Odpověděl/a – 19.září 11:45
Trochu hisstorie
1. “Slovo soudruh se zdrobnělinou soudružec je doloženo již ve starší češtině ve významu »člověk názorově blízký, přítel« a až do doby, kdy se ho začalo užívat v české sociální demokracii ve druhé polovině 19. století jako náhradě německého Genosse v oslovení členů této strany navzájem, nebylo nijak svázáno se členstvím v kterékoliv sdružení.
Během 19. století se zavádělo ve spolcích, politických stranách a jiných uskupeních oslovení členů jednotným označením, velmi často »příteli«, »bratře« i »soudruhu«, nacisté zavedli pro své stoupence oslovení »soukmenovče« apod. Tento zvyk pokračoval i po 2. světové válce, avšak sociální demokracie po svém obnovení počátkem devadesátých let 20. století od oslovení soudruh odstoupila (neprávem). “
http://www.halonoviny.cz/articles/view/217841
–
2. Nevím, jak se mezi sebou oslovoali komunisté a socílní demokraté, ale
můžete si přečíst, jako to bylo na Ostravsklu. – kladný vztah mezi
nimi nebyl
“Je specifickou situací na Ostravsku souvisí, že zvlášť vyhraněně
se píše o činnosti sociální demokracie. Její příslušníci se
označují jako reformisté, soc. patrioti (…důsledek fašistických metod
soc. patriotů), sociálfašisté (V jednom Poledníku (bílého) Práva lidu
sociálfašisté mudrují…).
Najde se takové označení i v kontextu bez pejorativního nádechu:
V městské radě jsou čtyři komunisté (Herold, Seidler, Serafín, Hubert),
čtyři sociální fašisté… Vyskytuje se i podoba adjektivní:
Vyloučení…, z něhož dělá sociálpatriotický tisk prvotřídní senzaci
atd. “
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5564
3. O dobrém vztahu zřejmě nesvědčí ani to, že KSČ vznikla
“z levicově orientovaných členů československé sociálně demokratické
strany dělnické, kteří byli samozřejmě, historicky vzato zatíženi svou
sociálně demokratickou (reformistickou) minulostí, ideologií a tradicí,
kterou bylo třeba postupně překonat.„
http://www.rudyprapor.cz/ksc-v-letech-1921-az-1929/
–
4.Možná si pamatujet z listraatuy – boj o Lidový dům v roce 1920 –
závěr Olbrachtovy přepracované Anny proletářky – mladí komunisté se
veřejně ke KSČ – „soudružko Anno!“ „soudruhu Toníku!“.
"Kupředu, kupředu Toníku a Anno!“
Odpověděl/a – 19.září 11:47
Trochu historie
1. “Slovo soudruh se zdrobnělinou soudružec je doloženo již ve starší češtině ve významu »člověk názorově blízký, přítel« a až do doby, kdy se ho začalo užívat v české sociální demokracii ve druhé polovině 19. století jako náhradě německého Genosse v oslovení členů této strany navzájem, nebylo nijak svázáno se členstvím v kterékoliv sdružení.
Během 19. století se zavádělo ve spolcích, politických stranách a jiných uskupeních oslovení členů jednotným označením, velmi často »příteli«, »bratře« i »soudruhu«, nacisté zavedli pro své stoupence oslovení »soukmenovče« apod. Tento zvyk pokračoval i po 2. světové válce, avšak sociální demokracie po svém obnovení počátkem devadesátých let 20. století od oslovení soudruh odstoupila (neprávem). “
http://www.halonoviny.cz/articles/view/217841
–
2. Nevím, jak se mezi sebou oslovovali komunisté a socílní demokraté, ale
můžete si přečíst, jako to bylo na Ostravsku – kladný vztah mezi
nimi nebyl
“Je specifickou situací na Ostravsku souvisí, že zvlášť vyhraněně
se píše o činnosti sociální demokracie. Její příslušníci se
označují jako reformisté, soc. patrioti (…důsledek fašistických metod
soc. patriotů), sociálfašisté (V jednom Poledníku (bílého) Práva lidu
sociálfašisté mudrují…).
Najde se takové označení i v kontextu bez pejorativního nádechu:
V městské radě jsou čtyři komunisté (Herold, Seidler, Serafín, Hubert),
čtyři sociální fašisté… atd. “
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5564
3. O dobrém vztahu zřejmě nesvědčí ani to, že KSČ vznikla
“z levicově orientovaných členů československé sociálně demokratické
strany dělnické, kteří byli samozřejmě, historicky vzato zatíženi svou
sociálně demokratickou (reformistickou) minulostí, ideologií a tradicí,
kterou bylo třeba postupně překonat.„
http://www.rudyprapor.cz/ksc-v-letech-1921-az-1929/
–
4. Možná si pamatujete z literatury – boj o Lidový dům v roce
1920 – závěr Olbrachtovy přepracované Anny proletářky – mladí
komunisté se veřejně ke KSČ – „soudružko Anno!“ „soudruhu
Toníku!“. "Kupředu, kupředu Toníku a Anno!“