Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 27.listopad 12:03

Rozhodně mělo a to ve velké míře, stejně jako usměrňování médií. Měl by být nějaký institut nebo centrum (státní, ale víceméně nezávislé) na potírání a bojování proti lžím, polopravdám a podobně.
Taky zákony, které by to upřesňovaly (žádné speciální omezení/hlídá­ní(cenzura, jen třeba něco, že pokud je časopis bulvárem – a moc dobře se o tom ví – mělo by to tam být viditelně písemně uvedeno a mělo by to tam být také přesně definováno, co bulvár je – protože mnoho lidí to ani neví a bere to za fakta. Stejně tak by měl (především) bulvár mít povinnost udávat zdroj, ať už je jakýkoli. V jisté míře i jiná média jako tv zprávy, tisk, internetové zprávy/články (byť zdroje víceMÉNĚ uvádějí).
Dále větší důraz na prošetřování různých tvrzení, jejich původů, zdrojů, pokud jsou nějakou stranou shledány jako zavádějící nebo vyloženě očerňující (především o tyhle by se mělo jednat = ty, které mají někomu/něčemu uškodit).

V demokraciích se toho lidi (politici) bojí, protože si myslí, že by to bylo jako cenzura a utlačování/ome­zování (hlavně že přísně regulace třeba v ekonomice jsou OK). Novodobě je směr politiky a společnosti liberální, ale v tom nejpřehnanějším smyslu (že to bude až tak liberální na úkor všeho až nakonec i na úkor svobody, práv, spravedlnosti, pravdy,..). Svoboda slova v tom smyslu, že si každý může říkat SKORO, co chce a to na veřejnosti a platí to i právnické osoby, různá média – od bulvárů, ale až i po ty serióznější. Hoaxy se tolerují, liberálnost je v tom takové, že nikomu nevadí, že se veřejně šíří a hlavně podporují lži (a to vyloženě od firem/organizací, jejichž úkolem je poskytovat informace). Situace je asi taková, že pokud je třeba nějaký hoax namířen silěn proti někomu (slvanému) a on teprve se rozhodne s tím něco dělat, tak to může řešit přes soud a žalobu. Ale to je všechno, až když se osobně rozhodne někdo napadený, že si to nenechá líbit, tak jedině v tomto případě se s tím něco dělá (protože se o to stará ta samotná osoba).

Pokud je něco pravda (jsou to fakta, POTVRZENÉ infromace, důkazy,..), tak není ze strany státu cenzurou, žádat po ostatních a po celé veřejnosti i médiích, aby zastávali a hlásali pravdu a potvrzené informace. Obzvlášť když ty lži (hoaxy, pomluvy, fámy, polopravdy,..) jsou docela často usvěčitelné (nemožnost předložit věrohodný zdroj, maximálně fámy, třeba z ulice nebo vyloženě výmysly autura za účelem senzace nebo očernění). Pokud se jedná o taková média, která nejsou seriózní (bulvár), tak samozřejmě vyloženě nic proti tomu a nemusí to stát vyloženě omezovat/zakazovat, ale bylo by fajn, kdyby to mělo jasnou kategorizaci, že je to bulvár. S tím, že u každého článku musí předložit zdroj (i když třeba nevěrohodný), a pokud předloží nějaký neurčitý zdroj (anonym, který nechce být jmenován), tak by měl mít povinnost sdělit automaticky pdorobnosti při šetření – nebo spíš při závažné situaci a velmi pochybné/nebezpečné informaci, když je neověřené, nemusí jít vyloženě o vyšetřování (taky to nemíním tak, že by mělo být nějak víc vyšetřování, jen ta možnost, že je tu snadnější a rychlejší cesta k vyšetření, kde taková média musí spolupracovat a uvádět, co, jak odkud… jinak by se to automaticky mohlo pokládat za lež nebo hoax, polopravdu/de­zinformaci).
Takový institut nebo centrum by MOHL požadovat takové věci a automaticky by mu mělo být vyhověno (bez šetření – hlubšího, právního atd.). Informace by měly být prokazatelné a ten úřad/institut by především jen požadoval to PROKÁZÁNÍ VĚROHODNOSTI (na základě zdrojů a podobně)… samozřejmě jen u těch závažnějších věcí.
Pochopitelně i takový institu by měl být kontrolován (úředně i jinak), zda pracuje objektivně, navíc by měl svůj řád, pravdila a organizaci, kde by bylo vymezeno, co všechno může (nebo nemůže).

Disraeli

Odpověděl/a – 27.listopad 12:05

Rozhodně mělo a to ve velké míře, stejně jako usměrňování médií. Měl by být nějaký institut nebo centrum (státní, ale víceméně nezávislé) na potírání a bojování proti lžím, polopravdám a podobně.
Taky zákony, které by to upřesňovaly (žádné speciální omezení/hlídá­ní(cenzura, jen třeba něco, že pokud je časopis bulvárem – a moc dobře se o tom ví – mělo by to tam být viditelně písemně uvedeno a mělo by to tam být také přesně definováno, co bulvár je – protože mnoho lidí to ani neví a bere to za fakta. Stejně tak by měl (především) bulvár mít povinnost udávat zdroj, ať už je jakýkoli. V jisté míře i jiná média jako tv zprávy, tisk, internetové zprávy/články (byť zdroje víceMÉNĚ uvádějí).
Dále větší důraz na prošetřování různých tvrzení, jejich původů, zdrojů, pokud jsou nějakou stranou shledány jako zavádějící nebo vyloženě očerňující (především o tyhle by se mělo jednat = ty, které mají někomu/něčemu uškodit).

V demokraciích se toho lidi (politici) bojí, protože si myslí, že by to bylo jako cenzura a utlačování/ome­zování (hlavně že přísně regulace třeba v ekonomice jsou OK). Novodobě je směr politiky a společnosti liberální, ale v tom nejpřehnanějším smyslu (že to bude až tak liberální na úkor všeho až nakonec i na úkor svobody, práv, spravedlnosti, pravdy,..). Svoboda slova v tom smyslu, že si každý může říkat SKORO, co chce a to na veřejnosti a platí to i právnické osoby, různá média – od bulvárů, ale až i po ty serióznější. Hoaxy se tolerují, liberálnost je v tom takové, že nikomu nevadí, že se veřejně šíří a hlavně podporují lži (a to vyloženě od firem/organizací, jejichž úkolem je poskytovat informace). Situace je asi taková, že pokud je třeba nějaký hoax namířen silěn proti někomu (slvanému) a on teprve se rozhodne s tím něco dělat, tak to může řešit přes soud a žalobu. Ale to je všechno, až když se osobně rozhodne někdo napadený, že si to nenechá líbit, tak jedině v tomto případě se s tím něco dělá (protože se o to stará ta samotná osoba).

Pokud je něco pravda (jsou to fakta, POTVRZENÉ infromace, důkazy,..), tak není ze strany státu cenzurou, žádat po ostatních a po celé veřejnosti i médiích, aby zastávali a hlásali pravdu a potvrzené informace. Obzvlášť když ty lži (hoaxy, pomluvy, fámy, polopravdy,..) jsou docela často usvěčitelné (nemožnost předložit věrohodný zdroj, maximálně fámy, třeba z ulice nebo vyloženě výmysly autura za účelem senzace nebo očernění). Pokud se jedná o taková média, která nejsou seriózní (bulvár), tak samozřejmě vyloženě nic proti tomu a nemusí to stát vyloženě omezovat/zakazovat, ale bylo by fajn, kdyby to mělo jasnou kategorizaci, že je to bulvár. S tím, že u každého článku musí předložit zdroj (i když třeba nevěrohodný), a pokud předloží nějaký neurčitý zdroj (anonym, který nechce být jmenován), tak by měl mít povinnost sdělit automaticky pdorobnosti při šetření – nebo spíš při závažné situaci a velmi pochybné/nebezpečné informaci, když je neověřené, nemusí jít vyloženě o vyšetřování (taky to nemíním tak, že by mělo být nějak víc vyšetřování, jen ta možnost, že je tu snadnější a rychlejší cesta k vyšetření, kde taková média musí spolupracovat a uvádět, co, jak odkud… jinak by se to automaticky mohlo pokládat za lež nebo hoax, polopravdu/de­zinformaci).
Takový institut nebo centrum by MOHL požadovat takové věci a automaticky by mu mělo být vyhověno (bez šetření – hlubšího, právního atd.). Informace by měly být prokazatelné a ten úřad/institut by především jen požadoval to PROKÁZÁNÍ VĚROHODNOSTI (na základě zdrojů a podobně)… samozřejmě jen u těch závažnějších věcí.
Pochopitelně i takový institu by měl být kontrolován (úředně i jinak), zda pracuje objektivně, navíc by měl svůj řád, pravdila a organizaci, kde by bylo vymezeno, co všechno může (nebo nemůže). U závažných témat a jasnému prokázání, že úmyslně šířili nepravdy, by byly především mastné pokuty (pokuty vždycky odradí, obzvlášť když jsou vysoké). Ty by měly být podle té závažnosti, ale taky podle velikosti firmy nebo dalších okolností (zda se to opakuje a podobně… pak by se stupňovaly i výše pokut).