Historie úprav
Odpověděl/a – 15.červen 4:24
- Člověk se učí jazyk jenom na cestování? Nebo jenom kvůli práci? Copak je to nějaký Kanonenfutter? Primárně se, snad, jazykově vzděláváš, protože ti to otevírá obzory, rozumíš originálu třeba v knížce, ve filmu.
- Oproti KLDR ČSSR nevyžadovala povolení na to, aby se občan mohl učit cizí jazyk, ani státní souhlas, ani nic podobného. Ve všech školách se povinně učila ruština, jako druhý předmět němčina, francouzština, i jiné jazyky. Existovali soukromí učitelé – i k nám se stěhoval občan nějaký ten „imperialistický hrdlořez“ (třeba Chantall Poulain), i u nás žily menšiny cizinců, dokonce i v lidově demokratickém zřízení, takže nebylo nemožné sehnat domácího učitele i na docela exotické jazyky, ne tak na ty běžné.
Cizojazyčná literatura byla, pravda, v běžných knihovnách jí moc nebylo, ale ve vědeckých jí bylo více, než dost. Koupit se taky dala, arciť ne v každé díře.
III. ČSSR nebyla nějaká ruská gubernie nebo reservní Albánie, ale druhý ekonomicky nejvyspělejší stát RVHP (po DDR).
Jak by, asi, bez jazykové vybavenosti fungovali soudní překladatelé? Jak by fungoval podnik zahraničního obchodu, import-export, Tuzex etc.? Jak by komunikovaly naše university se světem?
IV. Z ČSSR nebylo „velmi obtížné vycestovat do ciziny“.
Především ČSSR nebyla stát komunistický, ale de iure socialistický, který o komunismus usiluje, de facto státně kapitalistický. ČNB nebyla od roku 1954 mezinárodně obchodovatelnou měnou, proto měla ČSSR omezený zdroj valut.
I když se imperialisticko-kapitalistická propaganda snaží lidi přesvědčit o opaku, v ČSSR se dalo docela normálně a v pohodě žít. A nemusel člověk lézt komunistům do zadnice, nemusel být členem strany, ba ani těch pojebaných odborů, ve kterých byli „všichni“. Jistě, pokud občan neprojevil základní loyalitu, jako např. nepodepsal souhlas se vstupem vojsk, nebo nepodepsal odsouzení Charty 77, tak musel být srozuměn s tím, že je-li lékař, tak bude do důchodu obvoďák v Mňuku. Ale tím to končilo.
K vycestování potřeboval občan pas a tzv. výjezdní doložku. Pas dostal, to by musel být odsouzený, aby mu ho nevydali. S výjezdní doložkou to bylo složitější.
Byli lidé, kteří jí nedostali ani do Polska, ale to byli opravdoví nepřátelé lidově demokratického zřízení. Všichni ostatní jí, poměrně bez problémů, dostali do státu RVHP. Na západ člověk výložní doložku dostal snáz, pokud měl valuty, protože valutový příslib byl směšný, to je, jako kdyby dneska jel na dovolenou do Říše s EUR 2.00 na den, no a protože stát šporoval každou valutu.
Moje babka byla členkou KSČ od roku 1948 (tj. od 18), až do roku 1970, kdy jí vyloučili:: byla na pohovor a měla v hlavně gulyás ohledně vstupu vojsk (u nás žádný vstup nebyl: v srpnu 68 se třikrát projelo sovětské BVP na točnu a zpátky, a tím Schluss). Ona bába, krom toho, že byla za mlada rudá, jak záře nad Kladnem, je i rigidní katholík. Takže, bába, členka KSČ, chodila normálně do kostela, akorát soudruhům vadilo, že má v hlavě politiku lidovců (bába v tom měla vždycky hockey, já to říkám furt, že nemá takové cypiny řešit, že beztak vyřeší kulové hovno), tak jí vyloučili ze strany. A nevyhodili jí z práce, jenom jí přeřadili na nižší posici. A nenavštěvovali je kluci ze státní, nebyla na výslechu, nic. A můj fotr normálně jezdil se souborem do Francie, Švédska, Itálie atp. A to nejsou věci „jedna paní povídala“, já mám komplet bábin kádrový spis.
Hodně záleželo na místní organisaci KSČ, na OV tajemníkovi, na tom, jak se jedinec činil pracovně, kulturně atp. Byla to jiná doba, určitě ne lepší, ale ani horší. Jenom jiná.
Odpověděl/a – 15.červen 11:11
- Člověk se učí jazyk jenom na cestování? Nebo jenom kvůli práci? Copak je to nějaký Kanonenfutter? Primárně se, snad, jazykově vzděláváš, protože ti to otevírá obzory, rozumíš originálu třeba v knížce, ve filmu.
- Oproti KLDR ČSSR nevyžadovala povolení na to, aby se občan mohl učit cizí jazyk, ani státní souhlas, ani nic podobného. Ve všech školách se povinně učila ruština, jako druhý předmět němčina, francouzština, i jiné jazyky. Existovali soukromí učitelé – i k nám se stěhoval občas nějaký ten „imperialistický hrdlořez“ (třeba Chantall Poulain), i u nás žily menšiny cizinců, dokonce i v lidově demokratickém zřízení, takže nebylo nemožné sehnat domácího učitele i na docela exotické jazyky, ne tak na ty běžné.
Cizojazyčná literatura byla, pravda, v běžných knihovnách jí moc nebylo, ale ve vědeckých jí bylo více, než dost. Koupit se taky dala, arciť ne v každé díře.
III. ČSSR nebyla nějaká ruská gubernie nebo reservní Albánie, ale druhý ekonomicky nejvyspělejší stát RVHP (po DDR).
Jak by, asi, bez jazykové vybavenosti fungovali soudní překladatelé? Jak by fungoval podnik zahraničního obchodu, import-export, Tuzex etc.? Jak by komunikovaly naše university se světem?
IV. Z ČSSR nebylo „velmi obtížné vycestovat do ciziny“.
Především ČSSR nebyla stát komunistický, ale de iure socialistický, který o komunismus usiluje, de facto státně kapitalistický. Kčs nebyla od roku 1954 mezinárodně obchodovatelnou měnou, proto měla ČSSR omezený zdroj valut.
I když se imperialisticko-kapitalistická propaganda snaží lidi přesvědčit o opaku, v ČSSR se dalo docela normálně a v pohodě žít. A nemusel člověk lézt komunistům do zadnice, nemusel být členem strany, ba ani těch pojebaných odborů, ve kterých byli „všichni“. Jistě, pokud občan neprojevil základní loyalitu, jako např. nepodepsal souhlas se vstupem vojsk, nebo nepodepsal odsouzení Charty 77, tak musel být srozuměn s tím, že je-li lékař, tak bude do důchodu obvoďák v Mňuku. Ale tím to končilo.
K vycestování potřeboval občan pas a tzv. výjezdní doložku. Pas dostal, to by musel být odsouzený, aby mu ho nevydali. S výjezdní doložkou to bylo složitější.
Byli lidé, kteří jí nedostali ani do Polska, ale to byli opravdu aktivní „nepřátelé lidově demokratického zřízení“. Všichni ostatní jí, poměrně bez problémů, dostali do státu RVHP. Na západ člověk výložní doložku dostal snáz, pokud měl valuty, protože valutový příslib byl směšný, to je, jako kdyby dneska jel na dovolenou do Říše s EUR 2.00 na den, no a protože stát šporoval každou valutu.
Moje babka byla členkou KSČ od roku 1948 (tj. od 18), až do roku 1970, kdy jí vyloučili: byla na pohovor a měla v hlavně gulyás ohledně vstupu vojsk (u nás žádný vstup nebyl: v srpnu 68 se třikrát projelo sovětské BVP na točnu a zpátky, a tím Schluss). Ona bába, krom toho, že byla za mlada rudá, jak záře nad Kladnem, je i rigidní katholík. Takže, bába, členka KSČ, chodila normálně do kostela, akorát soudruhům vadilo, že má v hlavě politiku lidovců (to, že chodila do kostela, jí nikdy nevyčítali, bába v tom měla vždycky hockey, já to říkám furt, že nemá takové cypiny řešit, že beztak vyřeší kulové hovno), tak jí vyloučili ze strany. A nevyhodili jí z práce, jenom jí přeřadili na nižší posici. A nenavštěvovali je kluci ze státní, nebyla na výslechu, nic. A můj fotr normálně jezdil se souborem do Francie, Švédska, Itálie atp. A to nejsou věci „jedna paní povídala“, já mám komplet bábin kádrový spis.
Hodně záleželo na místní organisaci KSČ, na OV tajemníkovi, na tom, jak se jedinec činil pracovně, kulturně atp. Byla to jiná doba, určitě ne lepší, ale ani horší. Jenom jiná.