Co je to když se člověk bude kát?

Kát se znamená činit pokání. Zpovídat se Bohu nebo někomu ze svých hříchů. Zamyslet se nad sebou, případně napravit své chyby.

Uvědomit si hříchy a upřímě jich litovat

České slovo pokání se odvozuje od slovesa „káti se“ (srv. „kajícník“) a souvisí se staročeským „(ne)kajalý“ (odtud moderní „nekalý“), s praslovanským „kajati“ (trestat) a „kajati sě“. To souvisí se staroindickým „čayaté“ (odplácet, trestat), s řeckým „tinó“ (platit, splácet) a tak i se staroslověnským „cěna“ (cena).[1] Původní význam tedy zřejmě pokrýval představu trestu, pokuty a vyrovnání dluhu, jak o nich hovoří slavný Anaximandrův zlomek: „Z čeho jsoucí věci vznikají, do toho také zanikají jak se patří (kata to chreon), neboť si navzájem udílejí právo a pokutu (timé) podle řádu času“.

Prvotní křesťanská církev znala a udržovala zvyk veřejných trestů, například za zapření víry během pronásledování, zejména dočasného nebo i trvalého vyloučení z bohoslužeb. Podmínkou pro odpuštění byla upřímná lítost kajícníka, rozhodnutí změnit svůj život a více méně symbolické „zadostiučinění“ jako veřejný výraz této změny. Veřejní kajícníci se běžně vyskytovali až do konce středověku, výjimečně i později.

Představa pokání je pro moderního člověka nejen nezvyklá, ale i těžko přijatelná. Postup „lítost – obrácení – odpuštění“ se totiž nemůže stát obecným právním pravidlem a myšlenka, že obrácený hříšník je cennější než spravedlivý člověk, je v důsledku téměř anarchická. Nicméně je také zřejmé, že jen upřímným přiznáním a odpuštěním se dá spáchané zlo definitivně odstranit. Žádné lidské spolužití se tak bez odpuštění a smíření nemůže trvale obejít a dokonce i právo nutně potřebuje různé karikatury odpuštění, jako je promlčení zločinu nebo prezidentská milost. Přes všechno paradoxnost si tak staré pojmy pokání a odpuštění zachovávají i svůj lidský a společenský význam, který nelze ničím nahradit.

Takže máš-li se kát a hlavně chceš-li se kát… přemýšlej o tom co jsi udělal, snaž se žít tak, abys už své „hříchy“ neopakoval a pokud je to možné, své dosavadní hříchy naprav.

Kát se znamená litovat svých nesprávný činů – hříchů. Nejčastěji se používá v náboženství (křesťanství atd..). V křesťanství se říká, že dotyčný „činí pokání“ (kaje se), když např. přijímá křesťanskou víru za svou a rozhoduje se změnit svůj způsob života nebo přestat dělat něco, co je považováno za hřích.
Přesto se nejdná o výraz ryze náboženský. V dřívějších dobách se lidé káli i před pozemskými vládci a králi. To z čeho se měli kát už nemuselo nutně mít nic společného s biblickými hříchy.

ze se ude zodpovidat nekomu necemu

když něco provedeš a pak ti to je líto a přiznáš.Kát slovo už používaly naši předkové když byli třeba u zpovědi