Historie úprav
Odpověděl/a – 21.srpen 19:42
Jo, to máme taky někde po pradědečkovi. Hospodářství se přepsalo na mladého s tím, že měl tady ty a ty závazky. A písemná smlouva, žádné „tatínku to víte, že se o vás postarám“. A notářem potvrzená.
Odpověděl/a – 21.srpen 21:56
Jo, to máme taky někde po pradědečkovi. Hospodářství se přepsalo na mladého s tím, že měl tady ty a ty závazky. A písemná smlouva, žádné „tatínku to víte, že se o vás postarám“. A notářem potvrzená.
Doplňuji:
Domnívám se, že písemná forma byla tehdy naprosto běžná. Oni se sice
mohli mít strašně rádi a věřit si, ale papír uložený u notáře je
kulomet.
A slyšel jsem řadu příběhů z dnešní doby o tom, jak si lidé
z jedné rodiny věřili a jak je hořké to zklamání, když vás
nejbližší příbuzní podrazí. Jak se vlastní děti chovají někdy svinsky
ke svým rodičům. A nemyslím si, že by to bylo znamením naší doby.
Chamtivost a bezohlednost byla vždycky mezi lidmi přítomna stejně.
Já jsem například té zásady, že kdyby třeba bratr za mnou přišel, ať mu půjčím větší peníze, tak já mu je půjčím klidně bez úroku, nebo s velmi mírným úrokem (záleží na jak dlouho) ale rozhodně na smlouvu. Jestli mě má rád, tak mu smlouva nemůže vadit.