Historie úprav
Odpověděl/a – 12.červenec 10:18
Jazykový dotaz, který má své opodstatnění. I když mnohé nezajímá,. přece umí všichni česky.
Vše souvisí s historickým vývojem. Hláska „j“ byla tzv.
protetická,. Jev, který se nazývá proteze, změnil podobu některých slov,.
ale promítl se jen do určitých oblastí. Tato hláska, ale i např. v
(vokno, vona) souviselo s výslovností , lepším odlišením některých slov
v proudu řeči.
Ve starší češtině nebyl vyvinutý tzv. ráz, samohláska na začátku slova
se vyslovovala volně, bez sevření hlasivek. Tak se stalo,. že při
výslovnosti zazněly někdy jiné hlásky.. Třeba uprostřed slova. Např.
ohromná ablka – vyslovovalo se hůř, proto ohromná jablka. Nebo a on. –
a von.
.Kromě toho české slabiky začínají zpravidla souhláskou. –
běžnější jev.
Toto protetické “ “ j bylo už v praslovanštině a staročeštině
u slov cizího původu – např. Apfel – jablko, Agnus – jehně ,
entro – játra (dalšími změny) atd.
Ale nejčastěij se protetické „j“ objevilo před samohláskou „i.“.
Např. jiskra, jíva, Jiří, Jiřina atd.
Ale v některých oblastech zůstal starší jev, prapůvodní, bez protetického „j“ – jev, , který se nazývá aferze
Vlastnío vědomosti z vývoje českého jazyka.
--
Samozřejmě mosoj nepochopil otázku.
Odpověděl/a – 12.červenec 10:21
Jazykový dotaz, který má své opodstatnění. I když mnohé nezajímá,. přece umí všichni česky.
Vše souvisí s historickým vývojem. Hláska „j“ byla tzv. protetická,. Jev, který se nazývá proteze, změnil podobu některých slov,. ale promítl se jen do určitých oblastí. Tato hláska, ale i např. v (vokno, vona) souviselo s výslovností , lepším odlišením některých slov v proudu řeči.
Ve starší češtině nebyl vyvinutý tzv. ráz, samohláska na začátku slova se vyslovovala volně, bez sevření hlasivek. Tak se stalo,. že při výslovnosti zazněly někdy jiné hlásky.. Třeba uprostřed slova. Např. ohromná ablka – vyslovovalo se hůř, proto ohromná jablka. Nebo a on. – a von.
.Kromě toho české slabiky začínají zpravidla souhláskou. – běžnější jev.
Toto protetické “j “ bylo už v praslovanštině a staročeštině
u slov cizího původu – např. Apfel – jablko, Agnus – jehně ,
entro – játra (další hláskoví změny) atd.
Ale nejčastěji se protetické „j“ objevilo před samohláskou „i.“.
Např. jiskra, jíva, Jiří, Jiřina atd.
Ale v některých oblastech zůstal starší jev, prapůvodní, bez protetického „j“ – jev, , který se nazývá aferze Viz vaše otázka.
Vlastní vědomosti z vývoje českého jazyka.
--
Samozřejmě mosoj nepochopil otázku …
Odpověděl/a – 12.červenec 11:26
Jazykový dotaz, který má své opodstatnění. I když mnohé nezajímá,. přece umí všichni česky.
Vše souvisí s historickým vývojem. Hláska „j“ byla tzv. protetická,. Jev, který se nazývá proteze, změnil podobu některých slov,. ale promítl se jen do určitých oblastí. Tato hláska, ale i např. v (vokno, vona) souviselo s výslovností , lepším odlišením některých slov v proudu řeči.
Ve starší češtině nebyl vyvinutý tzv. ráz, samohláska na začátku slova se vyslovovala volně, bez sevření hlasivek. Tak se stalo,. že při výslovnosti zazněly někdy jiné hlásky.. Třeba uprostřed slova. Např. ohromná ablka – vyslovovalo se hůř, proto ohromná jablka. Nebo a on. – a von.
.Kromě toho české slabiky začínají zpravidla souhláskou. – běžnější jev.
Toto protetické “j “ bylo už v praslovanštině a staročeštině
u slov cizího původu – např. Apfel – jablko, Agnus – jehně ,
entro – játra (další hláskoví změny) atd.
Ale nejčastěji se protetické „j“ objevilo před samohláskou „i.“.
Např. jiskra, jíva, Jiří, Jiřina atd.
Ale v některých oblastech zůstal starší jev, prapůvodní, bez protetického „j“ – jev, , který se nazývá aferze Viz vaše otázka.
Vlastní vědomosti z vývoje českého jazyka.
--
Samozřejmě mosoj nepochopil otázku , tudíž jeho odpověď je
chybná. …
Odpověděl/a – 12.červenec 15:13
Jazykový dotaz, který má své opodstatnění. I když mnohé nezajímá,. přece umí všichni česky.
Vše souvisí s historickým vývojem. Hláska „j“ byla tzv. protetická,. Jev, který se nazývá proteze, změnil podobu, nikoliv význam, některých slov,. ale promítl se jen do určitých oblastí. Tato hláska, ale i např. v (vokno, vona) souviselo s výslovností, lepším odlišením některých slov v proudu řeči.
Ve starší češtině nebyl vyvinutý tzv. ráz, samohláska na začátku slova se vyslovovala volně, bez sevření hlasivek. Tak se stalo. že při výslovnosti zazněly někdy jiné hlásky.. Třeba uprostřed slova. Např. ohromná ablka – vyslovovalo se hůř, proto ohromná jablka. Nebo a on – a von.
.Kromě toho české slabiky začínají zpravidla souhláskou. – běžnější jev.
Toto protetické “j “ bylo už v praslovanštině a staročeštině
u slov cizího původu – např. Apfel – jablko, Agnus – jehně ,
entro – játra (další hláskové změny) atd.
Ale nejčastěji se protetické „j“ objevilo před samohláskou „i.“.
Např. jiskra, jíva, Jiří, Jiřina atd.
Ale v některých oblastech zůstal starší jev, prapůvodní, bez protetického „j“ – jev, který se nazývá aferze Viz vaše otázka. Dnes jsou tyto výrazy nespisovné.
Vlastní vědomosti z vývoje českého jazyka.
--
Mosoj nepochopil otázku, odpovídá zcela na něco jiného.
Dotaz zněl na slova začínající chybně na samohlásku „i“, nikoliv spisovně na „j“. Mají stejný význam.
Jičín je určitě něco jiného než Pičín , rovněž obec Jinolice, nejsou Pinolice?.