Avatar uživatele
Registrovaný

Strach ze smrti?

Ahoj všem. Mám takový menší problém. Spíše psychický. Už nějakou dobu mám panický strach z vážných nemocí. :-( V 16 letech jsem četla článek o meningokovi, byly tam přiložené obrázky dívky, která tím prošla, museli ji amputovat obě nohy. Od té doby se mi vrací svíravý pocit a hrozný strach. Teď poslední dny je to čím dál horší. Každý den se v průběhu dne a především večer kontroluji zda nemám nějaké příznaky této nemoci. Teď se do toho přidal strach z plicní embolie, beru antikoncepci Azalii, nedávno zemřela známá po operaci právě na plicní embolii. Začalo se mi před 2 dny hůře dýchat, 2 dny mě bolela hlava, jsem teď poslední dobou bez nálady a na letáku bylo napsané tohle jako vedlejší účinek. Navíc tam psali, že se může vyskytnout právě plicní embolie. Každý den se děsím smrti, bojím se že zemřu. :-( Už uvažuju, že navštívím psychologa či psychiatra. Manžel ani nikdo z rodiny o tom nemá ani ponětí. Navíc jsem 2 měsíce po porodu tak se obávám jestli to není i od toho. :-/ Už jsem přestala číst i o tragických nehodách... bojím se abych nezačala mít strach i jezdit s manželem v autě abychom se náhodou nenabourali. :-(

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

V těchto případech dokáže pomoci psycholog, moc dlouho bych nepřemýšlel a skočil za ním, tohle se samo od sebe nesrovná.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Jestliže jste 2 měsíce po porodu a dlouhodobě máte tyhle obavy, které se teď ještě zhoršily, neváhejte a požádejte Vašeho lékaře, aby Vás poslal k psychologovi. Je třeba to řešit a samo to neodezní, na nic nečekejte, čím dřív začnete, tím dřív si budete bez zbytečných strachů užívat své děťátko!
Doplňuji:
Tome, tentokrát s Vámi velmi důrazně nesouhlasím! Tazatelka zde píše, že je po porodu, to je velmi náročné a citlivé období, z podobných obav se může vyvinout až laktační psychóza, což je velmi nebezpečné. Rozhodně bych to nezlehčovala, je třeba zajít k lékaři - raději dřív než později!!!


Avatar uživatele

Zkuste si takove myslenky sama sobe " zakazat ". Tim vic , cim na to myslite , tim je i vetsi pravdepodobnost , ze se to stane. Myslenky nam ridi zivot vice nez si myslime.
Okamzite , pri takove myslence si reknete , ze ji " jako " splachnete do zachodu ... , a pak sama sebe pochvalte , ze to jde , a ze to mozna ani neni tak tezke. :-)
Zacla bych touhle " samoterapii ".
Verte v silu myslenek , ale jen tech pozitivnich. Spatne myslenky vas zbytecne vysiluji ... , vysiluji i vas vztah k manzelovi a rodine.
Snad , verim , ze to zvladnete i sama. ! :-)
-iv-


Avatar uživatele
Zlatý

Psychiatra ne, není to duševní choroba.
Psychologa ne, potřebuješ řešení, ne si popovídat.
Psychoterapeuta ano, existují psychoterapeutické metody, které na to zabírají.


Avatar uživatele
Pokročilý

Někteří lidé jsou skutečně náchylnější k úzkostlivosti než jiní, a zvlášť my ženy máme tendenci příliš nad vším přemýšlet a dělat si starosti. S tímhle bych si zašla k psychologovi. Psychiatr řeší duševní nemoci, ale tohle podle všeho nemoc není - ovšem správně vám poradí jedině odborník. Pokud máte dva měsíce po porodu, jedná se o zátěžovou situaci a psychické problémy se v tomto období zhoršují. Kdybych vám mohla poradit z vlastní zkušenosti - tak já jsem taky trpěla úzkostmi a strachem z jistých věcí, kolikrát jsem celé noci probrečela a přes den jsem byla úplně mimo, a přešlo to samo s věkem a také s tím, když jsem si tyto "věci", kterých jsem se obávala, sama prožila. Pak také moje mamka prožívala něco podobného, co vy, když se narodila moje mladší sestra - měla strach z nemocí a z infekce, úplně přestala používat vejce (bála se salmonely) a když dělala se syrovým masem, tak přímo šílela aby se k ní někdo nepřiblížil. A také furt uklízela, vše drhla všelijakými desinfekcemi atp. Vždycky se chvíli chovala normálně, a pak najednou se z ní stal blázen, jakoby svoje chování nedokázala ovládat. Řekla bych že šlo o projev poporodní deprese, a srovnalo se to úplně samo, už ani nevím jak, ale dnes už je moje mamka zase úplně normální (spíš si někdy říkám že alespoň jednou za 14 dní by uklidit mohla :D). Pokud máte strach z plicní embolie a hůře se vám dýchá atd., jde podle všeho o psychosomatiku. Úplně vás chápu, i já jsem se tenkrát za svoje problémy styděla a nikomu jsem nic neřekla, maximálně jsem naznačovala, ale styděla jsem se říct čeho se to vlastně bojím. Ale myslím si, že kdybyste se svěřila někomu blízkému, určitě by vám to pomohlo, a psycholog by vám také pomohl! Přeji ať je brzy vše zase ok.


Avatar uživatele
Bronzový

- Po porodu nejsou neobvyklý deprese. Měly by vymizet. Určitě se taky bojíš smrti, protože instinktivně potřebuješ chránit svoje dítě.

- Smrt čeká na každýho. Bát se smrti znamená žít v neustálym strachu. K čemu je takovej život? Všechni umřem. Někdo dřív, někdo pozdějc. Tak proč si nedopřát trochu smíření, klidu. Nesmrtelnost si nevymodlíš, strach ničemu nepomůže.

- Je tolik možností jak umřít - může ti prdnout žilka a způsobit krvácení do mozku, může tě sejmout auto, někdo půjde vykrást trafiku a omylem tě sejme, je toho tolik... ale můžeš tomu taky přispět svym chronickym napětim právě ze strachu ze smrti - budeš vyčerpaná, tim pádem míň pozorná, tim pádem náchylnější k nehodám. Tvoje imunita ve stresu pracuje hůř. Čim víc se budeš smrti bát, tim jí budeš blíž.

Navíc, co je na smrti špatnýho? Když budu volně citovat Senecu: "Když umřeš absolutně a nebude nic - zmizí všechna bolest a utrpení. Nebo umře jen tělo, zbyde z tebe duše, tudíž ta lepší část."

Strach z věcí, který ve skutečnosti neexistujou (a podle statistik tě zřejmě ani nepotkaj) tě jen zbytečně vyčerpává a pomalu ničí.


Avatar uživatele
Zlatý

Tady vám nikdo nepomůže. Ještě vám nasadí většího brouka do hlavy. Vypadá to na nějakou fobii ať už je příčina jakákoliv. V pohodě navštivte sama nějakého psychiara ve vašem okolí. Nikdo se to nemusí dozvědět ( ani váš praktický lékař), pokud máte obavy v tomto směru. Myslím si že nějaké mírnější antidepresivum to napraví a do roka budete v pořádku, ale to bych nechal na odborníkovi.
Je to daň současné době !!!


Avatar uživatele
Zlatý

Docela slušná diagnoza hypochndra.Možná by stačilo,méně se zabývat sama sebou,a ušetřenou energii a čas,věnovat své rodině,a když zbyde,tak těm,kteří to opravdu potřebují.Smiř se s tím,že smrt neoblbnem.Tak je potřeba si život užívat,a ne si ho svým nesmyslným jednáním a strachováním zkracovat.


Avatar uživatele
Pokročilý

to je typický případ začátků panické poruchy, a asi bych doporučil navštívit rovnou psychiatra protože se to obvykle zhoršuje a rozhodně to člověk sám nezvládne.Psycholog v tomto případě moc nepomůže protože nemůže předepisovat léky. Také v tom má svojí roli právě hormonální nerovnováha po porodu která takové poruchy často spouští.

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Zajímavé otázky v kategorii Zdraví

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Zdraví

Zlatý Drap 1606
Zlatý mosoj 1495
Zlatý marci1 1279
Zlatý hanulka11 1030
Zlatý annas 991
Zlatý gecco 737
Zlatý briketka10 716
Zlatý quentos 714
Zlatý iceT 565
Zlatý arygnoc 499

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.