Historie úprav
Odpověděl/a – 9.květen 13:04
Dokládejte prosím své informace odkazem.
Národní jazyk je znakem národa, případně země, ukazuje na jeho identitu. Pokud žijí lidé určitého národa, tak národní jazyk zůstavá, i když se v doběw války neužívá jako jazyk oficiální, tedy úřední.
Třeba z 2. světové války byla u nás úředním jazykem němčina místo češtiny. Ale čeština zůstal, i když bylo zakázané ji používal.
Jenže reaparace = nahrazení škod způsobených válkou vítěznému státu . Škody hradí Německo.
Na vaši otázku není možné reagovat. Stát, kteří ovládne jinou zemi, může požadovat, aby s úředním jazykem stal jejich jazyk, jak to bylo u nás.
Reparace mohou být peněžní, nebo nepeněžní, např. dodání zboží, nebo výměna zboží.
Přečtěte si o reparaci v důsledku různých válek.
Odpověděl/a – 10.květen 12:05
Dokládejte prosím své informace odkazem.
Národní jazyk je znakem národa, případně země, ukazuje na jeho identitu. Pokud žijí lidé určitého národa, tak národní jazyk zůstavá, i když se v doběw války neužívá jako jazyk oficiální, tedy úřední.
Třeba z 2. světové války byla u nás úředním jazykem němčina místo češtiny. Ale čeština zůstal, i když bylo zakázané ji používal.
Jenže reparace = nahrazení škod způsobených válkou vítěznému státu . Škody hradí Německo.
Na vaši otázku není možné reagovat.
Vítězná země, která ovládne jinou zemi, rozhodne, že se úředním jazykem s stane jejich jazyk, jak to bylo u nás.
Nejde ale o reparaci, tedy o náhradu škody., po skončení války.
U nás přece šlo o tzv. . germanizaci (poněmčování), tedy šíření
německého obyvatelstva, jazyka a kultury na ovládaných územích, jejichž
obyvatelé nebyli Němci. .
Reparace mohou být peněžní, nebo nepeněžní, např. dodání zboží, nebo
výměna zboží.
Přečtěte si o reparaci v důsledku různých válek.
Odpověděl/a – 10.květen 12:42
Dokládejte prosím své informace odkazem.
Národní jazyk je znakem národa, případně země, ukazuje na jeho identitu. Pokud žijí lidé určitého národa, tak národní jazyk zůstavá, i když se v doběw války neužívá jako jazyk oficiální, tedy úřední.
Třeba z 2. světové války byla u nás úředním jazykem němčina místo češtiny. Ale čeština zůstal, i když bylo zakázané ji používal.
Jenže reparace = nahrazení škod způsobených válkou vítěznému státu . Škody hradí poražené Německo.
Reparace mohou být peněžní, nebo nepeněžní, např. dodání zboží, nebo výměna zboží.
Na vaši otázku není možné reagovat.
Vítězná země, která ovládne jinou zemi, rozhodne, že se úředním jazykem stane jejich jazyk, jak to bylo u nás, i když cílem cílem nacistů bylo zapomenout na Čechy jako národ, stejně na zánik českého jazyka a naprosté poněmčení slovanských zemí..
Nejde ale o reparaci, tedy o náhradu škody., po skončení války.
U nás přece šlo o tzv. germanizaci (poněmčování), tedy šíření německého obyvatelstva, jazyka a kultury na ovládaných územích, jejichž obyvatelé nebyli Němci. .
"Germanizace začala již ve středověku. Proti germanizaci se postavilo české národní obrození, které se pokoušelo – a nakonec úspěšně – zvrátit situaci. I přesto však germanizační tlaky, nejsilnější v 18. století, neustoupily.
Skončily v podstatě až s rozpadem Rakouska-Uherska v roce 1918; v Německu byl zase silný tlak na slovanské národy na severu země, z nichž se podařilo přežít v podstatě jen Lužickým
Reparace mohou být peněžní, nebo nepeněžní, např. dodání zboží, nebo výměna zboží.
Přečtěte si o reparaci v důsledku různých válek.
https://en.wikipedia.org/wiki/War_reparations
Třeba centralizovaná moc Petra I. a Kateřiny násilně utlačovala ukrajinštinu,, ukrajinskou státnost atd. Pokud ale žijí místní lidé, rozvíjí se národní uvědomění, vlastní jazyk zůstává, nezanikne, i když užívání ruštiny bylo prestižní.
Ale nejde opět o reparaci, ale využití absolutní moci. Opakuji nejde o válečnou reparaci, ale o důkaz centralistické vlády.