Odpověděl/a – 3.červenec 20:07
Rozhodně ne. Alesspoň odněkud ať děti vědí, že život není pohádka,
ne vše má dobrý konec. Děti od mala přivklé jen na samé dobré konce,
děti které nezažily žádnou bolest nebo je nechávají balamutit
vymyšlenými příběhy, které musí být samý med a pusinky, děti, kterým
jejich rodiče lžou a zatajují „krutou“ pravdu, tak nekonční dobře a
vyrostou z nich měkoty neschopné se o sebe postarat. Rozhodeně z nich ale
nebudou cynici nebo pesimisti, jen budou střízlivější a
uvědomělejší.
Jsou to jen příběhy a já nevidím důvod proč by se pro děti mělo vše
přikrášlovat a udávat do fantas-nereálných slátatnin. Původní verze
pohádek od světoznámých spisovetelů jsou dnes až k neuvěření
pozměněné.
Děti si samy kolikrát mezi sebou vykládají hororové storky, povídky,
které jsou mnohem drastičtějíš než pohádky, které mají třeba
i špatný konec.
Lidi rostou buď díky poznání bolesti, ztráty, utrpení anebo četbou a
učením. Ale něco jako pohádky i se špatným konecm nejsou žádnou
bolestí ani psychickou, jen to na ty děti může víc (pozitvněji)
zapůsobit.
Není důvod číst dětem jen pohádky, znám lidi, kteří svým dětem čtou
mýty a báje různých kultur, bajky, povídky a romány od klasických
autorů. Sám bych se neomezoval nad tím, co jim číst. Pokud tam není
erotika, tak v tom není problém.
Rozhodně to dětem neprospívá – to, že byly pohádky upraveny a to
nejenom ty konce. Je to stejné jako když se snažíme dětem ve všem
vyhovět, vše jim koupíme, dopřejeme jim luxus, chceme tak zabránit, aby
nepoznaly pocit nedostatku, nenaplnění, zklamání atd. Co z nich vyroste?
Sobečtí, lakomí jedinci, kteří neznají hodnotu peněz a kteří se
zaobírají především sami sebou a kašlou na city ostatních.
Nebo nechceme, aby se našim dětem něco stalo, tak vše děláme za ně,
nenecháme je nic udělat samotné, nikam je nepustíme, snažíme se je před
vším chránit, tak je držíme pod přímým dohledem. Co vyroste z nich?
Nesamostatní slabí jedinci, kteří nidky nic nepoznali, v mládí nezažili
žádnou bolest, žádnou obohacující zkušenost. A co se stane, když
nakonec samy vyjdou do světa? No nezvládnou to, nic neumí, bojí se –
prakticky všeho, jsou nesamostatní a nic nedokáží ani se o sebe
postarat – natož o někoho jiného – třeba partnera, rodinu.
A jak to souvisí s těma pohádkama? Celkem dost. Je to jeden z několika
vlivů, které na ně působí. Ale není žádný důvod, aby se to pro děti
nějak přikrášlovalo.
Pokud děti nepoznají nějaké ty špatnosti – třeba jen z pohádek –
tak jim to svět pak ukáže na nich samotných, protože budou nepřipraveni,
nesamostaní, slabí, moc důvěřiví, neuvědomělí. A pak dostanou od
života takovou zkušenost, která je vyvede ze světa snů, na kterou nikdy
nezapomenou a kterou by jim rodiče nikdy nepřáli. Ty „špatnosti“ si
totiž každého najdou. I ty děti, které se rodiče snaží před vším
ochránit – a najdou si právě takové děti, protože ty na to
nepřipravené, nebudou vědět, co dělat a nebudou se s tím umět
vypořádat a nemusí to ani zvládnout.
Odpověděl/a – 3.červenec 20:11
Rozhodně ne. Alesspoň odněkud ať děti vědí, že život není pohádka, ne vše má dobrý konec. Děti od mala přivklé jen na samé dobré konce, děti které nezažily žádnou bolest nebo je nechávají balamutit vymyšlenými příběhy, které musí být samý med a pusinky, děti, kterým jejich rodiče lžou a zatajují „krutou“ pravdu, tak nekonční dobře a vyrostou z nich měkoty neschopné se o sebe postarat. Rozhodeně z nich ale díky pohádkám se špatným koncem nevyrostou cynici nebo pesimisti, jen budou střízlivější a uvědomělejší.
Jsou to jen příběhy a já nevidím důvod proč by se pro děti mělo vše
přikrášlovat do fantas-nereálných slátatnin. Původní verze pohádek od
světoznámých spisovetelů jsou dnes až neuvěřitelně pozměněné.
Děti si samy kolikrát mezi sebou vykládají hororové storky, povídky,
které jsou mnohem drastičtějíš než pohádky, které mají třeba
i špatný konec. Lidi děti podceňují, myslí si, že když je to ještě
dítě, je naprosto hloupé a nic nezvládne.
Lidi rostou buď díky bolesti, ztrátám, utrpení anebo četbou a učením.
Ale něco jako pohádky i se špatným konecm nejsou žádnou bolestí ani
psychickou, jen to na ty děti může víc (pozitvněji) zapůsobit.
A ani není důvod číst dětem jen pohádky, znám lidi, kteří svým dětem
čtou mýty a báje různých kultur, bajky, povídky a hlavně i romány od
světoznámých autorů. Sám bych se neomezoval nad tím, co jim číst. Pokud
tam není erotika, tak v tom není problém.
Rozhodně to dětem neprospívá – to, že byly pohádky upraveny a to
nejenom ty konce. Je to stejné jako když se snažíme dětem ve všem
vyhovět, vše jim koupíme, dopřejeme jim luxus, chceme tak zabránit, aby
nepoznaly pocit nedostatku, nenaplnění, zklamání atd. Co z nich vyroste?
Sobečtí, lakomí jedinci, kteří neznají hodnotu peněz a kteří se
zaobírají především sami sebou a kašlou na city ostatních.
Nebo nechceme, aby se našim dětem něco stalo, tak vše děláme za ně,
nenecháme je nic udělat samotné, nikam je nepustíme, snažíme se je před
vším chránit, tak je držíme pod přímým dohledem. Co vyroste z nich?
Nesamostatní slabí jedinci, kteří nidky nic nepoznali, v mládí nezažili
žádnou bolest, žádnou obohacující zkušenost. A co se stane, když
nakonec samy vyjdou do světa? No nezvládnou to, nic neumí, bojí se –
prakticky všeho, jsou nesamostatní a nic nedokáží ani se o sebe
postarat – natož o někoho jiného – třeba partnera, rodinu.
A jak to souvisí s těma pohádkama? Celkem dost. Je to jeden z několika
vlivů, které na ně působí. Ale není žádný důvod, aby se to pro děti
nějak přikrášlovalo.
Pokud děti nepoznají nějaké ty špatnosti – třeba jen z pohádek –
tak jim to svět pak ukáže na nich samotných, protože budou nepřipraveni,
nesamostaní, slabí, moc důvěřiví, neuvědomělí. A pak dostanou od
života takovou zkušenost, která je vyvede ze světa snů, na kterou nikdy
nezapomenou a kterou by jim rodiče nikdy nepřáli. Ty „špatnosti“ si
totiž každého najdou. I ty děti, které se rodiče snaží před vším
ochránit – a najdou si právě takové děti, protože ty na to
nepřipravené, nebudou vědět, co dělat a nebudou se s tím umět
vypořádat a nemusí to ani zvládnout.