Můžeme umřít duševně?

Určitě ano, domnívám se, že by to mohl být takto.

Když člověk umírá (je to vidět často u starých lidí), odchází s ní vše, co prožil, čím nebo kým byl, co druhým předal, co znal. Umírá v něm všechen čas, dětství, mládí, bolersti či radosti, které prožil..
Hodně záleží na tom, koho má člověk v posledních chvílích kolem sebe. Nesmí zemřít dříve psychicky než fyzicky – myslet na smrt, která čeká každého z nás, příliš přemýšlet, co mohl nebo nemohl … někdy umírá i v agonii a dochází k poruchám vědomí .. jenže život pulzuje dál, všude jsou lidé, ale on je třeba sám, někde v ústraní …

Mladého či mladšího člověka často ovládne úzkost, panická hrůza z něčeho, různé fobie, stres … Člověk chřadne psychicky …

V přeneseném slova smyslu umírá člověk duševně i tehdy, když se nezajímá o to, co se kolem děje, nechce nic nového poznat, je lhostejný … nepoužívá své schopnosti, vědomosti, to, co má uložené ve své paměti, tedy jistým způsobem zakrní …

V prípade duševnej lenivosti veľmi rýchlo.

Jistě. Je hodně možností psychické „smrti“. Nejčastěji se jedná o psychické trauma. A to jsou někdy hodně zlé věci…
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Psychic­k%C3%A9_trauma
Ale – ačkoli je psychika člověka velmi křehká a obvykle velmi silně souvisí s fyzickou schránkou, je tu pořád možnost, že ta „smrt“ není definitivní. Záleží ovšlem na mnoha faktorech. Například – v současnosti velmi rozšířený BurnOut (syndrom vyhoření) se dá úspěšně léčit. Ovšem jde o mnoho souvisejících faktorů – zejména ten člověk nesmí být na všechno sám, musi mít motivaci a chce mít pro koho žít. Osobně jsem velmi šťastná, když vidím, že se mi povede psychicky velmi zraněného člověka vrátit zpátky do života.

Pokud ale jde o lenochy, kteří se ani nesnaží být v životě ničím užiteční, parazitují na jiných, jsou zlí, závistiví a hloupí – zkrátka tzv. duševní mrzáci, tam se ani nemá potřebu angažovat. Těm je to totiž jedno.

Samba – jaký máš doklad pro své tvrzení? 🙂

to bude asi lepší, než umřít morálně ..ale horší, než umřít finančně. Taky se dá umřít nešťastně ..a to je zase šťastnější, než umřít nešťastný. Umírat je na prd, zvlášť umřít bezduchý, neblbni, to nikomu nepomůže ,)

Umřít duševně není možné dle mého názoru. Může dojít k tomu, že si mozek vytvoří určité blokády a bariéry pro svou ochranu, z důvodu špatných zkušeností. Myslím si, že na vině je právě lidské nevědomí. Tam člověk vytěsňuje špatné zkušenosti, smutek atd… Co je v nevědomí, má neustále tendenci stát se vědomím a vědomí musí vyvynout energii, aby potlačili nevědomí. Ještě je tu předvědomí a to slouží spíše k ochraně.
Doplňuji:
to o čem píše Annas v posledním odstavci se nazývá: Mozková disfunkce.
člověk zakrní myslí a těžko se pak učí nové věci.

Upravil/a: Reezo

Ano, velice snadno