Historie úprav
Zeptal/a se – 2.červenec 12:14
Jsem bezradná z přejídání a sebe samotné, co mám dělat?
Zdraví – Ostatní zdraví
Dobrý den.
Můj největší problém, který teď řeším, je nezastavitelné
přejídání. Několikrát do týdně dostanu „záchvat“, při kterém
sním množství jídla, které sní běžný člověk za pár dní. Jím a
jídlo do sebe tlačím i když už je mi velmi špatně a jíst ve
skutečnosti nechci a nechutná mi. Je mi na zvracení, ale stejně sním
například další půlku chleba s celou kostkou másla, další půlku
melouna a další a další jídlo.
Jsem dlouhodobě nespokojená, tak možná je to tím? Ale proč jsem
nespokojená, to nevím. Máloco mě ale těší a dělá radost. Kdybych mohla,
proležela bych celý den doma a vůbec nechodila mezi lidi. Ale mám dvě
děti, tak je to nereálné. Mám skleslou náladu, často je mi do pláče,
i když ani nevím proč? Děti jsou skvělé, muž taky, nemáme žádné
problémy, přesto se cítím takto. Asi jsem nevděčná, ale nedokážu být
vnitřně šťastná a zářit. S rodinou se směji, ale někde vevnitř je mi
spíše do pláče. I když neznám důvod. Z okolí slyším, jak se pořád
směji a blabla.. Kdyby věděli, jak se opravdu cítím a že je to jen
přetvářka. Nejmladší dceři je rok a půl, tak to poporodní deprese
nebude. Takové stavy mám už několik let. Velmi intenzivně jsem něco
podobného prožívala před 3 roky. Měla jsem chuť od všeho utéct. Utéct
do jiného města, kde mě nebude nikdo znát. Přitom nevím, před čím bych
utíkala.
Nevím, jestli toto všechno nemůže mít souvislost se sebevědomím? Nemám
totiž žádné. Abych také nějaké měla, když nic neumím a nic jsem
v životě nedokázala. Nejsem v ničem dobrá, nejsem ani extra hezká, tak
za co si mám sebe vážit? Za co se mám mít ráda? Jak si pak mám věřit?
Neumím se prosadit, neumím říct svůj názor, já neumím opravdu vůbec
nic… Nevím, proč jsem na tomto světě a jaký tu je pro mě úkol. Asi jsem
spíše jen do počtu, protože kdybych tu nebyla, nic se nezmění.
Abych se ale vrátila k přejídání, možná je jeden z důvodů to, co jsem
popsala výše. Neznám problematiku anorexie, ale připadá mi, jak kdybych
měla opak. Jídlo mě ovládá a jím i když nemám hlad a je mi
z předešlého jídla zle. Jak kdyby to byla nějaká forma sebeubližování.
Někdo se například řeže a já jím tak, aby mi bylo blbě. Jednou jsem si
jen tak spočítala příjem KJ a za jeden běžný přejídací den to bylo
okolo 30000Kj. Běžná doporučená denní dávka je prý 8000Kj. Snažím se
sebe nějak prozkoumávat a přijít na příčinu, ale nejde to. Mám v sobě
tak velké psychické bludiště, že asi nikdo nedokáže najít cestu ven.
I já sama tak nějak bojuji sama se sebou. Nejspíš budu komplexní magor,
který nemá jen jeden problém, ale je celý „rozbitý“.
Děkuji za vypsání se.
Zeptal/a se – 2.červenec 12:15
Jsem bezradná z přejídání a sebe samotné, co mám dělat?
Zdraví – Ostatní zdraví
Dobrý den.
Můj největší problém, který teď řeším, je nezastavitelné
přejídání. Několikrát do týdně dostanu „záchvat“, při kterém
sním množství jídla, které sní běžný člověk za pár dní. Jím a
jídlo do sebe tlačím i když už je mi velmi špatně a jíst ve
skutečnosti nechci a nechutná mi. Je mi na zvracení, ale stejně sním
například další půlku chleba s celou kostkou másla, další půlku
melouna a další a další jídlo.
Jsem dlouhodobě nespokojená, tak možná je to tím? Ale proč jsem nespokojená, to nevím. Máloco mě ale těší a dělá radost. Kdybych mohla, proležela bych celý den doma a vůbec nechodila mezi lidi. Ale mám dvě děti, tak je to nereálné. Mám skleslou náladu, často je mi do pláče, i když ani nevím proč? Děti jsou skvělé, muž taky, nemáme žádné problémy, přesto se cítím takto. Asi jsem nevděčná, ale nedokážu být vnitřně šťastná a zářit. S rodinou se směji, ale někde vevnitř je mi spíše do pláče. I když neznám důvod. Z okolí slyším, jak se pořád směji a blabla.. Kdyby věděli, jak se opravdu cítím a že je to jen přetvářka. Nejmladší dceři je rok a půl, tak to poporodní deprese nebude. Takové stavy mám už několik let. Velmi intenzivně jsem něco podobného prožívala před 3 roky. Měla jsem chuť od všeho utéct. Utéct do jiného města, kde mě nebude nikdo znát. Přitom nevím, před čím bych utíkala.
Nevím, jestli toto všechno nemůže mít souvislost se sebevědomím? Nemám totiž žádné. Abych také nějaké měla, když nic neumím a nic jsem v životě nedokázala. Nejsem v ničem dobrá, nejsem ani extra hezká, tak za co si mám sebe vážit? Za co se mám mít ráda? Jak si pak mám věřit? Neumím se prosadit, neumím říct svůj názor, já neumím opravdu vůbec nic… Nevím, proč jsem na tomto světě a jaký tu je pro mě úkol. Asi jsem spíše jen do počtu, protože kdybych tu nebyla, nic se nezmění.
Abych se ale vrátila k přejídání, možná je jeden z důvodů to, co jsem popsala výše. Neznám problematiku anorexie, ale připadá mi, jak kdybych měla opak. Jídlo mě ovládá a jím i když nemám hlad a je mi z předešlého jídla zle. Jak kdyby to byla nějaká forma sebeubližování. Někdo se například řeže a já jím tak, aby mi bylo blbě. Jednou jsem si jen tak spočítala příjem KJ a za jeden běžný přejídací den to bylo okolo 30000Kj. Běžná doporučená denní dávka je prý 8000Kj. Snažím se sebe nějak prozkoumávat a přijít na příčinu, ale nejde to. Mám v sobě tak velké psychické bludiště, že asi nikdo nedokáže najít cestu ven. I já sama tak nějak bojuji sama se sebou. Nejspíš budu komplexní magor, který nemá jen jeden problém, ale je celý „rozbitý“.
Děkuji za vypsání se.