Historie úprav

Klára K.

Zeptal/a se – 13.květen 18:52

Myslíte si, že se v dnešní době všichni přetvařují?

Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost

Nerada používám termín „dnešní doba“, protože co je teď není nijak ohraničeno od „starých dobrých časů“, ale tentokrát jsem nevěděla, co tam mám místo toho napsat. Ale teď už k otázce:
Už jen to, že má každý mnoho tajemství, je určitá forma přetvářky, na druhou stranu je jasné, že ve světě egoistických lidí, kteří se posilují pomocí neúspěchů druhých (jako mozkomoři) je v podstatě nemožné kompletně se otevřít se svými vnitřními pocity.
Ale hodně lidí, vlastně většina, mají více podob, minimálně se chovají s některými lidmi nějak a s jinými onak, a to nejen podle nálady, někdy to dokonce mění záměrně.
Nebo jsou tu taky lidé, kteří by se dali nazvat pokrytci, nebo neupřímní, ale to už je od tématu.
Hodně lidí mají velice krásnou povahu uvnitř, jsou milí, citliví a velice inteligentní, bohužel to však zaobalují do šlupky nedobytnosti, která říká „je mi to jedno… Mám problémy? no a co, mně je jedno, jaké budu mít známky, hlavní je, že je sranda…“, a se kterou potom vychází mezi lidi.
Já to taky tak mám, a když se sama sebe zeptám: a proč se vlastně chovám takhle?… Hned si vzpomenu na ty lidské mozkomory.
Ale proč to tak vzniklo?
Myslíte si, že to tak je? Nebo je nějaký jiný důvod?

Klára K.

Zeptal/a se – 13.květen 19:56

Myslíte si, že se v dnešní době všichni přetvařují?

Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost

Nerada používám termín „dnešní doba“, protože co je teď není nijak ohraničeno od „starých dobrých časů“, ale tentokrát jsem nevěděla, co tam mám místo toho napsat. Ale teď už k otázce:
Už jen to, že má každý mnoho tajemství, je určitá forma přetvářky, na druhou stranu je jasné, že ve světě egoistických lidí, kteří se posilují pomocí neúspěchů druhých (jako mozkomoři) je v podstatě nemožné kompletně se otevřít se svými vnitřními pocity.
Ale hodně lidí, vlastně většina, mají více podob, minimálně se chovají s některými lidmi nějak a s jinými onak, a to nejen podle nálady, někdy to dokonce mění záměrně.
Nebo jsou tu taky lidé, kteří by se dali nazvat pokrytci, nebo neupřímní, ale to už je od tématu.
Hodně lidí mají velice krásnou povahu uvnitř, jsou milí, citliví a velice inteligentní, bohužel to však zaobalují do šlupky nedobytnosti, která říká „je mi to jedno… Mám problémy? no a co, mně je jedno, jaké budu mít známky, hlavní je, že je sranda…“, a se kterou potom vychází mezi lidi.
Já to taky tak mám, a když se sama sebe zeptám: a proč se vlastně chovám takhle?… Hned si vzpomenu na ty lidské mozkomory.
Ale proč to tak vzniklo?
Myslíte si, že to tak je? Nebo je nějaký jiný důvod?
Doplňuji:
Agneta:

1. nechtěla, pouze jsem to použila jako příklad
2. když je člověk anonymní, může říkat cokoliv. Já ale mluvím o vztazích k lidem z „reálného“ světa (čili lidi, které známe osobně)
3. tohle jsem moc nepochopila jak to myslíš, jestli ironicky nebo co :D každopádně kdybys to chtěla rozvinout, tak jsem tím myslela, že lidé jsou uvnitř velice slabí a krásní, jako malinká kytička nebo kuřátko. Ale že zvenku se chovají tak, aby to vypadalo, že jsou nedobytná pevnost, že se všemu rádi zasmějí a že jim nic nevadí.
4. skutečně nejsou, a proto by se měli chovat přirozeně a nepotlačovat svoje city :)