Historie úprav
Odpověděl/a – 13.červenec 19:33
Prý moudrostí (nasbírané zkušenosti a znalosti za ty léta), ale není to pravidlo. Moudrost nemusí nezbytně přicházet se stářím – člověk se o to musí zasloužit a trochu se o to za ta léta přičinit.
Šedinami, plešatostí, vlastně celkovým zhoršením organismu a životních funkcí (ale ani to není nezbytné), vrásky.
Pravděpodobně uvědoměním si delšího prožitého života, poznání radostí i ztrát (za ty roky určitě několik blízkých ztratí – pravděpodobně prarodiče, rodiče přátele a i lidi, kteří jsou starší než on anebo i mladší, kteří zemřeli „předčasně“).
Určitě by měl mít už roky svůj domov (pravděpodobně s někým)
Důchodem.
Potomky a jejich potomky.
Ideálně už dosažením svých životních cílů. Zaslouženým odpočinkem atd..
Myslím si, že vždy záleží na mentálním věku jedince, tak může být člověk ve čtyřiceti jako dítě anebo 15-ti letý jako dospěly (což se odráží i na jejich inteligenci i zdraví).
Nejčastěji se projevuje asi tak, že si člověk prostě připustí, že už má nějaké ta léta (a je na ně hrdý).
Odpověděl/a – 13.červenec 19:42
Prý moudrostí (nasbírané zkušenosti a znalosti za ty léta), ale není to pravidlo. Moudrost nemusí nezbytně přicházet se stářím – člověk se o to musí zasloužit a trochu se o to za ta léta přičinit.
Šedinami, plešatostí, vlastně celkovým zhoršením organismu a životních funkcí (ale ani to není nezbytné), vrásky.
Pravděpodobně uvědoměním si delšího prožitého života, poznání radostí i ztrát (za ty roky určitě několik blízkých ztratí – pravděpodobně prarodiče, rodiče přátele a i lidi, kteří jsou starší než on anebo i mladší, kteří zemřeli „předčasně“).
Určitě by měl mít už roky svůj domov (pravděpodobně s někým), vlastní rodinou.
Důchodem.
V historii byli za starší lidi považováni ti, kteří se stáhli z věřejného (aktivního) života, uchýlili se někam do ústraní, na venkov, někam kde budou mít klid, a pak začli relaxovat nebo psát, vzdělávat se, či cestovat. Záleží jak kdy a kde, ale většinou byli staří lidé uznávaní, lidé si k nim chodili pro rady; oni samotní se pak stávali třeba hlavou celé rodiny, členem nějakého sekupení kmetů (senát, gerontové, stařešinové – rada starších, jiné rady např. ve vsích, nebo městech, v královských radách atpod.,).
Potomky a jejich potomky.
Ideálně už dosažením svých životních cílů. Zaslouženým odpočinkem atd..
Myslím si, že vždy záleží na mentálním věku jedince, tak může být člověk ve čtyřiceti jako dítě anebo 15-ti letý jako dospěly (což se odráží i na jejich inteligenci i zdraví).
Nejčastěji se projevuje asi tak, že si člověk prostě připustí, že už má nějaká ta léta za sebou (a je na ně hrdý).