Španělsko, Polsko nebo Rusko? Kam spějeme? (Pro prognostiky amatéry):

Nemyslím si,že by se nás některá z uvedených variant nějak moc týkala. Jako obyčejně to bude tak,že z těchto tří „možností“,zvolíme nějakou čtvrtou. Takže nakonec z toho vyjdeme,sice s mírnými šrámy,ale opět v pohodě. A,jestli přežijeme ten avizovaný „konec světa“,tak není co řešit. Bude lépe. Jenom ten časový horizont si netroufnu odhadnout. Protože to už by nebylo z oblasti sci-fi, ale čiré šarlatánství. 🙂
Doplňuji:
Přečetl jsem si pořádně,zveřejněnou vizi T. Sokola. Politik a právník se nezapře. Je to pořád stejné,„mnoho vysloveno,málo řečeno“. Podobné „projevy a předpovědi“,s ma­lými obměnami a vždy v obecné rovině, byli k slyšení i v letech 1970 a následujících. Vlastně až dodnes.

Upravil/a: tom004

Ve všem zásadním se ztotožňuji s následujícím názorem:

Tomáš Sokol: Jak by mohla vypadat Česká republika v roce 2020
Možné je prakticky všechno. Podstatné je, co se jeví jako nejpravděpodobnější varianta vývoje, a to bez ohledu na osobní přání a preference. Ani to ale nelze odhadnout bez stanovení jisté premisy. Tedy, za předpokladu neexistence dnes nepředvídatelných událostí, zejména ekonomických, to tu za osm let bude vypadat přibližně stejně jako nyní. Rámcově demokracie, právní stát, zřejmě členství v EU a jako měna koruna. Rozdíl bude zhruba takový, jako je rozdíl mezi českou realitou roku 2004 a 2012. Prostě normální vývoj.
Celkovou společenskou atmosféru nelze zcela jistě odhadnout, což mimo jiné tvoří jednu z nepředvídatelných okolností. Zatím ale nic nesvědčí pro nějakou zásadní nestabilitu nebo společenské turbulence. Politický systém jako takový je většinově akceptován, výhrady jsou k chování části jeho „obsluhy“. V tomto směru lze očekávat zlepšení, tlak na politiky, aby se chovali „slušně“, je setrvalý. Namnoze to bude jen změna vnější formy. Rezervovaný přístup elit k politice jako veřejné službě společnosti to ale zřejmě nezmění. Oproti tomu budou narůstat občanské aktivity zaměřené na svůj vnitřní život, spolky, místní sdružení nejrůznějšího zaměření, ale s maximální snahou po nezávislosti na jakékoliv autoritě. Stát naproti tomu, obdobně jako v jiných zemích, prosadí respekt k právu i v prostředí internetu a v rámci internetové bezpečnosti upraví i některé postupy soukromých subjektů.

Nelze vyloučit, že současná občanská nespokojenost, lhostejno do jaké míry důvodná či nikoliv, se nebude ventilovat volbami, ale stále budou existovat skupiny deklarující zájem na zásadních řešeních typu „nový listopad 1989“ a podobně. Nedojde-li k vážným ekonomickým obtížím, bude faktický vliv těchto skupin stejně marginální jako nyní.
Politická situace zřejmě nebude o mnoho stabilnější, což je dáno volebním systémem, existencí komunistické strany, která má buď nulový, anebo velmi limitovaný koaliční potenciál (snad pouze ČSSD), a samozřejmě infantilitou nemalé části voličského elektorátu, který je ochoten řídit se při úvaze, koho volit, pouhými hesly typu „Vyměňme politiky“ nebo „Odstraníme dinosaury“.
Lze očekávat odklon od politické preference stran označovaných za levicové, pokud k němu nedojde již ve volbách v roce 2018.
Vývoj ekonomické situace nelze odhadnout, ačkoliv je či může být kritický faktor. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít k závažným poruchám. Jiná věc je subjektivní pocit ekonomické nedostatečnosti, namnoze vyvolávaný zvenčí a účelově pro realizaci politických cílů. Ten bude přetrvávat. V Čechách je navíc poměrně rozšířeno nevraživé vnímání vyššího majetkového či sociálního statutu jiného. Obecně se tomu říká závist. Není důvod předpokládat, že by v podstatné míře vymizela.
Důsledkem celé řady systémových i ad hoc opatření a celospolečenského tlaku na transparentnost úředních postupů bude nižší míra korupce. Nicméně, existovat bude, byť v poněkud latentnější podobě. Součástí latence ale budou rafinovanější formy korupčního jednání, vycházející ze všech dosavadních zkušeností v této oblasti. Namísto toho vyvstane jiný problém, který bude opět interpretován jako fatální.
Po nekritické adoraci státní represe vůči „sprostým podezřelým“ pravděpodobně média přejdou ke stejně nekritické adoraci „obětí“ státní represe.
Celkově se budeme mít lépe než kdykoliv předtím, ale stejně jako dnes nebude většinově existovat ochota si to připustit. I to je součást místního folklóru. Pokud jde o mne, rád bych se toho všeho dožil.

Tak na to raději ani nemyslím, poněvadž nijak dobře to nevidím. Aby se zde něco radikálně změnilo, bude potřeba generační výměna, čehož se už nedožiji.

Skúste sa najprv pozrieť do minulosti, aby ste mohli odhadnúť budúcnosť. Ako sa hovorí, to všetko tu už bolo, poučme sa z toho.
Pozrime na príčiny veľkej ekonomickej krízy 1929 a porovnajme súčasnú situáciu. S malými obmenami podobné.
http://finance­.idnes.cz/poh­led-do-historie-jak-zacala-velka-hospodarska-krize-v-roce-1929-p7g-/bank.aspx?c=A081022­_135219_bank_bab
Aká bude teda perspektíva? Mocní – nadnárodné spoločnosti získajú viac moci, napriek dočasnému poklesu ich akcií, či už priamo, alebo sprostredkovane.
Vzdialenosť medzi „tými hore“ a „tými dole“ sa ale paradoxne skráti, vďaka zmenšeniu sily strednej „nárazníkovej“ vrstvy.
Vzniknuté ekonomickopolitické problémy sa naďalej budú ako i dnes odkláňať na vonkajšie príčiny nestabilitou „nebezpečných krízových oblastí a teroristických či politických zoskupení“.

Slušně řečeno, bych to tipoval, že spějeme do jisté části lidského těla.

Kam směřujeme?
No přece ke světlým zítřkům. Socializmus nám je nezaručil, komunizmus jsme ani nestihli začít budovat, tak proto jsme se přece vrátili k pseudokapita­lizmu. Ten je určitě ten pravý.
Kdyby náhodou ty zítřky nebyly dost světlé, tak to může být jedině tím, že v rámci budování skvělejší společnosti nám ČEZ zdraží elektřinu.

Chtěla bych být Tomášem Sokolem a mít to v hlavě tak hezky srovnané jako on. To by mě už netrápilo, kde budu brát peníze na stále dražší nákupy potravin a důležitých věcí do domácnosti, jestli budu mít peníze na zaplacení pojistek domácnosti a auta, že mám starý opotřebovaný koberec v obýváku a proleželou postel a nemám peníze na nové vybavení, kde vezmu peníze na stále dražší léky a z čeho zaplatím stále dražší vodu a elektřinu, když už šetřím tak, že už víc prostě nemůžu.
Nezávidím lidem bohatým, kteří se k bohatství vlastní pílí vypracovali. Ale těch je v této republice velmi poskrovnu.
A ani nevím, jestli se vůbec chci dožít důchodu, když nebudu mít zřejmě ani na nájem a pod mostem končit nechci.
A na rozdíl od Tomáše Sokola velmi doufám, že se vymění ta skvadra tam nahoře, že se národ konečně vzbouří a řekne „dost“ a přijdou do politiky slušní lidé, kteří to budou myslet dobře s ostatními slušnými lidmi a pochopí, že příjmy do státní kasy neplynou ze zvyšování DPH a že na státní zakázky se vypisují náležité konkurzy atd.atd.