Historie úprav

PepasAvalonu

Odpověděl/a – 27.únor 19:18

Nezahazuj celý život kvůli dočasným, momentálním pocitům. I když třeba trvají dýl a jsou těžká. Třeba i těžké deprese. Všechno končí, nic není trvlé, ani deprese.
Zapracuj na sobě, to je celé. Charakter, temperament, vlastnosti a už vůbec né schopnosti a dovednosti nejsou neměnné. Zapracuj na svém sebevědomí, jestli něco chceš změnit, změň to. Jestli se chceš cítit líp, tak s tím začni.
Dej si závazek, že přestaneš myslet negativně. Začni meditovat, dělat třeba individuální sport (třeba trocha cvičení, běhu).
Poznej sama sebe. Jaká jsi a co chceš. V čem se chceš změnit, co umět. Mysli na sebr (to není sobecké… je to tvůj život, tvoje zopdoědnost a tvoje štěstí).
Zabrouzdej do motivační literatury a do psychologie.

Je hodně pravděpodobné, že máš subjektivní vnímání (sebe, partnera, ostatních, reality) a máš velký sklon se podceňovat, trpíš nízkým sebevědomím, komplexem méněcennosti. Tak se toho zbav.
Nesrovnávej se s nikým. Když s nikým, tak ani s přítelem.
Naučit se dá každá činnost, záleží jen, co by tě mohlo bavit.
Pokud jsou nálady jako na houpačce možná máš bipolární poruchu, tak s tím něco dělej. Léčí se to. Zkus i odborníka. Není důvod se za to stydět a není to žádná chyba a podobně. Dělá to spousta obyčjných lidí. A dokonce takové stavy (a komplexy méněenosti) má velká spousta lidí. Problémy se sebevědomím a negativním smýšlením mají všichni.
Pokud tě skutečně nebaví nic, tak jsou to deprese a syndrom vyhoření. Jsou to dočasná nálady a hnusné. Bohužel lidi kvůli tomu páchají sebevrždy, i když nemají reálný, opodstatněný důvod. Jen se právě cítí mizerně. Přestože třeba za 3 měsíce by jejich život mohl vypadat jinak. A za rok by si ani nevpomněli, jak se předtím cítili a už by na tom nezáležale. Jestli ti něco vadí, zbav se toho. Jestli ti nevyhovuje přítel nebo se při něm cítíš špatně, tak s ním nebuď. Buď tam, kde je ti dobře, s kým je ti dobře a dělej, co ti dělá dobře.

Všichni jsme jen lidé, včetně tvého přítele a ostatních. Nikdo není lepší než druhý. Každý z nás je člověk a má stejná práva.
Každý z nás s něčím bojuje, každý má slabé stránky, nikdo (nikdo!) není dokonalý, každý má své démony a každý může zrovna prožívat svoje.
Pokud máš v partnerovi důvěru, tak si s ním promluv. Upřímně. Jak to vidíš, jak se cítíš, co si myslíš.
Zkus nové věci. To, co víme, je nicotné s tím, co neznáme, co jsme nezkusili a o čem nevíme. Hledej, najdi.
Snaž se a překonej to. Negativní myslšení vede pouze jenom ještě k negativnějšímu mylšení a těžké depresi. Tak s tím přestaň a s tím sebepodceňováním taky.
Každý má právo na štěstí. Tak buď šťastná.

PepasAvalonu

Odpověděl/a – 27.únor 19:31

Nezahazuj celý život kvůli dočasným, momentálním pocitům. I když třeba trvají dýl a jsou těžké. Třeba i těžké deprese. Všechno končí, nic není trvlé, ani deprese.
Zapracuj na sobě, to je hlavní. Charakter, temperament, vlastnosti a už vůbec né schopnosti a dovednosti nejsou neměnné. Zapracuj na svém sebevědomí, jestli něco chceš změnit, změň to. Jestli se chceš cítit líp, tak s tím začni. Nauč se, co se naučit chceš. Jinak cvik dělá mistra.
Dej si závazek, že přestaneš myslet negativně. Začni meditovat, dělat třeba individuální sport (třeba trocha cvičení, běhu). Začni číst, psát, podnikat, najít si jinou, novou práci, něco, co by tě mohlo bavit. Začni cestovat (až to bude možnější), kresli, anuč se hrát na hid. nástroj, osvoj si nové schopnosti/do­vesnosti. Zkrátka, co chceš, co bys chtěl zkusit. Nemusíš to pak ntně dělat, stačí zkusit.
Poznej sama sebe. Jaká jsi a co chceš. V čem se chceš změnit, co umět. Mysli na sebe (to není sobecké… je to tvůj život, tvoje zodpovědnost a tvoje štěstí).
Zabrouzdej do motivační literatury a do psychologie. Trochu tě to může osvítit, dodat lepší náladu, nadhled, poznání (sebe, příčin).

Je hodně pravděpodobné, že máš subjektivní vnímání (sebe, partnera, ostatních, reality) a máš velký sklon se podceňovat, trpíš nízkým sebevědomím, komplexem méněcennosti. Tak se toho zbav.
Stanov si malé cíle a plň je. Drobné, jednoduché. To ti zvedne sebevědomí a budeš se cítit líp. Dobře se vyspi, dobře se stravuj nestresuj se. Nevytvářej problémy, které neexistují (které máš jen v hlavě).
Nesrovnávej se s nikým. Když s nikým, tak ani s přítelem. Každý je jiný a přesto jedinečný. Nikdo není stejný. Každý má sny/přání, touhy, tak si je s/plň (i když jsi na ně třeba zanevřela). Nebo si dej nové cíle.
Nikdo není v něčem vyjímečný jen tak. Na všem se pracuje a každý se může naučit, co chce. Někdo můůže mít rozdílné účení – dobu trvání atd. na konkrétní věc. Většinou je to jen o koncentraci a snaze. Pokud si někdo myslí, že v něčem dobrý nebude, že se něco nenaučí a v něčem nezlepší, tak to tak bude. Ale jen proto, že si to myslí. Jakmile se začne snažit a připustí, že by se zlepšit mohl, že to dokáže, tak to dokáže.
Naučit se dá každá činnost, záleží jen, co by tě mohlo bavit.

Pokud jsou nálady jako na houpačce možná máš bipolární poruchu, tak s tím něco dělej. Léčí se to. Zkus i odborníka. Není důvod se za to stydět a není to žádná chyba a podobně. Dělá to spousta obyčjných lidí. A dokonce takové stavy (a komplexy méněcenosti) má velká spousta lidí. Problémy se sebevědomím a negativním smýšlením mají všichni.
Zkus samo léčbu – pomocí relaxace, četby, hudby, oblíbených věcí/aktivit/jídel, kresli, kup si omalovánky – něco na krativitu (pomáhá proti stresu atd, jsou i pro dospělé).., sama se trochu zabývej psychologií, pokud nechceš odborníka. Poomůže ti to.
Pokud tě skutečně nebaví nic, tak jsou to deprese a dost možná syndrom vyhoření. Jsou to dočasná nálady a jsou hodně hnusné. Bohužel lidi kvůli tomu páchají sebevraždy, i když nemají reálný, opodstatněný důvod. Jen se právě CÍTÍ mizerně (a kolikrát nebo z větší části úplně zbytečně). Přestože třeba za 3 měsíce by jejich život mohl vypadat jinak. A za rok by si ani nevpomněli, jak se předtím cítili a už by na tom nezáležalo. Změnit život k lepšímu se dá krůček po krůčku, třeba během pár dní. Jestli ti něco vadí, zbav se toho. Jestli ti nevyhovuje přítel nebo se při něm cítíš špatně, tak s ním nebuď nebo to společně napravte. Buď tam, kde je ti dobře, s kým je ti dobře a dělej, co ti dělá dobře.

Všichni jsme jen lidé, včetně tvého přítele a ostatních. Nikdo není lepší než druhý. Každý z nás je člověk a má stejná práva.
Každý z nás s něčím bojuje, každý má slabé stránky, nikdo (nikdo!) není dokonalý, každý má své démony a každý může zrovna prožívat svoje.
Pokud máš v partnerovi důvěru, tak si s ním promluv. Upřímně. Jak to vidíš, jak se cítíš, co si myslíš.
Zkus nové věci. To, co víme, je nicotné s tím, co neznáme, co jsme nezkusili a o čem nevíme. Hledej, najdi.
Snaž se a překonej to. Negativní myslšení vede pouze jenom ještě k negativnějšímu mylšení a těžké depresi. Tak s tím přestaň a s tím sebepodceňováním taky.
Každý má právo na štěstí. Tak buď šťastná.
Dej si teď jediný závazek a povinnosta a to, že se začneš cítit líp, přestaneš myslet tak černobílé a něco s tím vším uděláš. Třeba pomalu, svou vlastní cestou. Jak se začneš cítit líp, tka si stanov cíle, které bys chtěla dosáhnout – co dělat v životě a se životem. Ctižádost a naplňování tužeb je takový smysl života, který souvisí i s jeho zachováním a prožíváním.