Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 10.duben 13:18

Monarchie je vždy monarchií. A absolutní monarchie je prostě absolutní monarchií (nemá žádné synonymum a určitě jím není dikatura).
Monarchie je (většinou dědičná) vláda jedince = vladaře (monarchy) – je to vláda legální, oprávněná, legitimní, zákonná. I ta absolutní.

Monarchie je nebo by měla být vláda jedince ve prospěch lidu a celého státu (pokud není, pak je to tyranie).
Diktatura je vláda jedince především jen v jeho vlastní prospěch. Definice diktatury není ustálená – může se vykládat různě a to taky proto, že může mít víc forem/obdob (např. hodně známá totalita). Diktatura spočívá většinou v utiskování vlastních občanů, (neoprávněné) držení moci za pomoci síly (armády, policie,..) i strachu, může to být pokrytecká vláda (tvářící se např. demokraticky nebo jinak), diktátor jedná despoticky – diktatura nemusí být jen vládou jedince, ale i skupiny – nebo pár lidí, která (neoprávněně) drží veškerou moc.

Monarcha je vláda panovníka na základě smluv, dohod, zákonů, ujednání, dědictví (taky smlouva) atd. a to i ta absolutní.

Popíšu ten rozdíl podle chápání ve starověku. Většina (myslím, že snad všichni) antičtí autoři odsuzovali a haněli tyrannidu (tyrannis = řecká forma vlády, dnes by se dala přeložit jako diktatura – ale není to synonymum). Ze slova tyrannida vznikl dnešní význam toho slova „tyranie“ tedy krutovláda (podmínkou antické tyrannidy, ale krutost nebyla – i když daleko k tomu nemusela být). Tyrannida byla neoprávněná (samo)vláda jedince, který se dostal k moci za pomoci spiknutí, státního převratu, zrady atpod. Mohl být sice i dědičný tyran – který ale jen pokračoval v nezákonné vládě svého předchůdce. To není jediné v čem se od monarchie lišila – nejen jak se dostali k moci, ale taky systémém vlády. Tyrannida spočívala v utiskování lidu, jeho okrádání (za pomoci vysokých daní i jinak), nestarání se o vlastní lid, žádná práva pro většinu ostatních (žádná svoboda, velké omezení práva na život, omezení občanskýchh aj. práv).
Ale protože to nemá jednotnou definici, tak nemusí platit úplně vše, co jsem uvedl – diktatura (stejně jako monarchie nebo jiná forma vlády) má několik specifik, z nichž některé musí splňovat, aby se za ni mohal označovat. (Např. nemusí být podmínkou, že se diktátor dostal k moci za pomoci spiknutí a převratu. Takový Hitler se dostal k moci za pomoci demokratických voleb = a už ji nepustil.). Diktatura taky může být pokrytecká vláda jedince, která se tváří jako demokratická, ale veškerou moc má v rukou jediný člověk (známé prezidentské diktatury), který tu moc nepustí.

Monarchii naopak všichni uznávali, akceptovali a považovali ji za dobrou a přijatelnou formu vlády (a to i plno známých osobností z řad demokratů nebo republikánu – např. římských). Ve starověku navíc byla monarchie většinou absolutní (i když se tomu tak neříkalo), takže tady není třeba to nějak vymezovat a rozdělovat (samozřejmě byly pak vyjímky, kdy byla moc omezena např. generály, ale nebylo jich mnoho)… Takový Cicero byl horlivý republikán, zastánce římského práva atd. le unzával monrachie,, dokonce obdivoval různé panovníky. Naopak se výhradně stavil proti diktaturám (tehdy tyrannidám.. diktatury měly jiný význam).

Monarchie, jak už jsem psal, je oprávněná, legitimní vláda jedince ve prospěch státu. Vladař by měl mít povinnost starat se o svůj lid a o blaho celého státu. K moci se dostal tak, že ho lid, vojsko prohlásilo za krále nebo se dostal k moci na základě nějakého usnensení = předání vlády od jiného monarchy. V monarchii platí zákony, kterými se musí všichni řídí – nejsou nastavené tak, aby utiskovaly lid = je tam pokud ne ústava, tak jsou tam královské zákony.

Diktatura je nezákoná vláda v neprospěch lidu udržovaná za pomoci (neoprávěnné) síly.
Monarchie (i absolutní) je zákoná vláda ve prospěch lidu a státu.

Je nutno dodat, že v historii byla málokde absolutní vlády. I dnes různé historické vlády označované jako abolutistické – zcela absolutistickými nebyly. Nikdy není zcela aboslutní – vždycky je něčím omezena – např. zákony (ne ústavou, ale některými zákony), když ne zákony tak soudci, zákonodárci – a vykladači práva, jinými úředníky, generály, armádou, samotným lidem atpod. Málokterý (dnes označovaný jako) absolutní vladař stál nad zákony — v tom smyslu, že je mohl jen tak tvořit, obměňovat atd.
(Osmanští sultáni jsou dnes označováni jako absolutní. Avšak nemohli si dělat, co chtěli – rozhodně nemohli měnit zákony jak se jim zlíbilo, na to potřebovali schválení rady, schválení soudu atd.. taky nemohli popravit svobodné občany – tedy neotroky- bez svolení soudce; nemohli se dotknout şeyhülislama sice ho vybíral, ale pak už ho nemohl odvolat. Stejně tak byla jejich moc částečně omezena Velkou portou)… Nemluvě o tom, že je moc i ta absolutní omezena tím, jakou má autoritu a jak je akceptován (nejen lidem), ale např. ostatními vysoce postavenými muži – ať už s řad politiků/úředníků nebo amrády – vrchí velitel, generálové,…
Stejně tak je na tom vláda Ludvíka XIV. Byla ještě omezenější než vlády většiny „aboslutistických“ osmanských sultánů.

I absolutní monarchie je zákonná vláda, tento vladař se stále chová jako monracha, spravuje tak stát, stárá se o lid a státní záležitosti podle (typických) monarchistických uspořádání/systému.
Diktatura má zase svoje typické rysy a systém. A hlavně je jen v jeho prospěch, veškerou moc drží on a utlačuje ostatní. Jeho moc není omezena jinými úředníky ani armádou (=armádními veliteli), alespoň v určitém smyslu, protože hlavně za pomoci armády (ozbrojenncýh složek) si drží u moci (takže ta ho např. neomezuje).
Diktatury jsou v republikách. Republika spočívá hlavně v tom, že je hlava státu volena – a hlavně je na dobu urřitou, vymezenou. Diktatura se ale drží moci – ať už falešnými volbami, jedinou stranou, atd…

Opakem republiky je monarchie. Žádná vláda monarchy se neoznačuje jako diktatura. Pokud se monarcha chová krutě, nezákoně, tak je označovan jako tyran – vláda pak jako tyranie (nikdy ne diktatura). I když tyranie nemá přesné ukotvení – myslím tím, že není oficiálně a právně používána (jako definice).
I diktaturu lze sice označit jako tyranii (ale nejsou to synonyma = často se tak špatně používají), ale zřídka kdy. Tyranie je prostě krutovláda bez ohledu na formu vlády (republika/mon­rchie). Ale monrachie se neozančuje jako diktatura — nikde nikým (ani ta aboslutní, ani kdyby se monarcha choval krutě… pak je to jen a prostě -neoficiálně- tyran). Monarcha se může chovat krutě bez ohledu an to zda se jedná nebo nejedná o aboslutní monarchii (není žádnou podmínkou že aboslutní monarcha je tyran).

Dobře vymezuje rozdíly mezi monarchií a tyrannidou (diktaturou) Xenofón ve svém spisku „Hierón.“ Ústředními postavami jsou syrákuský tyran Hieron I. a básník Simonidés – ten nepřímo popisuje a ukazuje králi rozdíly v těchto dvou vládách – vysvětluje výhody monarchie a nevýhody tyrannidy (diktatury).
Stejný autor skvěle popisuje funkci, podstatu a smysl monarchie a dokonalého vladaře ve spisu „O Kýrově vychování.“

DoTazatel

Odpověděl/a – 10.duben 14:00

Monarchie je vždy monarchií. A absolutní monarchie je prostě absolutní monarchií (nemá žádné synonymum a určitě jím není dikatura).
Monarchie je (většinou dědičná) vláda jedince = vladaře (monarchy) – je to vláda legální, oprávněná, legitimní, zákonná. I ta absolutní.

Monarchie je nebo by měla být vláda jedince ve prospěch lidu a celého státu (pokud není, pak je to tyranie).
Diktatura je vláda jedince především jen v jeho vlastní prospěch. Definice diktatury není ustálená – může se vykládat různě a to taky proto, že může mít víc forem/obdob (např. hodně známá totalita). Diktatura spočívá většinou v utiskování vlastních občanů, (neoprávněné) držení moci za pomoci síly (armády, policie,..) i strachu, může to být pokrytecká vláda (tvářící se např. demokraticky nebo jinak), diktátor jedná despoticky – diktatura nemusí být jen vládou jedince, ale i skupiny – nebo pár lidí, která (neoprávněně) drží veškerou moc.

Monarcha je vláda panovníka na základě smluv, dohod, zákonů, ujednání, dědictví (taky smlouva) atd. a to i ta absolutní.

Popíšu ten rozdíl podle chápání ve starověku. Většina (myslím, že snad všichni) antičtí autoři odsuzovali a haněli tyrannidu (tyrannis = řecká forma vlády, dnes by se dala přeložit jako diktatura – ale není to synonymum). Ze slova tyrannida vznikl dnešní význam toho slova „tyranie“ tedy krutovláda (podmínkou antické tyrannidy, ale krutost nebyla – i když daleko k tomu nemusela být). Tyrannida byla neoprávněná (samo)vláda jedince, který se dostal k moci za pomoci spiknutí, státního převratu, zrady atpod. Mohl být sice i dědičný tyran – který ale jen pokračoval v nezákonné vládě svého předchůdce. To není jediné v čem se od monarchie lišila – nejen jak se dostali k moci, ale taky systémém vlády. Tyrannida spočívala v utiskování lidu, jeho okrádání (za pomoci vysokých daní i jinak), nestarání se o vlastní lid, žádná práva pro většinu ostatních (žádná svoboda, velké omezení práva na život, omezení občanskýchh aj. práv).
Ale protože to nemá jednotnou definici, tak nemusí platit úplně vše, co jsem uvedl – diktatura (stejně jako monarchie nebo jiná forma vlády) má několik specifik, z nichž některé musí splňovat, aby se za ni mohal označovat. (Např. nemusí být podmínkou, že se diktátor dostal k moci za pomoci spiknutí a převratu. Takový Hitler se dostal k moci za pomoci demokratických voleb = a už ji nepustil.). Diktatura taky může být pokrytecká vláda jedince, která se tváří jako demokratická, ale veškerou moc má v rukou jediný člověk (známé prezidentské diktatury), který tu moc nepustí.

Monarchii naopak všichni uznávali, akceptovali a považovali ji za dobrou a přijatelnou formu vlády (a to i plno známých osobností z řad demokratů nebo republikánu – např. římských). Ve starověku navíc byla monarchie většinou absolutní (i když se tomu tak neříkalo), takže tady není třeba to nějak vymezovat a rozdělovat (samozřejmě byly pak vyjímky, kdy byla moc omezena např. generály, ale nebylo jich mnoho)… Takový Cicero byl horlivý republikán, zastánce římského práva atd. le unzával monrachie,, dokonce obdivoval různé panovníky. Naopak se výhradně stavil proti diktaturám (tehdy tyrannidám.. diktatury měly jiný význam).

Monarchie, jak už jsem psal, je oprávněná, legitimní vláda jedince ve prospěch státu. Vladař by měl mít povinnost starat se o svůj lid a o blaho celého státu. K moci se dostal tak, že ho lid, vojsko prohlásilo za krále nebo se dostal k moci na základě nějakého usnensení = předání vlády od jiného monarchy. V monarchii platí zákony, kterými se musí všichni řídí – nejsou nastavené tak, aby utiskovaly lid = je tam pokud ne ústava, tak jsou tam královské zákony.

Diktatura je nezákoná vláda v neprospěch lidu udržovaná za pomoci (neoprávěnné) síly.
Monarchie (i absolutní) je zákoná vláda ve prospěch lidu a státu.

Je nutno dodat, že v historii byla málokde absolutní vlády. I dnes různé historické vlády označované jako abolutistické – zcela absolutistickými nebyly. Nikdy není zcela aboslutní – vždycky je něčím omezena – např. zákony (ne ústavou, ale některými zákony), když ne zákony tak soudci, zákonodárci – a vykladači práva, jinými úředníky, generály, armádou, samotným lidem atpod. Málokterý (dnes označovaný jako) absolutní vladař stál nad zákony — v tom smyslu, že je mohl jen tak tvořit, obměňovat atd.
(Osmanští sultáni jsou dnes označováni jako absolutní. Avšak nemohli si dělat, co chtěli – rozhodně nemohli měnit zákony jak se jim zlíbilo, na to potřebovali schválení rady, schválení soudu atd.. taky nemohli popravit svobodné občany – tedy neotroky- bez svolení soudce; nemohli se dotknout şeyhülislama sice ho vybíral, ale pak už ho nemohl odvolat. Stejně tak byla jejich moc částečně omezena Velkou portou)… Nemluvě o tom, že je moc i ta absolutní omezena tím, jakou má autoritu a jak je akceptován (nejen lidem), ale např. ostatními vysoce postavenými muži – ať už s řad politiků/úředníků nebo amrády – vrchí velitel, generálové,…
Stejně tak je na tom vláda Ludvíka XIV. Byla ještě omezenější než vlády většiny „aboslutistických“ osmanských sultánů.

I absolutní monarchie je zákonná vláda, tento vladař se stále chová jako monracha, spravuje tak stát, stárá se o lid a státní záležitosti podle (typických) monarchistických uspořádání/systému.
Diktatura má zase svoje typické rysy a systém. A hlavně je jen v jeho prospěch, veškerou moc drží on a utlačuje ostatní. Jeho moc není omezena jinými úředníky ani armádou (=armádními veliteli), alespoň v určitém smyslu, protože hlavně za pomoci armády (ozbrojenncýh složek) si drží u moci (takže ta ho např. neomezuje).
Diktatury jsou v republikách. Republika spočívá hlavně v tom, že je hlava státu volena – a hlavně je na dobu urřitou, vymezenou. Diktatura se ale drží moci – ať už falešnými volbami, jedinou stranou, atd…

Opakem republiky je monarchie. Žádná vláda monarchy se neoznačuje jako diktatura. Pokud se monarcha chová krutě, nezákoně, tak je označovan jako tyran – vláda pak jako tyranie (nikdy ne diktatura). I když tyranie nemá přesné ukotvení – myslím tím, že není oficiálně a právně používána (jako definice).
I diktaturu lze sice označit jako tyranii (ale nejsou to synonyma = často se tak špatně používají), ale zřídka kdy. Tyranie je prostě krutovláda bez ohledu na formu státu (republika/mon­rchie). Ale monrachie se neozančuje jako diktatura — nikde nikým (ani ta aboslutní, ani kdyby se monarcha choval krutě… pak je to jen a prostě „neoficiálně“ tyran). Monarcha se může chovat krutě bez ohledu na to zda se jedná nebo nejedná o aboslutní monarchii (není žádnou podmínkou že aboslutní monarcha je tyran).

Dobře vymezuje rozdíly mezi monarchií a tyranidou (diktaturou) Xenofón ve svém spisku „Hierón.“ Ústředními postavami jsou syrákuský tyran Hieron I. a básník Simonidés – ten nepřímo popisuje a ukazuje králi rozdíly těchto dvou vládách – vysvětluje výhody monarchie a nevýhody tyrannidy (diktatury).
Stejný autor skvěle popisuje funkci, podstatu a smysl monarchie a dokonalého vladaře ve spisu „O Kýrově vychování.“