Historie úprav

PepasAvalonu

Odpověděl/a – 21.březen 15:40

Herkules by se nemohl s žádným ŘECKÝM bohem utkat, protože Herkules není z řecké mytologie.
V bájích HÉRAKLÉS porazil v souboji říčního boha Achelóa. To jsou ale velmi nižší bohové – jestli vůbec bohové.
V jedné verzi taky přemohl/spoutal boha smrti Thanata, aby vrátil život ženě jeho přítele.
Héraklés by za svého života nemohl žádného OLYMPSKÉHO boha porazit (jsou to bohové).
V jedné z verzí pomáhal řeckým bohům v boji proti Gigantům (to sice nejsou tak úplně bohové, ale nemají k nim úplně daleko). Sám porazil několik nadpřirozených (až božských) stvůr. Z nichž některé byly nesmrtelné a jiné těžko zabitelné, téměř nezranitelné.
Sám Héraklés ovšem je řeckým bohem. Za života byl polobůh po smrti byl jeho otcem Diem přijat na Olymp mezi bohy, dostal nesmrtelnost a sám se stal bohem (síly, vytrvalosti atd…), což byl jediný smrtelník podle mytologie, kterému se to povedlo. Za ženu si vzal bohyni Hébé, se kterou má dva syny.

Héraklés byl synem boha Dia a smrtelné ženy Alkmény. Zajímavostí je, že jeho matka byla potomkem Persea (kteří se nazývali Perseovci), který byl taktéž synem Dia. A Héraklův nevlastní otec Amfitryon byl taky potomkem Perseovým, takže taky Diův potomek. Po narození dostal Héraklés jméno Alkeides nebo Alkaios (po svém dědovi), Héraklés mu začali říkat až za dlouhá desetiletí později. Znemená to „sláva Héře“ asi na znamení, že právě ona mu zrtpčovla život, kladla mu různé přakážky, ale jejich překonávání ho právě proslavilo. Je znám hlavě splněním slavných Héraklových 12 nadlidských prací, ale vykonal toho mnohem víc a zůčastnil se několika hrdinksých výprav. Další zajímavosti je, že vedle všech jeho dlaších skutků taky dobyl Tróju, ono slané „nedobytné“ město. Dobyl ho cca 100 let před Trojskou válkou a trvalo mu to jen pár dní.
Hrdina nebyl v řecku považován jen podle vykonaných hrdinských skutků, ale i podle míry protrpeného života v čem mezi všemi hrdiny Hérakles jasně vedl (hned pak možná Odyseus). Vedle hrdinských skutků byl jeho život jedno velké neštěstí od katastrofy ke katastrofě. Pronálsedování Hérou, život v ponížení, v otroctví, smrt přátel a hlavně smrt první ženy a 3 dětí (které sám zabil v záchvatu šílenství, které na něj bylo zesláno), zrada, vlastní vina, alší život v otroctví (přesto, že sám byl králem), prosnásledování a trestání (i Diem) a dokonce i jeho smrt z rukou jeho vlastní ženy (i když nevědomě) v podobě neskutečné bolesti… kdy si pak sám postavil hranici, na které uhořel/zemřel.
Héraklés byl vzorem dokonalé muže/člověka. Nejen díky síle, ale taky vytravlosti, svému životu a důvtipu (protože ne všechny úkoly/činny vyžadovaly sílu). Dobrodružný a cestovatelský život všude po světě.

Spousta verzí se liší, hlavně podle období a tím i výklad bohů a samotného Hérakla. V Homérově Iliadě bohové taky nejsou nezranitelní ani neporazitelní – hlavně, když na sebe berou lidskou podobu (přestože jsou nesmrtelní). Arés byl poražen mj. i Diomédém. U filozofů a jiných autorů jsou pak bohové vnímáni jako božské entity, často bez konkrétní (kasné) a hmotné podoby.

PepasAvalonu

Odpověděl/a – 21.březen 15:52

Herkules by se nemohl s žádným ŘECKÝM bohem utkat, protože Herkules není z řecké mytologie.
V bájích HÉRAKLÉS porazil v souboji říčního boha Achelóa. To jsou ale velmi nižší bohové – jestli vůbec bohové.
V jedné verzi taky přemohl/spoutal boha smrti Thanata, aby vrátil život ženě jeho přítele.
Héraklés by za svého života nemohl žádného OLYMPSKÉHO boha porazit (jsou to bohové).
V jedné z verzí taky pomáhal řeckým bohům v boji proti Gigantům (to sice nejsou bohové, ale nemají k nim úplně daleko). Sám porazil několik nadpřirozených (až božských) stvůr. Z nichž některé byly nesmrtelné a jiné těžko zabitelné, téměř nezranitelné.
Sám Héraklés ovšem je řeckým bohem. Za života byl polobůh po smrti byl otcem Diem přijat na Olymp mezi bohy, dostal nesmrtelnost a sám se stal bohem (síly, vytrvalosti atd…), což byl jediný smrtelník podle mytologie, kterému se to povedlo. Za ženu si vzal bohyni Hébé, se kterou má dva syny.

Héraklés byl synem boha Dia a smrtelné ženy Alkmény. Zajímavostí je, že jeho matka byla potomkem hrdiny Persea (kteří se nazývali Perseovci), který byl taktéž synem Dia. A Héraklův nevlastní otec Amfitryón byl taky potomkem Perseovým, takže taky Diův potomek. Po narození dostal Héraklés jméno Alkeidés nebo Alkaios (po svém dědovi), Héraklés mu začali říkat až za dlouhá desetiletí později. Znemená to „sláva Héře“ asi na znamení, že právě ona mu ztrpčovla život, kladla mu různé smrtelné přakážky, ale jejich překonávání ho právě proslavilo. Je znám hlavně splněním slavných Héraklových 12 nadlidských prací, ale vykonal toho mnohem víc a zůčastnil se několika hrdinksých výprav. Další zajímavosti je, že vedle všech jeho dlaších skutků taky dobyl Tróju, ono slané „nedobytné“ město. Dobyl ho cca 100 let před Trojskou válkou a trvalo mu to jen pár dní.
Hrdina nebyl v řecku považován jen podle vykonaných hrdinských skutků, ale i podle míry protrpeného života v čem mezi všemi hrdiny Hérakles jasně vedl (hned pak MOŽNÁ Odysseus). Vedle hrdinských skutků byl jeho život jedno velké neštěstí od katastrofy ke katastrofě. Pronálsedování Hérou, život v ponížení, otroctví, smrt přátel a hlavně smrt první ženy a 3 dětí (které sám zabil v záchvatu šílenství, které na něj bylo zesláno), zrada, vlastní vina, další život v otroctví (přesto, že sám byl králem), pronásledování a trestání (i Diem) a dokonce i jeho smrt z rukou jeho vlastní ženy (i když nevědomě) v podobě neskutečné bolesti… kdy si pak sám postavil hranici, na které uhořel/zemřel.
Héraklés byl vzorem dokonalé muže/člověka. Nejen díky síle, ale taky vytravlosti, svému životu a důvtipu (protože ne všechny úkoly/činny vyžadovaly sílu), útrpnému životu, se kterým se snažil vypořádat. Dobrodružný a cestovatelský život všude po světě.
Héraklés se prý nestal bohem jen díky několika hrdinským činnům, dokonce ani kvůli protrpenému životu, ale protože se jako jediný smrtelník už za života přiblížil bohu. Jakože překonal sebe jako člověka – schopnostmi, skutky,…

Spousta verzí se liší, hlavně podle období a tím i představa o bozích a samotném Héraklovi. V Homérově Iliadě bohové taky nejsou nezranitelní ani neporazitelní – hlavně, když na sebe berou lidskou podobu (přestože jsou nesmrtelní). Arés byl poražen mj. i Diomédém. U filozofů a jiných autorů jsou pak bohové vnímáni spíš jako božské entity, často bez konkrétní (jasné) a hmotné podoby. Jen konkrétní božské síly.