Historie úprav
Odpověděl/a – 11.červen 22:00
Dnes jsem byl na kole pro lípu. Těžím ze čtyž pár století starých lip u nás u hájenky, každoročně tak 200–300květů. Je to celkem „šichta“, přesto sedřený po sběru stromům poděkuji (ale to ještě není ten skutek).
Dnes tam byla rodinka autem. Č
Odpověděl/a – 11.červen 22:42
Dnes jsem byl na kole pro lípu. Těžím ze čtyž pár století starých lip u nás u hájenky, každoročně tak 200–300květů. Je to celkem „šichta“, přesto sedřený jak borůvka po sběru stromům poděkuji (ale to ještě není ten skutek).
Dnes tam byla rodinka autem. Čtyři osoby. Dokupy vážili cirka pět metráků. Nejmladší chlapec (nejštíhlejší, cca 80kg) civěl do polí v dáli a matka s dcerou postávaly u otevřeného kufru vozu, diskutovaly (řvaly jak na lesy), přičemž dcera objemu své matky škrtila očividně vykolejeného čokla na vodítku, kterej chtěl asi „na záchod“, jenže mladá madam s ním porád škubala na tý prašný cestě k noze, jen aby se nedostal někam do trávy- bo klíšťáci!!! Kouknu blíž a pod lipama fotr táhne odřezaný metrový haluze tý lípy i s květy a sází je do toho otevřenýho kufru. Ke mě se chvali, jako bych tam nebyl. Tak povídám: kdybyste všichni obírali, máte v kufru tisíc květů do půl hodiny. No a oni do mě vulgárně. A tak jsem je seřval jak lev, povídám: „A co takhle piknik pod lipama a po žranici byste je mohli říznout rovnou u kmene a obrat si větve někde na pohovce v obýváku, proč se tak dřete?“ No a ten fotr vypadal přidrzle, tak položím kolo do trávy a HNED jdu po něm, než to udělá on! Takže jsem se nafouk jak ježík hnědý a ejhle- otesánci spěšně naskákali do toho svýho prdítka nižší třídy a v následujících sekundách se ztratili v prachu polňačky, bo jim to sedlo prahama do hlíny. To ale také nebyl ten dobrý skutek.
Když se prach rozplynul a já se na tý cestě přestal zabývat brázdou po prahách, vzhlédl jsem k lipám, jak jsou ovalené lípou a včelkama a nějakou dobu jsem to analyzoval. Pak jsem sepjal dlaně, jako dkyž vás zdraví asiaté a řekl jsem: „Krišna s vámi stromy!“ Pak jakoby se vrtulky kvítků zatřepetaly a včely na chvíli zcela utichly… No. A ten dobrej skutek spočívá vlastně v tom, že při odjezdu otesánků jim křičím do okýnka: „Až pokvete napřesrok, BUDU TADY!“
Tento příběk dvou dobrých skutků zakončím mottem: zajib bobra, zachráníš strom! Hare Krišna.