Historie úprav
Odpověděl/a – 2.duben 21:08
Podle příznaků stáří: selhávání funckí a zhoršování zdravotního stavu, vrásky atpod.
Podle vrásel, šedin a plešetosti to taky nejde tak úplně poznat – někdo takový může být už od 30 a taky ho nebudeme považovat za starého.
Někdo může být „starý“ už v mladším věku a naopak, někdo, kdo
má vysoký věk, může být pořád starý. Za starého může být
považovaný 60-letý člověk a tentáž člověk se může dožít 100 let…
byl tedy 40 let starý? (to klidně může být jeden další život těch
40 let). Někdo může zemřít v 60 na „stáří“ a někdo na to
stáří až ve 105 letech.
Podle mě je to hlavně otázka ducha a vůle člověka (kromě genetiky).
Za staré se většinou označují ty, kteří se blíží k věku aktuální průměrné délk života. Sám člověk ale může zemřít mnohem dřív nebo mnohem později (na to „stáří,“ tzn. selhání nějakých orgánů a živ. funkcí, které byly už „opotřebovány věkem“).
Osobně si pod starým člověkem představuji nějakého mrzouta, kterého omrzel život a všechno ho štve, se vším je nespokojený… a taky často nadává na svůj zdravotní stav a především na svůj věk — že to dává za vinu hlavně tomu věku. Jsou i usměvaví 80-letí „dědečkové“ nebo i 90-leté babičky věčně usměvaví, vlídní atd., u které kdyby je človkě poznal a jejich vitalitu, tak by je za staré nedokázal považovat (někteří z nich žijí i víc jak někteří mladí).
Stejně tak s věkem nepřichází moudrost… nic nepřichází s věkem,
pokud se o to člověk sám nepřičiní.
Věk nerozhoduje.
Odpověděl/a – 2.duben 21:13
Podle příznaků stáří: selhávání funckí a zhoršování zdravotního stavu, vrásky atpod.
Podle vrásek, šedin a plešetosti to taky nejde tak úplně poznat – někdo takový může být už od 30 a taky ho nebudeme považovat za starého.
Někdo může být „starý“ už v mladším věku a naopak, někdo, kdo
má vysoký věk, může být pořád mladý. Za starého může být
považovaný 60-letý člověk a tentáž člověk se může dožít 100 let…
byl tedy 40 let starý? (to klidně může být jeden další život těch
40 let). Někdo může zemřít v 60 na „stáří“ a někdo na to
stáří až ve 105 letech.
Podle mě je to hlavně otázka ducha a vůle člověka (kromě genetiky).
Za staré se většinou označují ty, kteří se blíží k věku aktuální průměrné délk života. Sám člověk ale může zemřít mnohem dřív nebo mnohem později (na to „stáří,“ tzn. selhání nějakých orgánů a živ. funkcí, které byly už „opotřebovány věkem“).
Osobně si pod starým člověkem představuji nějakého mrzouta, kterého omrzel život a všechno ho štve, se vším je nespokojený… a taky často nadává na svůj zdravotní stav a především na svůj věk — že to dává za vinu hlavně tomu věku. Jsou i usměvaví 80-letí „dědečkové“ nebo i 90-leté babičky věčně usměvaví, vlídní atd., u které kdyby je človkě poznal a jejich vitalitu, tak by je za staré nedokázal považovat (někteří z nich žijí i víc jak někteří mladí).
Stejně tak s věkem nepřichází moudrost… nic nepřichází s věkem,
pokud se o to člověk sám nepřičiní.
Věk nerozhoduje.