Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 13.prosinec 17:40

Ono je to hodně o tom, jaký ten muž je. Klidně se ženou, co se mu líbí, prohodí jen pár slov (třebe je malomluvný — a malomluvní většinou ani hovory nezačínají, navíc jsou struční až to někdy působí laxně = a to i u těch, o které mají zájem).
Pak taky záleží na tom, jestli se stydí, bojí — neodhodlá se a třeba ani se ženou, která se mu líbí, nepromluví.

Někteří nevynikají při konverzaci s lidmi, které ještě neznají (a ne kvůli stydlivosti), nechce se jim do toho ani u těch, kteří jim připadají sympatičtější.

Někteří třeba „nechcou otravovat,“ „vnucovat se“ tak se raději ani neozývají. Tohle je dost časté. Můžře to způsobovat bázlivost, nižší sebevědomí ale i jiné faktory.

Povětšinou platí, že když se někomu někdo líbí, tak o něm chce vědět všechno, rád by ho poznal a bavil by se s ní/ním prakticky pořád. Ale není to pravidlo, záleží na tom, jací ti lidé jsou. Někteří se řídí pravidlem, že když mají zájem, tak se od tebe ani nehnou, nezbavíš se jich, pořád vyhledávají tvojí společnost a pořád by chtěli mluvit. U druhých zase ani nepoznáš, že se jim líbíš.

Není to jen o komunikace. Někdo může být přirozený mluvka, ve společnosti se cítí nejlíp – s každým se baví, s každým si píše a chce být se všemi za dobře a přátelit se se všemi. Ani u takového člověka nepoznáš, která se mu líbí.

Muži mají kolikrát stejné problémy s navazováním známostí, se sebevědomím atd. jako mnohé ženy. Nejsou to žádní Casanové, profesionální řečníci ani ti, co vždy vědí, co by měli dělat, jak postupovat – trápí je stejné pochybnosti a problémy jako ženy. Pro většinu (jka žen tak mužů) je těžké dát své city najevo – to platí i o projevení náklonosti/zájmu.
Do druhéhop člověka nevidíme, a tak nevíme, co vlastně chce, zvlášť když to pořádně nedá najevo – nebo to neumí.

Třeba to, že se muži nějaká žena líbí a má o ni zájem, neznamená hned, že ji věnuje nějakou speciální pozornost, kterou ji veřejně prokazuje. Třeba na ni může pořád myslet (tím ji může věnovat veškerou svou pozornost – ale ona to ani nemusí vědět), ale chovat se k ní může vcelku lhostejně nebo alespoň stejně jako k ostatním…

Lepší je se prostě zeptat.

DoTazatel

Odpověděl/a – 13.prosinec 17:44

Ono je to hodně o tom, jaký ten muž je. Klidně se ženou, co se mu líbí, prohodí jen pár slov (třebe je malomluvný — a malomluvní většinou ani hovory nezačínají, navíc jsou struční až to někdy působí laxně = a to i u těch, o které mají zájem).
Pak taky záleží na tom, jestli se stydí, bojí — neodhodlá se a třeba ani se ženou, která se mu líbí, nepromluví.

Někteří nevynikají při konverzaci s lidmi, které ještě neznají (a ne kvůli stydlivosti), nechce se jim do toho ani u těch, kteří jim připadají sympatičtější.

Někteří třeba „nechcou otravovat,“ „vnucovat se“ tak se raději ani neozývají, i když by chtěli. Tohle je dost časté. Může to způsobovat bázlivost, nižší sebevědomí, ale i jiné faktory.

Povětšinou platí, že když se někomu někdo líbí, tak o něm chce vědět všechno, rád by ho poznal a bavil by se s ní/ním prakticky pořád. Ale není to pravidlo, záleží na tom, jací ti lidé jsou. Někteří se řídí pravidlem, že když mají zájem, tak se od tebe ani nehnou, nezbavíš se jich, pořád vyhledávají tvojí společnost a pořád by chtěli mluvit. U druhých zase ani nepoznáš, že se jim líbíš.

Není to jen o komunikace. Někdo může být přirozený mluvka, ve společnosti se cítí nejlíp – s každým se baví, s každým si píše a chce být se všemi za dobře a přátelit se se všemi. Ani u takového člověka často nepoznáš, která se mu líbí.

Muži mají kolikrát stejné problémy s navazováním známostí, se vztahy, se sebevědomím, svými pocity atd. jako mnohé ženy. Nejsou to žádní Casanové, profesionální řečníci ani ti, co vždy vědí, co by měli dělat, jak postupovat – trápí je stejné pochybnosti a problémy jako ženy. Pro většinu (jak žen, tak mužů) je těžké dát své city najevo – to platí i o projevení náklonosti/zájmu. A ještě těžší je o nich mluvit než je „jen“ dát najevo.
Do druhéhop člověka nevidíme, a tak nevíme, co vlastně chce, zvlášť když to pořádně nedá najevo – nebo to neumí. Nikdy nemusíme přesně vědět na čem jsme, dokud toho člověka líp nepoznáme anebo se ho rovnou nezeptáme.

Třeba to, že se muži nějaká žena líbí a má o ni zájem, neznamená hned, že ji věnuje nějakou speciální pozornost, kterou ji veřejně prokazuje. Třeba na ni může pořád myslet (tím ji může věnovat veškerou svou pozornost – ale ona to ani nemusí vědět), ale chovat se k ní může vcelku lhostejně nebo alespoň stejně jako k ostatním…

Lepší je se prostě zeptat.