Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 6.září 21:23

Předně bych řekl, že jeho podvědomí, sám přesně něví, proč to chce a kde se to v něm vzalo. Jen ví, že to chce. Může to být ctižádost, která v něm vzklíčila už velmi dávno a sám nemusí vědět, co přesně jej ovlivnilo.
Každý hledá smysl (svého) života a pokud už má člověk v sobě tu určitou ctižádost, tak zkrátka chce to, co chce, ať to stojí, co to stojí.
Je ale třeba rozlišovat mezi přáním, snem a cílem. A neplatí zcela, že rozdíl mezi snem a cílem je v tom, že cíl se od snu liší v tom, že máme připravený plán. Takových plánů i detailních můžeme mít spoustu a přece se do toho nepustími. To je taky věc toho podvědomí (které na nás má obrovský vliv a my si to ani neuvědomujeme), protože může jakoby chtít a můžeme tomu i věřit, že se do toho pustíme, ale podvědomě víme, že je to jen přání a vlastně jen doufáme, že se tak stane. Ale nejsme odhodlaní a skutečně připravení něco s tím udělat.

Mnohdy cíle nemusí být nedosažitelné, může se to tomu člověku nebo ostatním jen tak jevit. Nemožné může být jen něco řekněme nadpřirozené, magické a skutečně nemožné věci (ale díky technologiím, pokroku a tomu všemu, co neznáme, kdo ví… možné snad může být opravdu všechno. Kdo by si kdy pomyslel, že třeba můžeme slepému vrátit zrak, hluchému sluch, chromému nohu/ruku atpod.). Říká se, že lidi by měli vymazat ze svého slovníku slova jako: nikdy, nelze, nemožné, nedosažitelné… jinak totiž ničeho nedosáhnou.
Cokoli je v silách a schopnostech člověka, je možné. A různí lidé toho dosáhli opravdu spoustu a plno z těch věcí se může zdát hodně nemožných. Obyčejnému člověku se pro něj může zdát nemožné například vydělat PÁR milionů, získat slávu, proslavit se v určitém oboru, být šťastný (v partnerství, rodině, kariéře a vůbec v životě). Když plno lidí to dokázalo a někteří v mnohonásobně vyšších měřítkách.
Aby člověk něčeho dosáhl, musí myslet velkoryse, nebýt přízemní (ve svých myšlenkách) a hlavně upřímně věřit. Pokud se omezuje už sám a nevěří se, tak je jisté, že toho nedosáhne. Dobře to popisuje i kniha Myslete velkoryse.
Jediná omezení, která si klademe, jsou v naší vlastní hlavě. (parafráze Konfucia).
Pokud jeden člověk někdy něco dokázal, v něčem se proslavil, něco se naučil, dokáže to i kterýkoli jiný člověk (a třeba ještě víc). Snad jedinou variantou, kdy by to možné nebylo, je, že by ten člověk byl vážně psychicky (nebo možná i fyzicky) nemocný. Pokud by byl, pak o něčem takovém pravděpodobně ani nesnil a neměl ctižádost. Když o tom člověk dokáže snít, dokáže to i uskutečnit. (Walt Disney)

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 6.září 21:26

Předně bych řekl, že jeho podvědomí, sám přesně něví, proč to chce a kde se to v něm vzalo. Jen ví, že to chce. Může to být ctižádost, která v něm vzklíčila už velmi dávno a sám nemusí vědět, co přesně jej ovlivnilo.
Každý hledá smysl (svého) života a pokud už má člověk v sobě tu určitou ctižádost, tak zkrátka chce to, co chce, ať to stojí, co to stojí.
Je ale třeba rozlišovat mezi přáním, snem a cílem. A neplatí zcela, že rozdíl mezi snem a cílem je v tom, že cíl se od snu liší v tom, že máme připravený plán. Takových plánů i detailních můžeme mít spoustu a přece se do toho nepustími. To je taky věc toho podvědomí (které na nás má obrovský vliv a my si to ani neuvědomujeme), protože může jakoby chtít a můžeme tomu i věřit, že se do toho pustíme, ale podvědomě víme, že je to jen přání a vlastně jen doufáme, že se tak stane. Ale nejsme odhodlaní a skutečně připravení něco s tím udělat.

Mnohdy cíle nemusí být nedosažitelné, může se to tomu člověku nebo ostatním jen tak jevit. Nemožné může být jen něco řekněme nadpřirozené, magické a skutečně nemožné věci (ale díky technologiím, pokroku a tomu všemu, co neznáme, kdo ví… možné snad může být opravdu všechno. Kdo by si kdy pomyslel, že třeba můžeme slepému vrátit zrak, hluchému sluch, chromému nohu/ruku atpod.). Říká se, že lidi by měli vymazat ze svého slovníku slova jako: nikdy, nelze, nemožné, nedosažitelné… jinak totiž ničeho nedosáhnou.
Cokoli je v silách a schopnostech člověka, je možné. A různí lidé toho dosáhli opravdu spoustu a plno z těch věcí se může zdát hodně nemožných. Obyčejnému člověku se pro něj může zdát nemožné například vydělat PÁR milionů, získat slávu, proslavit se v určitém oboru, být šťastný (v partnerství, rodině, kariéře a vůbec v životě). Když plno lidí to dokázalo a někteří v mnohonásobně vyšších měřítkách.
Aby člověk něčeho dosáhl, musí myslet velkoryse, nebýt přízemní (ve svých myšlenkách) a hlavně upřímně věřit. Pokud se omezuje už sám a nevěří se, tak je jisté, že toho nedosáhne. Dobře to popisuje i kniha Myslete velkoryse.
Jediná omezení, která si klademe, jsou v naší vlastní hlavě. (parafráze Konfucia).
Pokud jeden člověk někdy něco dokázal, v něčem se proslavil, něco se naučil, dokáže to i kterýkoli jiný člověk (a třeba ještě víc). Snad jedinou variantou, kdy by to možné nebylo, je, že by ten člověk byl vážně psychicky (nebo možná i fyzicky) nemocný. Pokud by byl, pak o něčem takovém pravděpodobně ani nesnil a neměl ctižádost. Když o tom člověk dokáže snít, dokáže to i uskutečnit. (Walt Disney)

Říká se taky, že život, úspěch, to důležité je cesta, nikoli cíl. Žádný (konečný) cíl ani neexistuje, tou je až smrt.
Člověk může mít menší, větší cíle, kterých dosahuje, může mít životní cíl, ale vždy jde dál. Je to všechno o cestě a přítomném okamžiku.