkou) a bude existovat i po ní. Reinkarnace je určitě taky možná. Přesto fyzická smrt je určitě do jisté míry smrt toho člověka – kterým/jakým ten člověk byl – na duši to možná zanechá nějakou menší stopu (zkušenosti apod) – ta osobnost, naše názory, atd. to bude svázáno spíš s fyzicxkou schránkou a po její smrti (odpoutání duše od těla), nebude duše identická s naší fyzickou osobností, jakou byla tady na Zemi (i když zpočátku u některých možná ano, jak to popisuje E. Cayce nebo Robert Monroe v „Návrat k pramenům“). Obzvlášť když k tomu přičteme ty jiné životy a prvděpodobně něco víc. Naše fyzická smrt tedy bude skutečnou smrtí – pro fyzické tělo a částečně nejspíš i pro naši osobnost, kterou jsme tady byli.
I jen naše vědomí během našeho života – to je nic. Malilinkatý zlomeček toho, co jsme a kterého jsme si vědomi, za to obří je podvědomí a nevědomí (a pravděpodobně taky nadvědomí).