Historie úprav
Odpověděl/a – 13.červenec 14:38
"Definice řeči – nluvení je schopnost člověka vyjadřovat své myšlenky řečí.
Schopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí a používat výrazové verbální (mluva, písmo) a neverbální (posunky, mimika, gesta) prostředky
Řeč slouží ke sdělování a vyjadřování toho, co máme „v sobě“. Umožňuje rozhovor a vytváření společenství, spojuje já a ty. Pro vývoj jedince má řeč mimořádný význam, ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství.
Druhy řeči
Řeč mluvená: Řeč, při které osoba mluví, předem uspořádaně sděluje, často někdy sklouzne do spontánního charakteru, nazýváme řečí monologickou. Řeč, která je vhodná tehdy, pokud dva lidé mluví o stejném tématu, vyměňují si vzájemné reakce a mají promyšlenou formu otázek, nazýváme řečí dialogickou.
Řeč vnitřní: Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči.
Řeč psaná: Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru.
Řeč těla: Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace.[3]
Řeč znaková: Správné označení je znakový jazyk. Při komunikaci jej používají neslyšící, využívají pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje.
Fonologie – popisuje a vykládá hláskový systém z hlediska funkce. Zabývá se fonémy, zvukovými jednotkami schopnými rozlišit význam slova (přechod mezi hláskou a písmenem); (snaha – snacha, medu – metu)
Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky.
samohlásky (a, e, i, o, u) jsou tóny – vokály (můžeme je zazpívat) a pro jejich znění je rozhodující nastavení rezonančních dutin
souhlásky jsou šumy a vytvářejí se tak, že výdechový proud musí procházet úžinou (s, f, š), nebo prorážet přehradu (p, t, k).
Souhlásky, při jejichž tvoření hlasivky kmitají, se nazývají znělé,
souhlásky článkované bez účasti hlasivek jsou neznělé. Znělé jsou
všechny samohlásky a také tzv. souhlásky nepárové (m, n, ň, j, r, l).
K nepárovým patří také souhláska ř, která může být znělá nebo
i neznělá, podle souhláskového okolí a podle postavení ve slově.
Souhlásky odlišující se jenom znělostí nazýváme párové:"
atd.
https://www.studuju.cz/latka-414
Odpověděl/a – 13.červenec 14:40
"Definice řeči – nluvení je schopnost člověka vyjadřovat své myšlenky řečí.
Schopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí a používat výrazové verbální (mluva, písmo) a neverbální (posunky, mimika, gesta) prostředky
Řeč slouží ke sdělování a vyjadřování toho, co máme „v sobě“. Umožňuje rozhovor a vytváření společenství, spojuje já a ty. Pro vývoj jedince má řeč mimořádný význam, ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství.
Druhy řeči
Řeč mluvená: Řeč, při které osoba mluví, předem uspořádaně sděluje, často někdy sklouzne do spontánního charakteru, nazýváme řečí monologickou. Řeč, která je vhodná tehdy, pokud dva lidé mluví o stejném tématu, vyměňují si vzájemné reakce a mají promyšlenou formu otázek, nazýváme řečí dialogickou.
Řeč vnitřní: Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči.
Řeč psaná: Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru.
Řeč těla: Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace.[3]
Řeč znaková: Správné označení je znakový jazyk. Při komunikaci jej používají neslyšící, využívají pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje.
Fonologie – popisuje a vykládá hláskový systém z hlediska funkce. Zabývá se fonémy, zvukovými jednotkami schopnými rozlišit význam slova (přechod mezi hláskou a písmenem); (snaha – snacha, medu – metu)
Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky.
samohlásky (a, e, i, o, u) jsou tóny – vokály (můžeme je zazpívat) a pro jejich znění je rozhodující nastavení rezonančních dutin.
souhlásky jsou šumy a vytvářejí se tak, že výdechový proud musí procházet úžinou (s, f, š), nebo prorážet přehradu (p, t, k) " atd. .
https://www.studuju.cz/latka-414
Odpověděl/a – 13.červenec 16:13
"Definice řeči – nluvení je schopnost člověka vyjadřovat své myšlenky řečí.
Schopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí a používat výrazové verbální (mluva, písmo) a neverbální (posunky, mimika, gesta) prostředky
Řeč slouží ke sdělování a vyjadřování toho, co máme „v sobě“. Umožňuje rozhovor a vytváření společenství, spojuje já a ty. Pro vývoj jedince má řeč mimořádný význam, ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství.
Druhy řeči
Řeč mluvená: Řeč, při které osoba mluví, předem uspořádaně sděluje, často někdy sklouzne do spontánního charakteru, nazýváme řečí monologickou. Řeč, která je vhodná tehdy, pokud dva lidé mluví o stejném tématu, vyměňují si vzájemné reakce a mají promyšlenou formu otázek, nazýváme řečí dialogickou.
Řeč vnitřní: Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči.
Řeč psaná: Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru.
Řeč těla: Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace.[3]
Řeč znaková: Správné označení je znakový jazyk. Při komunikaci jej používají neslyšící, využívají pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje.
Fonologie – popisuje a vykládá hláskový systém z hlediska funkce. Zabývá se fonémy, zvukovými jednotkami schopnými rozlišit význam slova (přechod mezi hláskou a písmenem); (snaha – snacha, medu – metu)
Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky.
samohlásky (a, e, i, o, u) jsou tóny – vokály (můžeme je zazpívat) a pro jejich znění je rozhodující nastavení rezonančních dutin.
souhlásky jsou šumy a vytvářejí se tak, že výdechový proud musí procházet úžinou (s, f, š), nebo prorážet přehradu (p, t, k) " atd. .
https://www.studuju.cz/latka-414
Záleží tedy na druhu řeči, hovorově pak mluvení.
Odpověděl/a – 13.červenec 17:16
"Definice řeči – mluvení je schopnost člověka vyjadřovat své myšlenky řečí..
Je to tedy shopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí a používat výrazové verbální (mluva, písmo) a neverbální (posunky, mimika, gesta) prostředky.
Řeč slouží ke sdělování a vyjadřování toho, co máme „v sobě“. Umožňuje rozhovor a vytváření společenství, spojuje já a ty. Pro vývoj jedince má řeč mimořádný význam, ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství.
Druhy řeči
Řeč mluvená: Řeč, při které osoba mluví, předem uspořádaně sděluje, často někdy sklouzne do spontánního charakteru, nazýváme řečí monologickou. Řeč, která je vhodná tehdy, pokud dva lidé mluví o stejném tématu, vyměňují si vzájemné reakce a mají promyšlenou formu otázek, nazýváme řečí dialogickou.
Řeč vnitřní: Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči.
Řeč psaná: Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru.
Řeč těla: Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace.
Řeč znaková: Správné označení je znakový jazyk. Při komunikaci jej používají neslyšící, využívají pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje.
https://wikisofia.cz/wiki/%C5%98e%C4%8D
Fonologie – popisuje a vykládá hláskový systém z hlediska funkce. Zabývá se fonémy, zvukovými jednotkami schopnými rozlišit význam slova (přechod mezi hláskou a písmenem); (snaha – snacha, medu – metu)
Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Hlásky dělíme na samohlásky a souhlásky.
samohlásky (a, e, i, o, u) jsou tóny – vokály (můžeme je zazpívat) a pro jejich znění je rozhodující nastavení rezonančních dutin.
souhlásky jsou šumy a vytvářejí se tak, že výdechový proud musí procházet úžinou (s, f, š), nebo prorážet přehradu (p, t, k) " atd. .
https://www.studuju.cz/latka-414
Dále je třeba si uvědomit, že myslíme pomocí jazyka a vyjadřujeme se
řečí..
Záleží tedy na druhu řeči, hovorově pak mluvení