Historie úprav

da ny

Odpověděl/a – 20.červenec 14:16

Věřím, že ano.
Já měla zkušenost se seznamkou z časopisu + telefonáty. Na internetové seznamky jsem sice několikrát jukla, ale..... ty požadavky, představy a „nabídky“, mne rozhodně nezaujaly. Odrazovaly. Pak přišel čas, kdy bych nemohla opustit rodiče, než opustili oni nás.
U mne vytvořily před 17 lety syndrom „hrůzy“ z mužů. ;D
Setkala jsem se jen s 5 kousky. ČTYŘI si mne po druhé schůzce „stěhoval domů“. Jeden to chtěl „nandat“ bývalé ženě. Celník z Tachova (vdovec), měl geniálního (adoptovaného) synka, informace o mých dětech a stejně staré dceři ho nezajímaly.
Na jediného, kterého jsem znala z dětství, jsem neměla dostatek času. Nedala jsem mu přednost před nemocným dítětem (2× během týdne jsem se omluvila, že nemohu přijít na schůzku a domů ho pozvat nechci). Stěhovat jsem se, po měsíci také odmítla. A jeho bezdětná sestra se tolik těšila na mou/svou holčičku, jak ji bude strojit a opečovávat.
Přiznaný alkoholik v ambulantní léčbě se těšil a plánoval, co mu budu vařit. Měl připravený jídelníček :)
Ti borci mne tak vyděsili, že jsem pochopila, že dokud vychovávám druhé dítě, muž do domácnosti nepřibyde a my se nikam stěhovat nebudeme. Pak si člověk zvakne na svůj klid, pohodlí a jistý druh samoty, kterou si vychutnává.
Na ulici , po cestě do práce, na a z nákupů, ani v ordinaci jsem nepotkala/nehledala nikoho pro společné soužití ;D

da ny

Odpověděl/a – 20.červenec 14:20

Věřím, že ano.
Já měla zkušenost se seznamkou z časopisu + telefonáty. Na internetové seznamky jsem sice několikrát jukla, ale..... ty požadavky, představy a „nabídky“, mne rozhodně nezaujaly. Odrazovaly. Pak přišel čas, kdy bych nemohla opustit rodiče, než opustili oni nás.
U mne vytvořily asi před 20 lety syndrom „hrůzy“ z mužů. ;D
Setkala jsem se jen s 5 kousky. ČTYŘI si mne po druhé schůzce „stěhoval domů“. Jeden to chtěl „nandat“ bývalé ženě. Celník z Tachova (vdovec), měl geniálního (adoptovaného) synka, informace o mých dětech a stejně staré dceři ho nezajímaly.
Na jediného, kterého jsem znala z dětství, jsem neměla dostatek času. Nedala jsem mu přednost před nemocným dítětem (2× během týdne jsem se omluvila, že nemohu přijít na schůzku a domů ho pozvat nechci). Stěhovat jsem se, po měsíci také odmítla. A jeho bezdětná sestra se tolik těšila na mou/svou holčičku, jak ji bude strojit a opečovávat.
Přiznaný alkoholik v ambulantní léčbě se těšil a plánoval, co mu budu vařit. Měl připravený jídelníček :)
Ti borci mne tak vyděsili, že jsem pochopila, že dokud vychovávám druhé dítě, muž do domácnosti nepřibyde a my se nikam stěhovat nebudeme. Pak si člověk zvakne na svůj klid, pohodlí a jistý druh samoty, kterou si vychutnává.
Na ulici , po cestě do práce, na a z nákupů, ani v ordinaci jsem nepotkala/nehledala nikoho pro společné soužití ;D