Historie úprav

Speed77

Odpověděl/a – 13.duben 0:23

Ne, protože znalosti nejsou dědičné – i když jisté předpoklady pro učení být mohou. A genetické predispozice pro některý sport se také nedědí jne z jednoho předka/rodiče.
Respekt už vůbec není dědičný. To je něco, oč se člověk musí zasložit a co během života musí získat. ;)

1. Dítě nedědí jen po rodičích, ale po různcýh předcích, různě vzdálench a ty geny se navíc ještě vzájemně míchají a ovlivňují
2. Dítě nedědí (po rodíčích a dalších) jen to dobré, může zdědit i špatné věci/predispozice (k nadváze, k nemocem, ke konkrétní „tuposti“ v konkrétním oboru,… ale samozřejmě to není nic neovlivnitelného).

Platilo by, že čím víc předků sportovalo, tím větší šance je, že i to dítě k tomu bude mít dobré predispozice (vlohy, -talent, nabíráí muskulatury, reflexy) a podobně čím víc předků něco umělo, něčím se zabývalo, tím i to dítě k tomu může mít sklony. Hlavně je to ale o snaze, predispozice znamenají jen to, že se ti bude něco hůř nebo snáze osvojovat (ale i tak si to osvojit můžeš, bez ohledu na předky – ať už je to něco dobrého nebo špatného).
A víc je to spíš o návycích a a výchově v mládí (vzoru od rodičích). Dítě nesportuje jen proto, že jeho rodič kdysi sportoval a on „to po něm zdědil.“ Ono začne sportovat, rptože vidí, že to otec dělá a třba ho k tomu i trochu nabádá. Dítě nezačne číst jen proto, že jeho předek byl aky vášnivý čtenář, ale protože to u (třeba) té matky vidí, že často čte a čtou pak spolu…
Ale každý si může osvojit, co chce. Je to na lidech, možnost volby – změnit se, naučit se něco, oblíbit si to. Nejen bez ohledu na dědičnost, ale i na výchovu.

Speed77

Odpověděl/a – 13.duben 0:26

Ne, protože znalosti nejsou dědičné – i když jisté předpoklady pro učení být mohou. A genetické predispozice pro některý sport se také nedědí jne z jednoho předka/rodiče.
Respekt už vůbec není dědičný. To je něco, oč se člověk musí zasložit a co během života musí získat. ;)

1. Dítě nedědí jen po rodičích, ale po různcýh předcích, různě vzdálench a ty geny se navíc ještě vzájemně míchají a ovlivňují
2. Dítě nedědí (po rodíčích a dalších) jen to dobré, může zdědit i špatné věci/predispozice (k nadváze, k nemocem, ke konkrétní „tuposti“ v konkrétním oboru,… ale samozřejmě to není nic neovlivnitelného).

Platilo by, že čím víc předků sportovalo, tím větší šance je, že i to dítě k tomu bude mít dobré predispozice (vlohy, -talent, nabírání muskulatury, reflexy) a podobně, čím víc předků něco umělo, něčím se zabývalo, tím i to dítě k tomu může mít větší sklony. Hlavně je to ale o snaze, predispozice znamenají jen to, že se ti bude něco hůř nebo snáze osvojovat (ale i tak si to osvojit můžeš, bez ohledu na předky – ať už je to něco dobrého nebo špatného).
A víc je to spíš o návycích a a výchově v mládí (vzoru od rodičích). Dítě nesportuje jen proto, že jeho rodič kdysi sportoval a on „to po něm zdědil.“ Ono začne sportovat, protože vidí, že to otec dělá a třeba ho k tomu i trochu nabádá, motivuje. Dítě nezačne číst jen proto, že jeho předek byl kdysi vášnivým čtenářem, ale protože to u (třeba) té matky vidí, že často čte a čtou pak spolu… děti své rodiče napodobují (v dobrém i ve zlém) a osvojují si jejich návyky, charakterové vlastnosti i záliby.
Ale každý si může osvojit, co chce. Je to na lidech, možnost volby – změnit se, naučit se něco, oblíbit si to. Nejen bez ohledu na dědičnost, ale i na výchovu.