Dokážou se Vás pomluvy dotknout?

Jak kdy a za jakých okolností. Vždyť pověst se šíří a dovede ublžít, protože brány města zavřeš, ale hubu pomlouvačů nikoliv.

Někdy je pomluva i jistým druhem závisti ..

Na stesti se ke me jeste zadna pomluva nedostala. 🙂 Tak jsou 2 varianty. Bud me nikdo nepomlouva , a nebo pomlouva tak dobre , ze se to ke me nedostane. 🙂 A za to ho chvalim. 🙂 -iv-

Ano i ne,záleží na okolnostech.
Za předpokladu,že pomlouvat mohou pouze lidé,kterým na vás nezáleží,a že pravda není pomluva,se mne pomluva dotkne pouze od někoho,od koho jsem to nečekal.

Řeknu to zhruba stejně jako HOMER: Pokud mám svědomí čistý a vím, že je to ~pomluva~ a ne šíření (mně nepřijemné) pravdy, nechávají mě klevety druhých úplně chladnou.
Mrzet mě ta situace začne ve chvíli, kdy šířeným drbům uvěří ti, na kterých mi záleží. Budu pak ale moct ze svýho zklamání vinit klepy?! Asi sotva… Kde je 100% důvěra, pomluva si ani neškrtne :(

Jinak už jsem vůči drbům opravdu imunní. Jednou jsem někde slyšela takovou hlášku – a adoptovala jsem si ji jako svou vakcínu proti klepnám a přespříliš zvědavým babkám :)
Je to nějak tak: Nezlobím se na lidi, co se mi pořád se*ou do života a s jedem v hubě šíří drby. Je mi jich vlastně líto. Musí to být hrozný vést tak nudný život, že jediným vzrůšem ti jsou životy těch druhejch :)

Nikdy… ;) Jak mi řekla má kamarádka – terapeutka.. Záleží vždy na tom, co si myslíte vy, né na tom, co Vám řekne jeden blbec z miliardy lidí, kteří na zemi žijou – jeho názor je prostě nezpředmětný.. Problém nastává jen tehdy, když si myslíte to samé, co člověk, který „pomlouvá“..

Ne,pomluvy se mě nijak nedotýkají.Děda mi jednou řekl že pokud si budu pomluv všímat tak jen pomlouvačům nahrávám a dělám jim radost.Ti co mě znají tak pomluvám nevěří.

Záleží na tom čeho se to týká většinou si toho nevšímám

Ano a hodně.. Přistěhovali jsme se do jiného kraje a lidé nás nepřijmuli.. Pak jsem se dozvěděla proč.. Bylo to tím, že můj bývalí dělat ostudu po celé vesnici, půjčoval si, dělal dluhy, chlubil se že prý seděl v cele s Havlem apod.. Lidé a dokonce i děti si na nás ukazovali v autobuse a šeptali si.. Odešla jsem od něho, odtěhovali jsme se o kousek dál, jsou to 4 roky zpátky, a ještě dneska se snažíme lidi přesvědčit, že takové jako on nejsme.. Nikdy jsem nezažila takovou hambu a ponížení.. Také díky tomu jsem taková jaká jsem teď, byla jsem jiná.. Známí to poznali, že se něco změnilo.. Dost jsem se stáhla do sebe, když nikam nemusím, tak tam nejdu.. Moc nemluvím apod..