Historie úprav
Odpověděl/a – 14.červen 11:06
Správně říkáš, že je to řízení (a nikoli vedení) společností.
Čili diktování. Řídí ho premiér, vláda, parlament, (tzv. nezávislé)
soudy a prezident. Výkonná, zákonodárná a soudní moc (chaos při jejich
dělení, výkonu, při postupování… efektivitu a prospěch společnosti
nenajdeš). Jednotlivé typy moci si jestě navíc dělí několik
lidí/orgánů mezi sebou.
Dělba moci kámo, naprosto neefektivní systém státu/vlády a to jenom
z blbých obav, aby se té moci nezneužilo (děkujeme Montesquieu a starý
ŘÍme). Ty se ptáš nejspíš hlavně na výkonou moc, protože to
představuje vládu (což není premiér, ale vláda, který je hlavním
představeným vlády. Premiér může „rozhodovat,“ pokud se dohodne
s vládou, s prezidentem… omezuje ho parlament, který taky může
všeschno, stejně jako soudy a zákony a jejich výklad tomu dodávají
třešničku. Premiér má hodně moci a zároveň nemá žádnou, obzvlášť,
když se ostatní rozhodnou tu jeho moc blokovat).
Někteří mají ve své působnosti v podstatě neomezenou moc (soud,
parlament), jiní de facto neřídí nic, protože můžou rozhodovat jen na
základě konsensů (ale i tak, když se shodnou nebo si zařídí nějaké
vyjímky si mohou dělat, co jen chtějí).
Soudy „nezávisle“ dohlížejí nad vším a nade všemi, můžou rozhodovat
o čemkoli. Nikdo je nekontroluje, nedohlíží (jen oni sami nad sebou,
protože mají šefové soudy, které soudí nižší soudy 😂)..... Vládní
moc/hlava státu vždy v historii představovala výkonou moc, ale
i zákonodárnou a soudní (i když třeba v omezenější míře). Nelze je
oddělit, všechny představují, ne státní moc, ale doslova vládní
rozhodovat/vládnout znamená i soudit nebo upravovat/vydávat zákony (do
jisté míry volnosti). Tyto moci se oddělují, tak do detailu a chaoticky, že
už ani neví, jak fungují, co představují a co přesně mají dělat.
A není to o institucích, ale o lidech (jak se za posledních 200 let
snaží všechno hodit na „demokratické“ instituce, aby všechny zbavili
zodpovědnosti, tváře atd. atd.).
Říká se tomu chaos.
Hlavně nezapoměn, že „zdrojem veškeré moci je lid.“ 😂😂
Odpověděl/a – 14.červen 11:14
Správně říkáš, že je to řízení (a nikoli vedení) společností.
Čili diktování. Řídí ho premiér, vláda, parlament, (tzv. nezávislé)
soudy a prezident. Výkonná, zákonodárná a soudní moc (chaos při jejich
dělení, výkonu, při postupování… efektivitu a prospěch společnosti
nenajdeš). Jednotlivé typy moci si jestě navíc dělí několik
lidí/orgánů mezi sebou.
Dělba moci kámo, naprosto neefektivní systém státu/vlády a to jenom
z blbých obav, aby se té moci nezneužilo (děkujeme Montesquieu a starý
ŘÍme). Ty se ptáš nejspíš hlavně na výkonou moc, protože to
představuje vládu (což není premiér, ale vláda, který je hlavním
představeným vlády. Premiér může „rozhodovat,“ pokud se dohodne
s vládou, s prezidentem… omezuje ho parlament, který taky může
všeschno, stejně jako soudy a zákony a jejich výklad tomu dodávají
třešničku. Premiér má hodně moci a zároveň nemá žádnou, obzvlášť,
když se ostatní rozhodnou tu jeho moc blokovat).
Někteří mají ve své působnosti v podstatě neomezenou moc (soud,
parlament), jiní de facto neřídí nic, protože můžou rozhodovat jen na
základě konsensů (ale i tak, když se shodnou nebo si zařídí nějaké
vyjímky si mohou dělat, co jen chtějí).
Soudy „nezávisle“ dohlížejí nad vším a nade všemi, můžou rozhodovat
o čemkoli. Nikdo je nekontroluje, nedohlíží (jen oni sami nad sebou,
protože mají šefové soudy, které soudí nižší soudy 😂)..... Vládní
moc/hlava státu vždy v historii představovala výkonou moc, ale
i zákonodárnou a soudní (i když třeba v omezenější míře). Nelze je
oddělit, všechny představují, ne státní moc, ale doslova vládní moc –
rozhodovat/vládnout znamená i soudit nebo upravovat/vydávat zákony (do
jisté míry). Tyto moci se oddělují, tak do detailu a chaoticky, že už ani
neví, jak fungují, co představují a co přesně mají dělat. Když jsou na
sobě nezávislé (což někdy ani není úplně pravda), tak postrádají
nadhled a ten vyšší celek, který představuje perspektivitu. Vidí to jen ze
své strany (na úkor těch jiných stran), ale ony nemůžou fungovat bez sebe,
protože i když se je snaží dělati, jedna závisí na druhé (a jejich
dělení omezuje všechno – i reformy, i důležitá rozhodnutí,
i spravedlnost, efektivitu. Nemůžeme na nkteré vlády nadávat a nařknout
je z nečinnosti, když oni mají vlastně svázané ruce tou dělbou moci a
nic nezmůžou a když se o něco někdo snaží všichni a všechno se na ně
sesype. Veškerá dělba moci s jejich institucemi/orgány a lidmi).
A není to o institucích, ale o lidech (jak se za posledních 200 let
snaží všechno hodit na „demokratické“ instituce, aby všechny zbavili
zodpovědnosti, tváře atd. atd Ze všech dělají pouhé zástupce,
vykonavatele, lidi, kteří se střídají, sami o sboě často nic
neznamenají, jen jsou částečkem jedné celé instituce…).
Říká se tomu chaos.
Hlavně nezapoměn, že „zdrojem veškeré moci je lid.“ 😂😂