Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.únor 17:47

Možná proto, že jsou nespokojeni – nešťastní. Snad nikdo nespáchá sebevraždu, protože by nebyl nešťastný. Nejde o to, jak člověk žije, jak je zabezpečen – jak je bohatý, jak to vypadá zvenčí, atd. Důležité je jak to vidí člověk ze svého vlasního pohledu, jak to vnímá a prožívá uvnitř.

Někteří můžou být velmi citliví, empatičtí a mohou mít větší sklony k depresi. Nejde o to, že je třeba nepotkalo takové neštěstí jako někoho jiného – každý se k tomu může postavit jinak.

Např. plno puberťáků se zabilo, protože je odmítla nebo se s nimi rozešla jejich „pravá láska.“ Není to nijak zvlášť velké neštěstí, ten puberťák možná nemusel žít v bídě, nemusel zakoušet hlad ani jinak podobně trpět… trpěl ovšem psychicky, protože tomu sám věřil, takhle to viděl – "jeho život skončil, protože skončila jeho ‚pravá láska.‘ ”

Někteří v Africe jsou téměř bez vody, bez elektřiny, bez jídla. Ještě k tomu navíc je zastihla válkam a smrt většiny příbuzných a přesto je ani nenapadne myšlenka na sebevraždu… Jde o to, jak byl člověk vychován, jak je silný, jak sám vnímá svět a jak prožívá různé situace, jak se s nimi umí vyrovnat, jak na ně byl zvyklý atd..
Zkrátka a jednoduše, je to vždycky jenom o psychice. Někdo může vnitřně neuvěřitelně trpět, zažívat deprese, pocity smutku, beznaděje a tohle nikdo jiný nemusí vidět. A ano je to častější ve vyspělejších (a severních) zemích, protože tam jsou někteří lidé náchylnější k dramatizování, přehánění, zkreslování a jsou psychicky slabší = náročnější situace je zlomí, oni upadají do depresí a myšlenek na sebevraždu (byť se ostatním mohou ony situace jevit jako malicherné, jako, „že se s ním rozešla přítelkyně,“ „že ho/ji šikanovali,“ „že mu ostatní nerozumí.“). A ano můžou to být banality, kvůli kterým někteří páchají sebevraždy, ale my do nich prostě nevidíme, nevíme co oni cítí.
Někteří vypadají, že páchají sebevraždy „jen tak.“ To není pravda. Nikdo nespáchá sebevraždu jen tak – ať byl jeho důvod jakýkoli – tak trpěl ve svém vlastním světě, podle svého vlastního charakteru.

Každý je jiný, každý má jiné hodnoty, kterých si váží – každý má jiné priority a podle toho může prožívat různé situaci naprosto odlišně než někdo jiný. Každý je svým způsobem jedinečný a každý žije ve svém vlastním světě. Na to je třeba pamatovat. (Někdo může žít v moderní společnsoti, může mít přátelé, rodinu, zdraví, může být obklopen luxusem a přesto všechno může být velmi nešťastný – nespokojený).

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.únor 17:53

Snad nikdo nespáchá sebevraždu, protože by nebyl nešťastný. Nejde o to, jak člověk žije, jak je zabezpečen – jak je bohatý, jak to vypadá zvenčí, atd. Důležité je jak to vidí člověk ze svého vlasního pohledu, jak to vnímá a prožívá uvnitř.

Někteří můžou být velmi citliví, empatičtí a mohou mít větší sklony k depresi. Nejde o to, že je třeba nepotkalo takové neštěstí jako někoho jiného – každý se k tomu může postavit jinak.

Např. plno puberťáků se zabilo, protože je odmítla nebo se s nimi rozešla jejich „pravá láska.“ Není to nijak zvlášť velké neštěstí, ten puberťák možná nemusel žít v bídě, nemusel zakoušet hlad ani jinak podobně trpět… trpěl ovšem psychicky, protože tomu sám věřil, takhle to viděl – "jeho život skončil, protože skončila jeho ‚pravá láska.‘ ”

Někteří v Africe jsou téměř bez vody, bez elektřiny, bez jídla. Ještě k tomu navíc je zastihla válkam a smrt většiny příbuzných a přesto je ani nenapadne myšlenka na sebevraždu… Jde o to, jak byl člověk vychován, jak je silný, jak sám vnímá svět a jak prožívá různé situace, jak se s nimi umí vyrovnat, jak na ně byl zvyklý atd..
Zkrátka a jednoduše, je to vždycky jenom o psychice. Někdo může vnitřně neuvěřitelně trpět, zažívat deprese, pocity smutku, beznaděje a tohle nikdo jiný nemusí vidět. A ano je to častější ve vyspělejších (a severních) zemích, protože tam jsou někteří lidé náchylnější k dramatizování, přehánění, zkreslování a jsou psychicky slabší = náročnější situace je zlomí, oni upadají do depresí a myšlenek na sebevraždu (byť se ostatním mohou ony situace jevit jako malicherné, jako, „že se s ním rozešla přítelkyně,“ „že ho/ji šikanovali,“ „že mu ostatní nerozumí.“). A ano můžou to být banality, kvůli kterým někteří páchají sebevraždy, ale my do nich prostě nevidíme, nevíme co oni cítí.
Někteří vypadají, že páchají sebevraždy „jen tak.“ To není pravda. Nikdo nespáchá sebevraždu jen tak – ať byl jeho důvod jakýkoli – tak trpěl ve svém vlastním světě, podle svého vlastního charakteru.

Jak se člověk zformuje – kým se stane – to má za „viinu“ výchova a společnost. Př. Někteří rodiče jsou moc ochranářští – nedovolí dětem nic zakusit, před vším je chrání, nic jim nedovolí, takové děti až vyrostou budou (psychiyk a pravděpodobně i fyzicky) slabé a první nepříjemnost, která je potká pro ně může být zdrcující, depresivní až je to dožene k sebevraždě – a tak rodiče sami zavinili
„to,“ před čím své dítě tolik chránili – před neštěstím, nebezpečím, bolestí a smrtí…

Každý je jiný, každý má jiné hodnoty, kterých si váží – každý má jiné priority a podle toho může prožívat různé situaci naprosto odlišně než někdo jiný. Každý je svým způsobem jedinečný a každý žije ve svém vlastním světě. Na to je třeba pamatovat. (Někdo může žít v moderní společnsoti, může mít přátelé, rodinu, zdraví, může být obklopen luxusem a přesto všechno může být velmi nešťastný – nespokojený).