Historie úprav

Avatar uživatele

Rezy

Zeptal/a se – 23.srpen 12:26

Má lekař právo vykázat rodiče z ordinace, když ošetřuje jejich dítě?

Zdraví – Děti a zdraví

Zdravím,
v minulosti byla na téhle stránce položena výše uvedená otázka. Diskuze k ní je již uzavřená, proto reaguji alespoň touto cestou, neboť mám zato, že je to nezbytné. V předchozí diskuzi bohužel došli její účastníci k naprosto mylným závěrům v tom smyslu, že lékař na vykázání rodiče má právo. Lékař na to právo rozhodně NEMÁ!! Rodič má právo dítě kdekoli doprovázet a dítě má zase právo na jeho přítomnost a ochranu. Tato práva rodiče a dítěte plynou již z Listiny základních práv a svobod, která v čl. 32 odst. 4 stanoví, že „nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu.“ Další důležitý dokument v tomto směru je Úmluva o právech dítěte, která zakotvuje ve svém čl. 3 „zájem dítěte“ jako hlavní hledisko při jakékoli činnosti týkající se dětí. U lékaře, ať již jde o rutinní vyšetření nebo zákroky, je pro dítě přítomnost rodiče naprosto zásadní a nenahraditelnou psychickou podporou, která může mimo jiné usnadnit jednání s dítětem a posílit důvěru ve zdravotníky, proto je přítomnost rodiče či jiné osoby blízké zcela jednoznačně v jeho zájmu. Toto právo zakotvuje zcela explicitně také zákon č. 372/2017 Sb., o zdravotních službách, který v § 28 odst. 3 písm. e) stanoví právo pacienta (dítěte) na „nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou“. Rodič nebo jím určená osoba, pěstoun..atd. mají tedy právo být nepřetržitě s dítětem.
V praxi samozřejmě lékaři mohou říkat něco jiného, ať již z neznalosti právní úpravy nebo z jiných důvodů, ale zákon hovoří jasně. Takový přístup by mohl být odůvodněný snad jen velmi vážnými a objektivními medicínskými důvody (např. závažné infekční onemocnění a nutnost karantény). I v takových případech, by si ale měli lékaři počínat tak, aby zasahovali do práv rodičů a dětí na kontakt v jen v míře naprosto nezbytné a šetřili tak jejich práva. V případě, že rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej k odchodu přinutit. Pokud by se v krajním případě snažili použít násilí, mohl by rodič zřejmě s úspěchem žalovat na zásah do osobnostních a rodičovských práv.
V této souvislosti se na minulé předmětné diskuzi objevily názory, že „v nemocnici je to něco jiného, tam rodič být s dítětem může“. NENÍ to nic jiného. V ordinaci lékař také poskytuje zdravotní služby, jako v nemocnici, platí tedy stejná úprava! V oné diskuzi se také mimo jiné objevilo následující tvrzení: „Už jsem se tu na tohle ptala a tři lidi mi odpověděli, že nemá, dva z nich není možné kontaktovat tak píšu ještě jednou co jsem zjistila.Oslovila jsem svaz pacientů a dokonce zástupce z řad lékařů a mám proto skutečně podložené informace…“ Nevím odkud autorka toho příspěvku tehdy čerpala podklady pro svá tvrzení a koho se ptala, ale minimálně „Svaz pacientů“ na můj telefonický dotaz odmítl, že by kdy podával takové informace.
To mne také přivádí k tomu, proč jsem se rozhodla věnovat čas napsání tohoto příspěvku. Nelíbí se mi, když někdo rozšiřuje faléšná a podle všeho nepodložená tvrzení, která mohou mít v tomto případě za následek, že nějaký rodič nebude znát svá práva a práva svého dítěte a nebude mu pak moci být v těžkých chvílích oporou!!!

Avatar uživatele

Rezy

Zeptal/a se – 23.srpen 12:34

Má lekař právo vykázat rodiče z ordinace, když ošetřuje jejich dítě?

Zdraví – Děti a zdraví

Zdravím,
v minulosti byla na téhle stránce položena výše uvedená otázka. Diskuze k ní je již uzavřená, proto reaguji alespoň touto cestou, neboť mám zato, že je to nezbytné. V předchozí diskuzi bohužel došli její účastníci k naprosto mylným závěrům v tom smyslu, že lékař na vykázání rodiče má právo. Lékař na to právo rozhodně NEMÁ!! Rodič má právo dítě kdekoli doprovázet a dítě má zase právo na jeho přítomnost a ochranu. Tato práva rodiče a dítěte plynou již z Listiny základních práv a svobod, která v čl. 32 odst. 4 stanoví, že „nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu.“ Další důležitý dokument v tomto směru je Úmluva o právech dítěte, která zakotvuje ve svém čl. 3 „zájem dítěte“ jako hlavní hledisko při jakékoli činnosti týkající se dětí. U lékaře, ať již jde o rutinní vyšetření nebo zákroky, je pro dítě přítomnost rodiče naprosto zásadní a nenahraditelnou psychickou podporou, která může mimo jiné usnadnit jednání s dítětem a posílit důvěru ve zdravotníky, proto je přítomnost rodiče či jiné osoby blízké zcela jednoznačně v jeho zájmu. Toto právo zakotvuje zcela explicitně také zákon č. 372/2017 Sb., o zdravotních službách, který v § 28 odst. 3 písm. e) stanoví právo pacienta (dítěte) na „nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou“. Rodič nebo jím určená osoba, pěstoun..atd. mají tedy právo být nepřetržitě s dítětem.
V praxi samozřejmě lékaři mohou říkat něco jiného, ať již z neznalosti právní úpravy nebo z jiných důvodů, ale zákon hovoří jasně. Takový přístup by mohl být odůvodněný snad jen velmi vážnými a objektivními medicínskými důvody (např. závažné infekční onemocnění a nutnost karantény). I v takových případech, by si ale měli lékaři počínat tak, aby zasahovali do práv rodičů a dětí na kontakt v jen v míře naprosto nezbytné a šetřili tak jejich práva. V případě, že rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej k odchodu přinutit. Pokud by se v krajním případě snažili použít násilí, mohl by rodič zřejmě s úspěchem žalovat na zásah do osobnostních a rodičovských práv.
V této souvislosti se na minulé předmětné diskuzi objevily názory, že „v nemocnici je to něco jiného, tam rodič být s dítětem může“. NENÍ to nic jiného. V ordinaci lékař také poskytuje zdravotní služby, jako v nemocnici, platí tedy stejná úprava! V oné diskuzi se také mimo jiné objevilo následující tvrzení: „Oslovila jsem svaz pacientů a dokonce zástupce z řad lékařů a mám proto skutečně podložené informace…Lékař na to právo má a může to udělat absolutně bez důvodu…“ Nevím odkud autorka toho příspěvku tehdy čerpala podklady pro svá tvrzení a koho se ptala, ale minimálně „Svaz pacientů“ na můj telefonický dotaz odmítl, že by kdy podával takové informace.
To mne také přivádí k tomu, proč jsem se rozhodla věnovat čas napsání tohoto příspěvku. Nelíbí se mi, když někdo rozšiřuje faléšná a podle všeho nepodložená tvrzení, která mohou mít v tomto případě za následek, že nějaký rodič nebude znát svá práva a práva svého dítěte a nebude mu pak moci být v těžkých chvílích oporou!!!

Avatar uživatele

annas

Zeptal/a se – 23.srpen 12:43

Má lékař právo vykázat rodiče z ordinace, když ošetřuje jejich dítě?

Zdraví – Děti a zdraví

Zdravím,
v minulosti byla na téhle stránce položena výše uvedená otázka. Diskuze k ní je již uzavřená, proto reaguji alespoň touto cestou, neboť mám zato, že je to nezbytné. V předchozí diskuzi bohužel došli její účastníci k naprosto mylným závěrům v tom smyslu, že lékař na vykázání rodiče má právo. Lékař na to právo rozhodně NEMÁ!! Rodič má právo dítě kdekoli doprovázet a dítě má zase právo na jeho přítomnost a ochranu. Tato práva rodiče a dítěte plynou již z Listiny základních práv a svobod, která v čl. 32 odst. 4 stanoví, že „nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu.“ Další důležitý dokument v tomto směru je Úmluva o právech dítěte, která zakotvuje ve svém čl. 3 „zájem dítěte“ jako hlavní hledisko při jakékoli činnosti týkající se dětí. U lékaře, ať již jde o rutinní vyšetření nebo zákroky, je pro dítě přítomnost rodiče naprosto zásadní a nenahraditelnou psychickou podporou, která může mimo jiné usnadnit jednání s dítětem a posílit důvěru ve zdravotníky, proto je přítomnost rodiče či jiné osoby blízké zcela jednoznačně v jeho zájmu. Toto právo zakotvuje zcela explicitně také zákon č. 372/2017 Sb., o zdravotních službách, který v § 28 odst. 3 písm. e) stanoví právo pacienta (dítěte) na „nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou osobou“. Rodič nebo jím určená osoba, pěstoun..atd. mají tedy právo být nepřetržitě s dítětem.
V praxi samozřejmě lékaři mohou říkat něco jiného, ať již z neznalosti právní úpravy nebo z jiných důvodů, ale zákon hovoří jasně. Takový přístup by mohl být odůvodněný snad jen velmi vážnými a objektivními medicínskými důvody (např. závažné infekční onemocnění a nutnost karantény). I v takových případech, by si ale měli lékaři počínat tak, aby zasahovali do práv rodičů a dětí na kontakt v jen v míře naprosto nezbytné a šetřili tak jejich práva. V případě, že rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej k odchodu přinutit. Pokud by se v krajním případě snažili použít násilí, mohl by rodič zřejmě s úspěchem žalovat na zásah do osobnostních a rodičovských práv.
V této souvislosti se na minulé předmětné diskuzi objevily názory, že „v nemocnici je to něco jiného, tam rodič být s dítětem může“. NENÍ to nic jiného. V ordinaci lékař také poskytuje zdravotní služby, jako v nemocnici, platí tedy stejná úprava! V oné diskuzi se také mimo jiné objevilo následující tvrzení: „Oslovila jsem svaz pacientů a dokonce zástupce z řad lékařů a mám proto skutečně podložené informace…Lékař na to právo má a může to udělat absolutně bez důvodu…“ Nevím odkud autorka toho příspěvku tehdy čerpala podklady pro svá tvrzení a koho se ptala, ale minimálně „Svaz pacientů“ na můj telefonický dotaz odmítl, že by kdy podával takové informace.
To mne také přivádí k tomu, proč jsem se rozhodla věnovat čas napsání tohoto příspěvku. Nelíbí se mi, když někdo rozšiřuje faléšná a podle všeho nepodložená tvrzení, která mohou mít v tomto případě za následek, že nějaký rodič nebude znát svá práva a práva svého dítěte a nebude mu pak moci být v těžkých chvílích oporou!!!

Náš týdenní výběr otázek
Všechny vybrané otázky