Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.únor 13:36

Je třeba si uvědomit, že téměř celé učení se zakládá na paměti. Paměť se prostě a jednoduše zvětšuje cvičením. Jinak zakrňuje. A je jedno v jakém je člověk věku, paměť je vždycky dobrá, pokud se trénuje.

Paměť se dá procvičovat různě, učením různých pasáží z knih, různé hry na zapamatování si nějakého obrázků, čísel; procvičování telefonních čísel, jmen (růných lidí, nejen známých – třeba i osobností světa, historie), učení se citátů, básní, aj..

Na provcičování paměti jsou dobré i mnemotechnické techniky, plno z nich vymysleli už ve starověku. Stačí to zadat do googlu a vyjde ti toho plno.
Každý má stejnou paměť jako každý jiný – kromě těch, co trpí nějakou duševní nemocí (jako alzheimerem) – ale procvičováním paměti se dá takovým nemocem prý předcházet… I eidetická paměť lze získat. (Plno z těch, kteří se dnes zaobírají mnemotechnickými pomůckami, vším, co souvisí s pamětí a mají eidetickou paměť, tak ji nemají „od přírody,“ ale sami se k tomu vytrénovali).

Při učení je taky dobrá organizace – nějaký plán, postup, co a jak se učit. Rozdělit si učivo na menší části, kategorizovat si to, zjednosušovat, používat chytáky, vypisovat si „taháky“ (výňatky), používat myšlenkové mapy.

Quintilianius:
„Veškeré učení se opírá především o paměť, učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li to zanedbáváno, jako paměť.“

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.únor 13:43

Je třeba si uvědomit, že téměř celé učení se zakládá na paměti a vlastně všechno čím člověk je souvisí na paměti všetně jeho vlastností, dovedností, schopností, které se zakládají na zkušenostech (paměti). Paměť se prostě a jednoduše zvětšuje cvičením. Jinak zakrňuje. A je jedno v jakém je člověk věku, paměť je vždycky dobrá, pokud se trénuje.

Paměť se dá procvičovat různě, zapamatováním si různých pasáží z knih, různé hry na zapamatování si nějakého obrázků, čísel; procvičování telefonních čísel, jmen (růných lidí, nejen známých – třeba i osobností světa, historie), učení se citátů, básní, aj..

Na provcičování paměti jsou dobré i mnemotechnické techniky, plno z nich vymysleli už ve starověku. Stačí to zadat do googlu a vyjde ti toho plno.
Každý má stejnou paměť jako každý jiný – kromě těch, co trpí nějakou duševní nemocí (jako alzheimerem) – ale procvičováním paměti se dá takovým nemocem prý předcházet… I eidetická paměť lze získat. (Plno z těch, kteří se dnes zaobírají mnemotechnickými pomůckami, vším, co souvisí s pamětí a mají eidetickou paměť, tak ji nemají „od přírody,“ ale sami se k tomu vytrénovali).

Při učení je taky dobrá organizace – nějaký plán, postup, co a jak se učit. Rozdělit si učivo na menší části, kategorizovat si to, zjednosušovat, používat chytáky, vypisovat si „taháky“ (výňatky), používat myšlenkové mapy, atd…

Knihy zabývající se učením nebo pamětí je spoustu, některé si najdi.

Quintilianus:
„Veškeré učení se opírá především o paměť, učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li to zanedbáváno, jako paměť.“