Myslíte, že přetvářka je základní stavební jednotkou dnešní společnosti?

Spíš bych řekla, že to bude nečestnost a nepoctivost. Ráda bych se dočkala toho, že to bude jinak.
Na druhé straně, kdo je nečestný a nepoctivý, ten se určitě musí i přetvařovat, aby mohl zůstat na teplém místečku.

je otázka koho máš WeeBear přesně na mysli, děti, mladí, dospělí a staří ti všichni se přetvařují a mají na tváři masku, chovají se s určitou falší, záští a lžou, dokonce i některá zvířátka, když je jim ublíženo tak se brání, ale svým pudem sebezáchovy, jakoby utíkají se schovat a pak zaútočí..
je to vlivem dnešní doby..

Nemyslím, že je to tak načerno, jak Vaše otázka napovídá. Mám dospělé děti ve věku kolem 30 let a sleduji i jejich přátele a okolí. Jsou přímější, než byla má generace, otevřenější, zvyklejší říkat rovnou, co si myslí. Naše generace má dosud pokřivené reflexy z doby, kdy bylo nebezpečné říkat na veřejnosti to, co se volně diskutovalo doma. Tato úchylka je v naší generaci tak zakořeněná, že musí s námi „vyhynout“. Domnívám se, že zde byl kořen zla, který minulý režim podporoval. Nabalovaly se na to druhotné nešvary typu „kdo nekrade, okrádá rodinu“, „to chce klid“ (bohužel velice škodlivé úsloví, původem od Jaroslava Haška, kterého si jinak dost vážím), „sousedova tráva je vždycky zelenější a ať mu radši ta koza chcípne“ apod. Dnešní mladí mají zcela jiné zájmy a i zde jsou nešvary. Ale jsou podstatně otevřenější v názorech i v tom, co si nechají líbit od okolí, či nikoliv. Nese to s sebou negativa – často nechápou, že svoboda jedince končí tam, kde začíná omezovat svobodu jiného jedince, další věc, se kterou mají problémy je pochopit, že svoboda konání znamená také odpovědnost za ně, kterou je třeba přijmout osobně každý sám za sebe. Z minulých dob dodnes zůstávají některé špatné návyky – dnes se tomu elegantně říká „vychytávky“ – např. kolektivní rozhodování, které venkoncem vyústí v situaci, kdy nelze nikoho činit osobně odpovědným za cokoliv. Také přemíra zákonů, které nikdo nekontroluje, nahrává chytráčkům a kriminálníkům paradoxně, neboť na téměř vše lze nalézt vhodný paragraf. Alibismus nám rozkošatěl do nebývalé velikosti. Ale také vidím úžasné výsledky jednotlivců a skupin jednotlivců – jak v podnikání, tak ve vědě a výzkumu a venkoncem i v běžném životě. Např. vzepětí, s jakým se spousta lidí po revoluci začala sama „učit“ nakládat s HW a SW za cenu hodin pokusů a omylů, je úžasné a zasáhlo celou společnost napříč generacemi. Zásluhou toho dnes naše populace patří k zemím s tou lepší počítačovou gramotností a spousta mladých i starších lidí nemá problémy, uplatnit se v mezinárodním měřítku. Osobně mám zkušenosti z obchodní společnosti s velkou nadnárodní centrálou, kdy spolupráce našich pracovníků v ekonomice i IT s centrálou byla bezproblémová, narozdíl např. od Indů, které bylo nutno krok za krokem vést v postupu prací, které jste po nich chtěli zajistit. V zahraničním tisku je Indie občas prezentována jako země budoucnosti přes SW, ale skutečnost tomu zdaleka neodpovídá. Tisk obecně rád zdůrazňuje to špatné, ale myslím, že by se na pozitiva nemělo jen tak zapomínat a přehlížet je. „Základní stavební jednotkou naší společnosti“, na kterou se ptáte, téměř jako na definici, podle mně vždycky byl, je a bude slušný člověk jako jedinec. Pokud Vám bude, nedej Bože, někdy ouvej, budete překvapen, kolik dobrých lidí kolem sebe uvidíte a kdo opravdu pomůže, z Vašich dosavadních přátel a známých. A to, že na první pohled nejsou k rozeznání, rozhodně není přetvářka. Je možná otázkou, kterou si každý musíme klást sám sobě, máme dnes čas skutečně se zajímat o druhého a poslouchat, co nám říká, nebo naznačuje? Nejsme příliš pohlceni sami sebou a svými problémy?
Co platí v malém, platí i pro společnost jako celek. Tak to aspoň cítím já. Doufám, že Vám mé zamyšlení pomohlo.

Nejen stavební, ale i funkční jednotkou!