Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 20.listopad 22:00

V Americe (a nejen tam) klidně právník může vědět, že je jeho klient vinnen, ale jeho cílem je ho z toho vysekat (obhajovat a až jako poslední popřípadě zmírnit trest při dokázání vinny atd). Jednu z hlavních rolí hraje majetek obviněného (čím víc, tím má větší šanci, že vyvázne. Koupí si lepší právníky, přeplatí je, aby se pořádně snažili — měli motivaci, může si dovolit kauci, pokud bude stanovena atd..).
Advokátovým cílem je tedy přesvědčit ostatní o klientově nevinně anebo ho z toho dostat za pomoci všelijakých kliček, nesplnění nějakých protokolů při jednání s obviněným (soud klidně zprostí obžalovaného vinny, i když ví, že je vinnen, a to jen proto, že např. nebyly splněny nějaké zbytečné úřední formality. A protože je v zákonech bordel může hledat kličky, protiřečení, nejasný význam zákona aj.). A třeba nejen formality, ale něco v souvislosti z obžalovaným neodpovídá přesnému znění nějakého zákona (který je ve spojitosti s tím obviněním) a šlus, obžalovaný může jít.
Obžalovaný třba mohl být („téměř“) chycen při činnu, ale nebyl prokázán žádný „racionální“ důkaz na prokázání vinny – dostane menší kauci, kterou si může zaplatit sám nebo někdo jiný a může jít.

Obhájce může obviněného zprostit vinny třeba i tím, že uvede nějaký (ve skutečnosti malicherný) důvod, že je v obvinění nějaká nejasnost, nepravda, neúplnost, že se ta obžaloba dopustila drobné nedbalosti, zamlčení, „protiprávnosti,“… a tím celý případ může padnout a obžalovaný může být hned zprostěn vinny.

Obhájce se to může snažit uhrát na dohodu, kdy bude jeho klient (ten vinný) spolupracovat. Může dostat polehčující okolnosti z nespočtu důvodů = snížení trestu až ten trest bude třeba úplně banální (myslím, že existují i nějaké příklady, kdy polehčující okolnosti nejdou použít při prokázání vinny u vážnějšho porušení zákona… ale ten výčet se dá okecat. Navíc stačí když je to něco jiného, co výčtu není nebo když to zní trochu jinak než jak je to v tom výčtu atd..).
Pokud je obžalovaných víc a jeden chce spolupracovat (přistoupí se na dohodu), může vypovídat a bonznout tak ostatní – a za to se mu zmírní trest, i když byl třeba nejhorší z nich. On si odsedí třeba 2 roky a ostaní kolem deseti let…

V různých případech může, ten co byl zbaven obvinění dostat odškodnění, může zažalovat protistranu, že ho „neprávem“ nařkla (zažalovala).

Vůbec tam často nejde o spravedlnost (=správnost, objektivnost, lidskost). Je to systém, ve kterém se vše řídí podle přesně daných úředních formalit, protokolů, zákonů (popř. precedentů) a jejich překrucování. Soud se drží přesného znění zákonů, a tak nebere v úvahu ani racionální důkazy, rozhodnutí, různé okolnosti, prostě všechno musí sedět podle zákona. Např. existuje nějaký svěděk, který vše vypoví, ale jeho výpověď se nakonec nevezme v potaz, protože on třeba podle nějaké blbosti v zákonu vypovídat nesmí… Všichni jsou na straně práva (=zákonů), ale ne na straně spravedlnosti. To, že mají u soudů sošky Themis držící váhy spravedlnosti ještě neznamená, že jednají v jejím jméně.

To zda se obviněnému prokáže vinna závisí na výmluvnosti obhájce.

Na vyhrátí procesu stačí, když se bude obhájce líp orientovat v zákonech něž protistranna a bude mít lepší rétorické schopnosti. (argument X argument,… vysvětlení, zapůsobení/ovliv­nění). Spravedlnost je vždy (minimálně) na druhé koleji. První housle hrají vždycky zákonné pletky. A zákon není přímým zosobněním spravedlnosti (obzvlášť když se překrucuje a jedná se bezprostředně jen podle jeho osnov atd).

Obhájce to může a nemusí vědět. Snaží se o případu dozvědět, co nejvíc. Chce taky všechno dostat z obviněného. Ten zase pokud svému právníkovi věří mu může všechno říct. Obhájce si jeho vinnu může nechat pro sebe.
Vždycky je to boj práva proti právu. Obhájce se snaží zajistit klientovi všechnu právní pomoc, zajistit všechny jeho zájmy. Právo je dáno zákonem

DoTazatel

Odpověděl/a – 20.listopad 22:07

V Americe (a nejen tam) klidně právník může vědět, že je jeho klient vinnen, ale jeho cílem je ho z toho vysekat (obhajovat a až jako poslední popřípadě zmírnit trest při dokázání vinny atd). Jednu z hlavních rolí hraje majetek obviněného (čím víc, tím má větší šanci, že vyvázne. Koupí si lepší právníky, přeplatí je, aby se pořádně snažili — měli motivaci, může si dovolit kauci, pokud bude stanovena atd..).
Advokátovým cílem je tedy přesvědčit ostatní o klientově nevinně anebo ho z toho dostat za pomoci všelijakých kliček, nesplnění nějakých protokolů při jednání s obviněným (soud klidně zprostí obžalovaného vinny, i když ví, že je vinnen, a to jen proto, že např. nebyly splněny nějaké zbytečné úřední formality. A protože je v zákonech bordel může hledat kličky, protiřečení, nejasný význam zákona aj.). A třeba nejen formality, ale něco v souvislosti z obžalovaným neodpovídá přesnému znění nějakého zákona (který je ve spojitosti s tím obviněním) a šlus, obžalovaný může jít.
Obžalovaný třba mohl být („téměř“) chycen při činnu, ale nebyl prokázán žádný „racionální“ důkaz na prokázání vinny – dostane menší kauci, kterou si může zaplatit sám nebo někdo jiný a může jít.

Obhájce může obviněného zprostit vinny třeba i tím, že uvede nějaký (ve skutečnosti malicherný) důvod, že je v obvinění nějaká nejasnost, nepravda, neúplnost, že se ta obžaloba dopustila drobné nedbalosti, zamlčení, „protiprávnosti,“… a tím celý případ může padnout a obžalovaný může být hned zprostěn vinny.

Obhájce se to může snažit uhrát na dohodu, kdy bude jeho klient (ten vinný) spolupracovat. Může dostat polehčující okolnosti z nespočtu důvodů = snížení trestu až ten trest bude třeba úplně banální (myslím, že existují i nějaké příklady, kdy polehčující okolnosti nejdou použít při prokázání vinny u vážnějšho porušení zákona… ale ten výčet se dá okecat. Navíc stačí když je to něco jiného, co výčtu není nebo když to zní trochu jinak než jak je to v tom výčtu atd..).
Pokud je obžalovaných víc a jeden chce spolupracovat (přistoupí se na dohodu), může vypovídat a bonznout tak ostatní – a za to se mu zmírní trest, i když byl třeba nejhorší z nich. On si odsedí třeba 2 roky a ostaní kolem deseti let…

V různých případech může, ten co byl zbaven obvinění dostat odškodnění, může zažalovat protistranu, že ho „neprávem“ nařkla (zažalovala).

Vůbec tam často nejde o spravedlnost (=správnost, objektivnost, lidskost). Je to systém, ve kterém se vše řídí podle přesně daných úředních formalit, protokolů, zákonů (popř. precedentů) jejich hierarchie, přesnému znění a jejich překrucování. Soud se drží přesného znění zákonů, a tak nebere v úvahu ani racionální důkazy, rozhodnutí, různé okolnosti, prostě všechno musí sedět podle zákona. Např. existuje nějaký svěděk, který vše vypoví, ale jeho výpověď se nakonec nevezme v potaz, protože on třeba podle nějaké blbosti v zákonu vypovídat nesmí… Všichni jsou na straně práva (=zákonů), ale ne na straně spravedlnosti. To, že mají u soudů sošky Themis držící váhy spravedlnosti ještě neznamená, že jednají v jejím jméně.

To zda se obviněnému prokáže vinna závisí na výmluvnosti obhájce.

Na vyhrátí procesu stačí, když se bude obhájce líp orientovat v zákonech něž protistranna a bude mít lepší rétorické schopnosti. (argument X argument,… vysvětlení, zapůsobení/ovliv­nění). Spravedlnost je vždy (minimálně) na druhé koleji. První housle hrají vždycky zákonné pletky. A zákon není zosobněním spravedlnosti (obzvlášť když se překrucuje a jedná se bezprostředně jen podle jeho osnov, znění, hierarchie atd).

Obhájce může a nemusí vědět o klientově skutečné vinně. Snaží se pochopitelně o případu dozvědět, co nejvíc. Chce taky všechno dostat z obviněného. Ten zase pokud svému právníkovi věří mu může všechno říct. Obhájce si jeho vinnu může nechat pro sebe.
Vždycky je to boj práva proti právu. Obhájce se snaží zajistit klientovi všechnu právní pomoc, zajistit všechny jeho zájmy.
Co je správné nehraje roli. Roli hraje jen vyložení zákona a předložení/vy­vracení důkazů – vinny/nevinny (nehledě na skutečnou vinnu/nevinnu).