Historie úprav

Daidal

Odpověděl/a – 20.červenec 13:50

Lidskost a přirozenost? Chyby nejsou zlé, když se neopakují. A teoreticky se můžeš naučit/dozvědět cokoli, ale dokud to nekzusíš prakticky, tak to nikdy pořádně mít/umět nebudeš. A praxe se od teorie (představ, hlavně i idealizovaných) může značně lišit. Halvně ne vše je v teorii a někde takhle jinde. A ti, co psali ty knihy a jiné, se to museli někde naučit, osvojit. A si piš že zkoušeli, selhávali a dělali chyby… = život.
To jen ve škole tě naučí nenávidět chyby a za každou tě velmi přísně trestat. Dostaneš pětku a hned je z tebe „hňup, co to v životě niakm nedotáhne.“

Tvl, to devítiměsíční dítě je ale blbé, že? Už tak 300× spadlo a stejně neumí pořád chodit, ale stejně se o to pořád pokouší. :P Vztáhni si to na cokoli, jakákoli taková zkušenost (setkání s něčím novým, neznámým, co jsme nezkoušeli a co jsme někde jen viděli nebo slyšeli, či se to nějak jinak dozvěděli) je naprsoto stejná jako když se dítě učí chodit a začíná dělat první krůčky. Nj, rodiče mu mohou dát obrázkový návod, jak chodit a může si to i podrobně přečíst, že?? :D A hned určitě bude moct chodit, jen proto, že to vidělo na obrátku.. klidně už ve třech měsících.
Něco se zkouší (opakově i s chybami), dokud se to člověk nenaučí, cvik dělá mistra. Dospěl lidé už ale mnohdy ani nechtějí nic zkoušet ani poznávat, nechtějí se ani učit. Škola je naprsto demotivovala, vzala jim zvědavost, touhu po poznání i ctižádot. Navíc je zdeptala z toho, jak pořád všichni trestají za obyčejné (a přirozené) chyby. Chyby jsou přirozený proces, součást učení.

Některé chyb LIDSTVO (jako celek), ale i někteří jedinci opakují neustále… to už je tou nezvdělaností, neuvědoměním atd. Čili logická odpověď na tvou otázku, že nečtou, neznají historii a o chyby ostatních se nezajímají (ve smyslu, aby se z nich poučili – jinak se o ně zajímají celkem dost… ze škodolibosti).
„Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.”

Daidal

Odpověděl/a – 20.červenec 13:54

Lidskost a přirozenost? Chyby nejsou zlé, když se neopakují. A teoreticky se můžeš naučit/dozvědět cokoli, co je k dohledání, ale dokud to nezkusíš prakticky, tak to nikdy pořádně mít/umět nebudeš. A praxe se od teorie (představ, hlavně i idealizovaných) může značně lišit. Hlavně ne všechno je v teorii a někde takhle jinde k dohledání nebo i osvojení (schopnosti a dovednosti jsou taky o něčem jiném, než pouhé vědomosti/znalosti – souvisí jen částečně). A ti, co psali ty knihy, se to museli někde naučit, osvojit. A si piš že zkoušeli, selhávali a dělali chyby… = život. Ten je o prožívání a učení (i učení se z chyb, svých vlastních).
To jen ve škole tě naučí nenávidět chyby a za každou tě velmi přísně trestat. Dostaneš pětku a hned je z tebe „hňup, co to v životě nikam nedotáhne.“

Tvl, to devítiměsíční dítě je ale blbé, že? Už tak 300× spadlo a stejně neumí pořád chodit, a ještě navíc se o to pořád pokouší. :P Vztáhni si to na cokoli, jakákoli taková zkušenost (setkání s něčím novým, neznámým, co jsme nezkoušeli a co jsme někde jen viděli nebo slyšeli, či se to nějak jinak dozvěděli) je naprosto stejná jako když se dítě učí chodit a začíná dělat první krůčky. Nj, rodiče mu mohou dát obrázkový návod, jak chodit a může si to i podrobně „přečíst,“ že?? :D A hned určitě bude moct chodit, jen proto, že to vidělo na obrátku.. klidně už ve třech měsících.
Něco se zkouší (opakově i s chybami), dokud se to člověk nenaučí, cvik dělá mistra. Dospěl lidé už ale mnohdy ani nechtějí nic zkoušet ani poznávat, nechtějí se ani učit. Škola je naprsto demotivovala, vzala jim zvědavost, touhu po poznání i ctižádot. Navíc je zdeptala z toho, jak pořád všichni trestají za obyčejné (a přirozené) chyby. Chyby jsou přirozený proces, součást učení.
Dovednost si neosvojíš, dokud se ji nenaučíš (což je delší proces). A neplatí to jen pro dovednost.

Některé chyb LIDSTVO (jako celek), ale i někteří jedinci opakují neustále… to už je tou nezvdělaností, neuvědoměním atd. Čili logická odpověď na tvou otázku, že nečtou, neznají historii a o chyby ostatních se nezajímají (ve smyslu, aby se z nich poučili – jinak se o ně zajímají celkem dost… ze škodolibosti).
„Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.”