Jaké jídlo byste si raději nedali na veřejnosti, protože byste se při jeho konzumaci cítili nesví?

Ty špagety sou jasný, to namotáš, vono se to rozmotá, tak to namotáš znovu, znovu se to rozmotá, potřetí už to většinou beru doruky.

Druhá věc jsou ryby, tam když to blbě řízneš, tak vyndávat to po jednotlivých kůstkách, to si člověk připadá jako idiot.

Pak věci který se jeděj rukama, palačinky nevyjímaje, jak říká briket, ty sou někdy zamotaný tak, že když do ní kouseš, tak půlka vyjede druhou stranou ven.

Což mě připomnělo, ovocnej knedlik, nebo kategorie bochánků a kulovitejch tvarů, ve kterejch je šťáva a do kterejch když šťouchneš, tak to cáká na všechny strany. Někdy to platí i pro koblihy když není na první pohled vidět dírka.

A pak samozřejmě krokety, s těma mám problémy od jaktěživ :) Objednával jsem si je po hospodách snad tucetkrát a co pamatuju, tak se to vždycky vesměs rozkutálelo po stole. Na prstech jedný ruky bych spočítal, kolik se jich za ta léta nakonec dostalo do bříška.

Zajímavý, nejdřív sem ani nechtěl odpovídat, protože mě nic nenapadalo, a teď koukám že je jich víc jak dost :)

A na langoš sem zapomněl. Velkej, oválnej s česnekem a kečupem po celý ploše, tak že když do něj kousneš, máš zamazanou půlku obličeje.

Třešňový kopoty taky nebrat, protože dáváš něco do pusy a po chvílí to zase vyndáš z pusy. Nechutný, raději polykám z peckama. Vypadá to nenápadně a na servírku co odnáší špinavý nádobí se pak usmívám když odebírá prázdnej talířek na pecky a tvrdím, že jsem měl prostě jenom štěstí…

A vůbec, věci který se jeděj malou lžičkou jsou tragédie, a z příboru vlastně taky, z toho to furt padá nebo to tím nejde uříznout.

Lžíce je dobrá! Tu mám rád.

jednou mi z palačinky vylítla marmeláda
to byl trapas měla jsem ji až na triku ..
možná ty špagety, ale nejím je ..
tatarák mi nevadí to mýmu strejdovi se stalo,
že si vysypal celou pepřenku na jednu topinku
v zahradní hospůdce a všichni jsme tomu smáli
i lidi okolo, museli jsme ho znovu promíchat a ten
byl !! nikdy bych nedala vóbrovskéj sendvič na
kterej bych neotevřela pusu to v žádným případě
a nechápu, proč je tak velký dělaj !!
možná kuřátko myslím křidýlko bych si nedala
nebaví mě ho obírat ani doma mám radši stehýnko :)
Doplňuji:
jo a polívky jakýhokoliv druhu, protože nevím
jakou mi podaj lžičku určitě né na jakou jsem
zvyklá z domova a úplně ten nejblbjejší talíř
tzn. že nemůžeš ani tu polívku nabírat žádným
způsobem a pak se celá pocintám né mojí vinou !!

Upravil/a: briketka10

Nej zábava jednoznačně krokety 😁

Když jím a chutná mi,tak mě veřejnost nezajímá:-)Zatím jsem neměl se žádným jídlem problémy.

„Mrchy klouzavý!“ tedy šneci mi někdy dělají problém, protože to nářadí k tomu mi připadá, že celou akci spíš komplikuje než usnadňuje. A při srkání mušlí si taky nepřipadám bůhvíjak sexy. Největší trapasy mám dva a to jeden z dětství, kdy poprvé přijela (byla vpuštěna- jednalo se r.1966) movitá příbuzná ze Západního Berlína a po výstupu z expresu Vindobona se chtěla občerstvit, tak jsme celá rodina vlezly do hotelu poblíž vlakového nádraží. Výběr i úroveň jídla byla mizerná, nikdo nedojedl . Moje příbuzná požádala číšníka aby nám zbytky zabalil s sebou pro psa!
Tehdy jsem studem málem vlezla pod stůl, na malém městě to do té doby asi nikdo nezažil…
Druhý trapas se odehrál o mnoho let později, ale také v hlubokém socialismu.
V restauraci Zlatá Praha v IHC jsem večeřela se svým kanadským přítelem, každý jsme si objednali podle chuti. Uprostřed konzumace můj bezprostřední přítel zavelel střídání a vyměnil naše talíře. Odjakživa trpím „štítivostí“ a nenapiji se ani po bratrovi ze sklenice, takže tím pro mě tehdy večeře skončila a ještě jsem se trapně vymlouvala.
Jo a ještě jedním trapasem můžu posloužit! Počátkem devadesátých let jsem prodala štěně francouzské rodině, která pracovala na jejich velvyslanectví. Trochu jsme se spřátelili a oni mě a mého tehdejšího přítele pozvali na oběd do nádherného služebního bytu v historické budově velvyslanectví
na Velkopřevorském nám. Oběd se skládal z mnoha chodů a pití, konverzace trochu vázla (francouzky neumím a oni jinak neuměli) a já tam nakonec po všech těch chodech a závěrečné čokoládové pěně a koňaku normálně usnula…

Jednoznačně špagety a špagety a špagety:-) I když mezi lidmi se tíž jedí všechna jídla, člověk si tak nějak dává pozor a ani to kvůli tomu pořádně nevychutná. Mně to nedělá problém jen, když jím s dobrými kamarádkami

Heh …je az s podivem jak si kazdy mysli ze je stedem vsehomira a jak by ho kazdy v restauraci pozoroval…no ja bych si dal a davam v restauracich cokoliv jdu se tam najist a nestava se mi ze by nekdo zrovna na me okounel…jedine ze by se podival ve ktere ruce se drzi vidlicka a nuz..:D

Kdysi dávno to byly špagety,jelikož se u nás doma nejedly a v podstatě se snad ani nedaly koupit,to byly jen kolínka a maximálně snad ještě jeden jiný tvar.Takže když jsme ve škole na učňáku měli na oběd špagety a to bylo jen jednou,tak jsem na oběd raději nešla.Teď mi to problém nedělá.Umím sníst irybu a meztím z ní vytahovat kosti,u kuřecí nohy v jídelně na základce jsem si nebyla jistá,tak jsem koukla po ostatních a i moje třídní držela stehno v ruce,tak jsem následovala jejího příkladu.
Spíš by mi dělalo problém rozeznat příbory,pokud by jich u mého talíře bylo povícero,stejně jako Julia Roberts v Pretty women.

Nemám problém se špagetami, dokonce celkem solidně ovládám čínské hůlky, dostanu se k nim jednou za čas a užívám si to. 🙂

… Asi budu originální, když řeknu, že mi dělá problém sníst hamburger, gyros či podobné „jídla“ v obložené housce. Problémem obvykle bývá mooooře tatarky, ve kterém plave půltuna cibule. Osobně mám radši kečup, ale když se potlipete kečupem na bílé tričko, to není zrovna sranda. Proto tatarka. Ale přesto si ho sem tam neodpustím, i když je zelenina všude. Přítel už si na to zvykl dokonce tak, že se to odnaučil komentovat, ale před kamarádkama bych si netroufla, přijdu si sem tam jako opravdový neandrtálec. Jediné řešení by bylo požádat o hambáč bez cibule – ale to už by nebyl pravý hambáč. 🙂

Jelikož mám hotelovou školu a v tomto prostředí se pohybují již 15let tak jsem snad jedla kdejaký kousek :) u špaget je důležité jak se uvaří , rybu s kostí nejíme ani doma a nic jiného mě ani nenapadá . hůlky používáme běžně a příbory díky škole mám ještě v živé paměti . jinak v dobré restauraci vás většinou nikdo nesleduje v rychlém se lidé věnuji sobě a když už se nám jako studentům chodícím pravidelně do restaurace stalo se že někdo koukal tak učitel říkal nabídneme mu jestli si nedá zabralo to :)

Na lidi nehledím a když jsem v restauraci, tak sice nejím nijak neslušně, ale také si nedávám pozor jestli jím podle etikety.
Doplňuji:
Třeba dělám nějaké stolovací chyby, ale na jídlo si zajdu maximálně do obyčejné restaurace a ne žádné hvězdičkové. Nikdy jsem nepřemýšlela, že si nějaké jídlo nedám.

Upravil/a: anonym

rybu-co kdyby tam byly kosti,a špagety.