Historie úprav
Odpověděl/a – 7.září 11:56
Šlo spíš ČSR než ČSSR.
Zejména v 50. letech však státní moc viděla práci v dolech také jako jednu z účinných forem potrestání svých nepřátel. „Vězně a vojáky z pomocných technických praporů však nešlo využívat donekonečna,“ popisuje změnu postoje Broulík.
Pro těžký průmysl bylo uhlí nutností, a režim proto pořádal mohutné nábory pracovníků. Třeba počet obyvatel karvinského okresu se od roku 1950 do roku 1970 zvýšil téměř na dvojnásobek."
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/hornik-v-cssr-drina-a-nadstandard-d4r-/ekonomika.aspx?c=A090622_112923_ekonomika_vem
–
Vím o jednom katolickém knězi, který musel do dolů, jiný muž z mé
rodiny, dále otec mé známé skončili v Jáchymově.
O posílání katolíků do dolů nevím. Ale zřejmě jen zcela výjimečně. Místní funkcionáři sledovali, kdo chodil do kostela a psali negativní hodnocení na dotyčné. Někteří nuseli opustit zaměnání, děti se nedostali na výběrovou školu, jen do učení.
Manžel mé kolegyně byl věřící, ona ho vozila na bohoslužby do
sousedního města, kde ho lidé neznali.
–
.
Odpověděl/a – 7.září 12:29
Nejdříve šlo o ČSR , později oČSSR, převážně u těch, kteří nesouhlasili se vstupem bratřrských vojsk, takže možná někteří se stali horníky.
Zejména v 50. letech však státní moc viděla práci v dolech také jako jednu z účinných forem potrestání svých nepřátel. „Vězně a vojáky z pomocných technických praporů však nešlo využívat donekonečna,“ popisuje změnu postoje Broulík.
Pro těžký průmysl bylo uhlí nutností, a režim proto pořádal mohutné nábory pracovníků. Třeba počet obyvatel karvinského okresu se od roku 1950 do roku 1970 zvýšil téměř na dvojnásobek."
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/hornik-v-cssr-drina-a-nadstandard-d4r-/ekonomika.aspx?c=A090622_112923_ekonomika_vem
–
Vím o jednom katolickém knězi, který musel do dolů, jiný muž z mé
rodiny, dále otec mé známé skončili v Jáchymově.
O posílání katolíků do dolů nevím. Ale zřejmě jen zcela výjimečně. Místní funkcionáři sledovali, kdo chodil do kostela a psali negativní hodnocení na dotyčné. Někteří nuseli opustit zaměnání, děti se nedostali na výběrovou školu, jen do učení.
Manžel mé kolegyně byl věřící, ona ho vozila na bohoslužby do
sousedního města, kde ho lidé neznali.
–
.
Ústava z r. 1949 zaručovala náboženskou svobodu, od r. 1954 se
náboženské vyznání neuvádělo.
Máte-li zájem, můžete se dovědět víc v odkazu.
http://kominternet.cz/subdom/teorie/2240_nabozenstvi_02.html
Uvědomila jsem si, že rodina našich známých byla věřící, kluci ministrovali, rodiče chodili pravidelně na bohoslužby. Měli ještě dceru, která se hlásila na střední školu, nedostala doporučení od MNV obce a VO KSČ a školy.
Otec dívky byl „rebel“, , takže napsal dopis do prezidentské kanceláře, proč dcera nezískala doporučení kvůli náboženstžví, když náboženská svoboda nebyla zrušena.
Dostal tehdy odpověď, dcera byla přijata na nějakou školu., už přesně nevím.
I z toho vyplývá, že katoličtí věřící nebyli posíláníi do dolů, jak jsem napsala, výjimky jistí pravidlo. pokud nějakým jiným způsoem „opobuřovali“, ale v vqětšina lidí se bála. Pohřby, křty, svatby nebyly zakázané.
Uvádím zkušenosti z vesnice, na níž jsem žila, jako dítě sledovala, co se dělo, v dospělosti jsem se dověděla víc.
Odpověděl/a – 7.září 13:53
Nejdříve šlo o ČSR , později o ČSSR, převážně u těch, kteří nesouhlasili se vstupem bratrských vojsk, takže možná někteří se z donucení stali horníky.
Zejména v 50. letech však státní moc viděla práci v dolech také jako jednu z účinných forem potrestání svých nepřátel. „Vězně a vojáky z pomocných technických praporů však nešlo využívat donekonečna,“ popisuje změnu postoje Broulík.
Pro těžký průmysl bylo uhlí nutností, a režim proto pořádal mohutné nábory pracovníků. Třeba počet obyvatel karvinského okresu se od roku 1950 do roku 1970 zvýšil téměř na dvojnásobek."
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/hornik-v-cssr-drina-a-nadstandard-d4r-/ekonomika.aspx?c=A090622_112923_ekonomika_vem
–
Vím o jednom katolickém knězi, který musel do dolů, jiný muž z mé
rodiny, dále otec mé známé skončili v Jáchymově.
O posílání katolíků do dolů nevím. Ale zřejmě jen zcela výjimečně. Místní funkcionáři sledovali, kdo chodil do kostela, a psali negativní hodnocení na dotyčné. Někteří nuseli opustit zaměnání, děti se nedostali na výběrovou školu, jen do učení.
Manžel mé kolegyně byl věřící, ona ho vozila na bohoslužby do
sousedního města, kde ho lidé neznali.
–
.
Ústava z r. 1949 zaručovala náboženskou svobodu, od r. 1954 se
náboženské vyznání neuvádělo.
Máte-li zájem, můžete se dovědět víc v odkazu.
http://kominternet.cz/subdom/teorie/2240_nabozenstvi_02.html
Uvědomila jsem si, že rodina našich známých byla věřící, kluci ministrovali, rodiče chodili pravidelně na bohoslužby. Měli ještě dceru, která se hlásila na střední školu, nedostala doporučení od MNV obce a VO KSČ a školy.
Otec dívky byl „rebel“, , takže napsal dopis do prezidentské kanceláře, proč dcera nezískala doporučení kvůli náboženstžví, když náboženská svoboda nebyla zrušena.
Dostal tehdy odpověď, dcera byla přijata na nějakou školu., už přesně nevím.
I z toho vyplývá, že katoličtí věřící nebyli posíláni do dolů, jak jsem napsala, výjimky jistí pravidlo. Jedině tehdy, pokud nějakým jiným způsbem „pobuřovali“, ale v většina lidí se bála. Pohřby, křty, svatby nebyly zakázané.
Uvádím zkušenosti z vesnice, v níž jsem žila, jako dítě sledovala, co se dělo v okolí, v dospělosti jsem se dověděla víc.