Co uděláte když narazíte na podbízivého prodavače ?

Poďakujem za záujem a informujem ho o svojom záujme kúpiť túto predajňu. Väčšinou to funguje, všetko stíchne a v kľude si pozriem tovar. Pri odchode sa s nimi rozlúčim bez informácie o svojom rozhodnutí.
Ale v mnohých prípadoch ani to netreba, pretože okrem ochrankára si vás nikto nevšimne, ani keď stojíte pri pokladni a chcete zaplatiť.
Najhoršie je, keď je aktívny predavač (podavač) z iného oddelenia, než v ktorom práve ste. Nedávno sa mi stalo, že takýto aktivista mi prišiel pomáhať vybrať tovar, no keď som chcela presnejšie údaje hrdo oznámil, že je z iného oddelenia. Tak som ho upozornila, že som prišla nakupovať a nie konverzovať, išiel hľadať toho správneho predavača (v skoro prázdnej predajni) ktorý prišiel až po 30 minútach.
Takže teraz pri vašej otázke som v rozpakoch
1 – ísť radšej do predajne, kde o vás prejavia záujem
alebo
2 – ísť do predajne, kde vás „nevyrušujú“

já jen řeknu, že si něco prohlídnu,
oni mě pak bedlivě sledujou, jestli
nechci krást a choděj okolo to mě
nejvíc vadí :(

No už mě to vážně začlo lézt na nervy tak jsem si vymyslel strategií....­..řeknu: Nemám ani korunu ale všechno to zboží mě zajímá tak si ho všechno vyzkouším ale bohužel nemůžu si nic koupit – doufám že vám to nevadí. A pak mám děsnou srandu se dívat jak to s ním kroutí a já si třeba zkouším počítače, mobily, playstation. A nic si nekoupím )))

Je to sice otravné, ale od známé, která v krámě dělá vím, že tam na ně dost šlapou, pokud neosloví každého zákazníka a do toho ještě musí plnit denní limit. Je to zvláštní, ale ono to pak na těch tržbách jde dost poznat, než když tam jen předělávají krám. No a pokud limit nesplní, nejsou prémie a holky odcházejí s (krásnými) 10500,– čistého. :) Takže se nedivme, že jsou někde tak vtíraví. Pravda je, že to je spíše vina manažerů té firmy.
Doplňuji:
…a když na to holka nemá povahu a nikoho nechce otravovat, za nedlouho už se s ní loučí a na její místo šupem naskočí jiná. Tak to dneska chodí. Neděláš jak máš, můžeš jít. Za ty prachy tu máme dalších deset zájemkyň.

Upravil/a: uccello

Všeho s mírou.
Pokud je opravdu neodbytnej pak to začíná být podezřelé (to se mi stalo jen jednou, kdy nám nechtěli říct orientační cenu linky narovinu, musli jsme ji s prodavačem naplánovat a on pak vysolil cenu… když jsme jen zalapali po dechu, „volal šéfovi“ zda nám může dát 20 tis. slevu, když jsme se chystali odejít s tím že si to rozmyslíme, pokoušel se nás zastavit s tím, že tato nabídka se nebude opakovat. Koupili jsme jinde a za poloviční cenu této holé kuchyně koupili pro nás hezčí a lepší i se spotřebiči)

Jinak s tím že přijde a zeptá se, zda může poradit… To je podle mně OK. Když řeknu, že si jen prohlížím, zas zpravidla odejde bez nějakých poznámek či grimas.

Horší situace mi přijde, když přijdu do obchodu, bloudím mezi regálama, potřebuju nějakou informaci k sortimentu a nikde nikdo. Jen za pokladnou pokladní, která o sortimentu neví nic.

zatím se jen dívám

Já když jdu do prodejny, jdu už pro určitou věc, takže mě toto vůbec nevadí.
Víc mně rozčiluje manželka, které chodí do obchodů prohlížet.A mám velkou radost, když se jí to stane hned u dveří (protože je zbytečně zabitý čas půl hodiny očumovat zboží a nic nekoupit).Jenže ona jen řekne, že si něco pohlédne a pak se rozhodne jestli si to koupí.

Nechodím se do obchodu jen tak dívat, mám v plánu konkrétní nákup. Pokud se prodavač ihned zajímá, tak mu to jednoduše povím, alespoň nemusím zboží hledat ))
V podstatě ale již dlouho nakupuji u stejných prodejců, kteří mne proto hned ve dveřích zdraví, pak se hodí nějaké řeči a teprve poté nakupuje.
V ‚mém‘ supermarketu u pokladny mně nenabízí nic, už jsem si je vychoval ))

Okej elektro je těch supů plné.
Odcházím, nesnáším to.

Moc se mi to sice nestává, že by na mě někdo hulákal už od vchodu, ale obvykle to tak bývá, že v menších obchodech (a obvykle těch dražších) mají nařízeno věnovat se plně zákazníkovi. Provést obchodem, předvést zboží. Asistovat. Proto si také říkají asistenti prodeje. Prostě prodat něco za každou cenu, když už mají svého hejla, co vzal za kliku. Beru to tak, že je to jejich práce. Stejně jako, když se mi ihned u vchodu do restaurace věnuje personál, následně číšník doporučuje a nabízí speciality podniku… Je to všechno o vzájemné komunikaci a empatii.

Jednou jsem šla do obchodu s oblecenim a byla tam prodavačka která mi furt neco nutila malem mne ani nepustila ven,ale normalne hlavne hledam dveře..