Zeptal/a se – 18.únor 14:55
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Pro ilustraci – mám poněkud ´problém´ lidi, které znám (poznám
obličej), ale nepotkávám často, zařadit. Takže jsem si navykl automaticky
pozdravit každého, koho potkám – a je mi povědomý.
A před nějakou dobou jsem docela ´dožraně´ (všude lidí, fronty,
tlačenice…!) nakupoval v super-hyper a když jsem si šel nechat zvážit
zeleninu, potkal jsem evidentně známý xicht – tak jsem ho pozdravil.
Až po chvíli jsem si uvědomil, že to su já – v zrcadle…
No – přál bych vám vidět obličej té holky, která obsluhovala váhy
(dodneška se při té vzpomínce uřehtnu)…
😉
Zeptal/a se – 20.únor 18:41
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Pro ilustraci – mám poněkud ´problém´ lidi, které znám (poznám
obličej), ale nepotkávám často, zařadit. Takže jsem si navykl automaticky
pozdravit každého, koho potkám – a je mi povědomý.
A před nějakou dobou jsem docela ´dožraně´ (všude lidí, fronty,
tlačenice…!) nakupoval v super-hyper a když jsem si šel nechat zvážit
zeleninu, potkal jsem evidentně známý xicht – tak jsem ho pozdravil.
Až po chvíli jsem si uvědomil, že to su já – v zrcadle…
No – přál bych vám vidět obličej té holky, která obsluhovala váhy
(dodneška se při té vzpomínce uřehtnu)…
😉
Doplňuji:
Takový ´rituál´ jsme měli i na kolejích (VŠ, ne na železniční
trati).
Kdo přišel na pokoj poslední (večer), natočil vodu do velkého plecháčku
a postavil jej jednomu klukovi k posteli.
Ten (druhý) měl ráno za úkol do plecháčku strčit ponorný vařič (kdeže
byly rychlovarné konvice) a zapnout jej – aby byla voda na ranní kafe
vroucí dřív, než my musíme otevřít oči.
Jednou jeden přišel nikoli ve stavu rozumném a postavil tomu druhému
k posteli plecháček prázdný.
Druhý kolega ovšem nezklamal – vložil ponorák a zapnul jej…
Po chvíli se ozvala rána a z ´vybuchlého´ ponoráčku se na nás snesl
písek z rozdrcené keramiky spirály.
Tak rychle jsme ani do té doby, ani od té doby, nevstávali…
😉