EKSOT123

Odpověděl/a – 14.únor 18:14

Předesílám, že píši spíš úvahu pro zasmání, žádnou vědu. Nevěděl jsem o tomto problému. Asi hlavní příčina je ten kosmický prach, ale napadá mě ještě:
1)něco jako „koncentrace fotonů“ Prázdné prostory mezi hvězdami jsou obrovské a počet vyslaných fotonů je omezený. Se vzrůstající vzdáleností od zdroje klesá koncentrace fotonů, ty letí všemi směry. To by bylo spíš zadání pro vyspělý počítačový výpočet, jak to konkrétně probíhá.

2. Při těsnějším průletu kolem bližších hvězd je toto světlo zmařeno. Gravitace má sice asi vliv jen u černých děr, ale v blízkosti hvězdy není vakuum, světlo se rozptýlí a pohltí. Nebo zarazí o planety.

3)Kdybychom to tu měli simulovat s baterkama, a měli tu vaakuum. Baterky bychom umístili v různých, spíš velkých vzdálenostech tak, aby dokonale zaplnily z našeho úhlu pohledu celý prostorový výsek… Je to vůbec možné?..
4)Takže množství fotonů, přicházejících k nám ze vzdálených hvězd je sice dostatečné na to, abychom tyto hvězdy viděli nejsilnějšími dalekohledy, ale tato koncentrace fotonů nestačí na to, aby byla obloha žhavá. Lidské oko nedokáže tak malý počet fotonů zaznamenat. Možná jde o poměr obrovského mezihvězdného prostoru k množství vyslaných fotonů. tedy se bavíme o obloze v noci. Ve dne je to ještě jiné.
Doufám jste se dobře pobavili úvahami vidláka.

EKSOT123

Odpověděl/a – 14.květen 23:38

Předesílám, že píši spíš úvahu pro zasmání, žádnou vědu. Nevěděl jsem o tomto problému. Asi hlavní příčina je ten kosmický prach, ale napadá mě ještě:
1)něco jako „koncentrace fotonů“ Prázdné prostory mezi hvězdami jsou obrovské a počet vyslaných fotonů je omezený. Se vzrůstající vzdáleností od zdroje klesá koncentrace fotonů, ty letí všemi směry. To by bylo spíš zadání pro vyspělý počítačový výpočet, jak to konkrétně probíhá.

2. Při těsnějším průletu kolem bližších hvězd je toto světlo zmařeno. Gravitace má sice asi vliv jen u černých děr, ale v blízkosti hvězdy není vakuum, světlo se rozptýlí a pohltí. Nebo zarazí o planety.

3)Kdybychom to tu měli simulovat s baterkama, a měli tu vaakuum. Baterky bychom umístili v různých, spíš velkých vzdálenostech tak, aby dokonale zaplnily z našeho úhlu pohledu celý prostorový výsek… Je to vůbec možné?..
4)Takže množství fotonů, přicházejících k nám ze vzdálených hvězd je sice dostatečné na to, abychom tyto hvězdy viděli nejsilnějšími dalekohledy, ale tato koncentrace fotonů nestačí na to, aby byla obloha žhavá. Lidské oko nedokáže tak malý počet fotonů zaznamenat. Možná jde o poměr obrovského mezihvězdného prostoru k množství vyslaných fotonů. tedy se bavíme o obloze v noci. Ve dne je to ještě jiné.

Doufám jste se dobře pobavili úvahami vidláka.

Tak se po roce k otázce vracím, protože jsem narazil na tento matematický článek, který potvrzuje mé vidlácké úvahy:
https://www.mat­fyz.cz/clanky/1064-matykani-xii-olbersuv-paradox
Takže opravdu selský rozum bývá někdy lepší, než okamžité nápady pana Olberse a jím mystifikovaných o­bětí.

I kdybychom měli nekonečně velký a nekonečně starý statický (bez rozpínání) vesmír, bez rudého posuvu a bez dalších ztrát světla, tak i matematicky by úhlové velikosti vzdálených hvězd z nekonečného vesmíru byly tak malé, že by tvořily jen nepatrnou menšinu oblohy. Většina oblohy by byla vždy tmavá. Aby hvězdy svými úhlovými velikostmi pokryly celou oblohu, musela by být jejich hustota ve vesmíru podstatně větší. Nelze to vykompenzovat nekonečným vesmírem. Další věcí je ta omezená svítivost (množství vyslaných fotonů) hvězd.
Co se týče Viditelnosti hvězd versus rozmazanosti obličeje známého přes ulici, nebo překvapující nerozmazanosti hvězd i přes jejich velké rychlosti, to by bylo počítám lehce vysvětlitelné. Ale je to na samostatnou otázku a já nejsem odborník.