Historie úprav
Odpověděl/a – 18.leden 9:32
To, co my známe jako „historii“, a vůbec naše představa skutečnosti je vždycky jen konstrukt, skutečná objektivní realita nám není přímo dostupná ani v té nejbližší přítomnosti. Třeba u beletrie nemá smysl se ptát, „jak to bylo ve skutečnosti“, ale spíš „jakými skutečnými událostmi mohl být autor inspirován“. U antických eposů nebo biblických knih už se to také blíží spíše té beletrii – historický základ je důkladně promíšen s vrstvou mýtů.
Co se týče „hmotné povahy“ Ježíšova těla po vzkříšení, máme tu především „test nevěřícího Tomáše“. V Emauzích sice chléb lámal a rozdával, ale v Lukášově evangeliu není přímá zmínka, že by i sám jedl. A projevoval se spíš jako duch: „Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.“
My samozřejmě můžeme dumat spíš nad tím, jak vzkříšeného Ježíše chápali sami apoštolové, případně pisatelé evangelií. Samozřejmě známe psychické jevy, kdy někdo reálně vnímá postavy či hlasy, které pro ostatní pozorovatele „neexistují“ – obvykle tomu říkáme „bludy“ či „halucinace“, ale i takové vjemy reálně existují, tedy jsou součástí reálného objektivního světa, stejně jako reálně existuje například duha či fata morgána. V případě „poutníka do Emauz“ samotné apoštoly zpočátku napadl i výklad, že je to prostě někdo jiný než Ježíš – a pouze v jednom okamžiku v něm „Ježíše poznali“. A pokud přistoupíme na nějaké spiritualistické koncepty typu, že duch se může nějak tělesně zjevovat, tak potom možnosti takového zjevování jdou plně podřízeny tomu, jaký koncept „duchů“ si zvolíme. Jestli duchy mechanicky prostupné, působící čistě v rovině psychiky, případně i ve spektru viditelného světla, anebo duchy projevující se na hmotné rovině naprosto plnohodnotně (pak vlastně i každý člověk je vždy takovým zhmotnělým duchem). A v takovém případě zase ovšem ta otázka nedává smysl. Nebo můžeme vytvářet složitější interpretační konstrukce, např. že „oslavené tělo“ po vzkříšení má nějak jinou povahu než „obyčejná“ těla atd. Ale myslím, že původním divákům, pro které to vzkříšení bylo uspořádané, bylo takto spekulativní uvažování už cizí, a tedy nemá valný smysl.
Odpověděl/a – 18.leden 9:34
To, co my známe jako „historii“, a vůbec naše představa skutečnosti je vždycky jen konstrukt, skutečná objektivní realita nám není přímo dostupná ani v té nejbližší přítomnosti. Třeba u beletrie nemá smysl se ptát, „jak to bylo ve skutečnosti“, ale spíš „jakými skutečnými událostmi mohl být autor inspirován“. U antických eposů nebo biblických knih už se to také blíží spíše té beletrii – historický základ je důkladně promíšen s vrstvou mýtů.
Co se týče „hmotné povahy“ Ježíšova těla po vzkříšení, máme tu především hmatový „test nevěřícího Tomáše“. Ovšem nemáme možnost si z nezávislých zdrojů ověřit, zda skutečně proběhl tak, jak se traduje.
V Emauzích domnělý Ježíš sice chléb lámal a rozdával, ale v Lukášově evangeliu není přímá zmínka, že by i sám jedl. A projevoval se spíš jako duch: „Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.“
My samozřejmě můžeme dumat spíš nad tím, jak vzkříšeného Ježíše chápali sami apoštolové, případně pisatelé evangelií. Samozřejmě známe psychické jevy, kdy někdo reálně vnímá postavy či hlasy, které pro ostatní pozorovatele „neexistují“ – obvykle tomu říkáme „bludy“ či „halucinace“, ale i takové vjemy reálně existují, tedy jsou součástí reálného objektivního světa, stejně jako reálně existuje například duha či fata morgána. V případě „poutníka do Emauz“ samotné apoštoly zpočátku napadl i výklad, že je to prostě někdo jiný než Ježíš – a pouze v jednom okamžiku v něm „Ježíše poznali“. A pokud přistoupíme na nějaké spiritualistické koncepty typu, že duch se může nějak tělesně zjevovat, tak potom možnosti takového zjevování jdou plně podřízeny tomu, jaký koncept „duchů“ si zvolíme. Jestli duchy mechanicky prostupné, působící čistě v rovině psychiky, případně i ve spektru viditelného světla, anebo duchy projevující se na hmotné rovině naprosto plnohodnotně (pak vlastně i každý člověk je vždy takovým zhmotnělým duchem). A v takovém případě zase ovšem ta otázka nedává smysl. Nebo můžeme vytvářet složitější interpretační konstrukce, např. že „oslavené tělo“ po vzkříšení má nějak jinou povahu než „obyčejná“ těla atd. Ale myslím, že těm lidem, kterým se vzkříšený Ježíš zjevoval, bylo takto spekulativní uvažování už cizí, a tedy nemá valný smysl.