Historie úprav
Odpověděl/a – 27.říjen 10:25
Já to vidím asi takhle: Jde o tzv. mikro/nanočástice. V podstatě jde o shluky molekul, takže jsou natolik malé, že prostě zažívacím traktem projdou bez další reakce s organismem, v podstatě o velikosti molekul (i když vzhledem k molekulární velikosti jsou zase velké, ty molekuly jsou poměrně složité a „dlouhé“). Problémem může být snad jen to, že neprojdou všechny a ukládají se v zažívacím traktu. Pak samozřejmě jde o expozici, tedy o čas, jak dlouho je tomu organismus vystaven.
Odpověděl/a – 27.říjen 10:29
Já to vidím asi takhle: Jde o tzv. mikro/nanočástice. V podstatě jde o shluky molekul, takže jsou natolik malé, že prostě zažívacím traktem projdou bez další reakce s organismem, v podstatě o velikosti molekul (i když vzhledem k molekulární velikosti jsou zase velké, ty molekuly jsou poměrně složité a „dlouhé“). Problémem může být snad jen to, že neprojdou všechny a ukládají se v zažívacím traktu. Pak samozřejmě jde o expozici, tedy o čas, jak dlouho je tomu organismus vystaven.
Doplnění Annas: V přírodě je problém v tom, že nedochází k oddělování plastů od zbytků prostředí a ty plasty se prosě rozpadají na menší a menší částečky. Ale takhle se tam rozpadá spousta dalších věcí. A rozpad až na molekulární úroveň trvá mnoooohem déle, než třeba u papíru, železa a podobně. Ale zase si jistě lze dobře představit, jak dopadne nějaká chromová ocel, kde se rozpadne na železo, trošičku uhlíku a spoustu chromu.