Historie úprav
Odpověděl/a – 28.březen 20:05
Našla jsem vyjádření od jazykářů, protože některá slova jsou typická pro Tyla, navíc jsem hledala ve slovníku mají i jiný význam.
"Vztahuje-li se první sloha hymny především k Praze a k jejím krásám, má druhá hlavním úkolem oslavit český venkov a jeho lid, jádro národa.
Jungmann má několik dokladů o tom, co znamená »v kraji« a »do kraje«, na př. živobytí v kraji (Landleben), sídlo v kraji (Landsitz), v kraji se osaditi (sich aufs Land setzen), do kraje se vystěhovati, což vše znamená »mimo město«, v našem případě mimo hlavní město Prahu.
Na venkově byl podle Tyla nezkažený, neporušený lid český, jehož povaha je tichá, mírumilovná a jemná (pravý opak barbarství a sprostoty, které byly národu připisovány jeho nepřáteli), jehož mysl je jasná a veselá, svědčící o dobrém svědomí, jenž nikdy nezahálí, nýbrž je pracovitý a přičinlivý, jenž se neleká nepřátel, nýbrž je odhodlán k boji, kdyby mu byl vnucen jejich protivenstvím a nesnášelivostí (u Jungmanna vzdor = příkor, co se neschvál komu činí k rozdráždění jeho).
Slovo mysl je v rukopisu psáno »mysel«; tvar s vokalisovaným l byl zvolen bezpochyby jen z důvodů fonetických (pro zpěv) a není krajinskou zvlášností.
Slova »vznik a zdar« (ve spojení s jasnou myslí jako nezbytnou podmínkou vzrůstu a úspěchu) jsou úmyslnými příkrasami básnického slohu Tylova a shledáváme se s nimi v jeho pracích a dopisech nejednou.
V naší písni je psáno »znik a zdar«, neboť jde tu o aliteraci, zvukovou shodu počátečních souhlásek ve verši, s jakou se shledáváme v němčině velmi často, zato v češtině celkem zřídka. Riegrův Slovník naučný uvádí jen několik příkladů (Vítr věje, Voda mladým, víno starým, Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky, Kytice krásná), školní slovesnosti uvádívají zpravidla verš Kollárův: Slavme slavně slávu Slávův slavných! Na Tylovu aliteraci se nepřipadlo a tím se stalo, že původní z v slově znik bylo nahrazováno etymologicky správnějším vz, čímž ovšem byla aliterace porušena. Ale již Jungmann (V, str. 730) připouštěl fonetické psaní uváděje, že slovo znik místo (pro) pův. vznik znamená povstání, zrůst, das Aufkommen, Gedeihen. Spojení řečených dvou slov je dále také figura zvaná hendiadys, t. j. souřadnost dvou výrazů, z nichž »by jeden měl být podřadným« (v našem případě »zdárný vznik«, »zdárný, úspěšný vzrůst«)."
Konečně tu jde ještě o účinnou vazbu eliptickou, o t. zv. výpustku, neboť celý verš »jasnou mysl, znik a zdar« je básnickou zkratkou, označující »jasnou mysl« za příčinu »zniku [229]a zdaru«, »znik a zdar«« za výsledky a následky »jasné mysli«.
Podobnou elipsu máme i v následujícím verši »a tu sílu, vzdoru zmar«, jehož pravda se vztahuje k minulosti, ale míří i do budoucnosti, varujíc nepřátele a povzbuzujíc a posilujíc národ, »slavné plémě Čechů«, všecky jeho kmeny bez rozdílu, opět tedy i Moravany, Slezany a Slováky".
Myslím, že pochopíte, jaký byl vesnický lid. , neobvyklá spojení jsou vysvětlená v textu.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2875
Naše řeč, volume 18 (1934), issue 8, pp. 225–229
Odpověděl/a – 29.březen 12:57
Našla jsem vyjádření od jazykářů, protože některá slova jsou typická pro Tyla, navíc jsem hledala ve slovníku, mají i jiný význam.
"Vztahuje-li se první sloha hymny především k Praze a k jejím krásám, má druhá hlavním úkolem oslavit český venkov a jeho lid, jádro národa.
Jungmann má několik dokladů o tom, co znamená »v kraji« a »do kraje«, na př. živobytí v kraji (Landleben), sídlo v kraji (Landsitz), v kraji se osaditi (sich aufs Land setzen), do kraje se vystěhovati, což vše znamená »mimo město«, v našem případě mimo hlavní město Prahu.
Na venkově byl podle Tyla nezkažený, neporušený lid český, jehož povaha je tichá, mírumilovná a jemná (pravý opak barbarství a sprostoty, které byly národu připisovány jeho nepřáteli), jehož mysl je jasná a veselá, svědčící o dobrém svědomí, jenž nikdy nezahálí, nýbrž je pracovitý a přičinlivý, jenž se neleká nepřátel, nýbrž je odhodlán k boji, kdyby mu byl vnucen jejich protivenstvím a nesnášelivostí (u Jungmanna vzdor = příkor, co se neschvál komu činí k rozdráždění jeho).
Slovo mysl je v rukopisu psáno »mysel«; tvar s vokalisovaným l byl zvolen bezpochyby jen z důvodů fonetických (pro zpěv) a není krajinskou zvlášností.
Slova »vznik a zdar« (ve spojení s jasnou myslí jako nezbytnou podmínkou vzrůstu a úspěchu) jsou úmyslnými příkrasami básnického slohu Tylova a shledáváme se s nimi v jeho pracích a dopisech nejednou.
V naší písni je psáno »znik a zdar«, neboť jde tu o aliteraci, zvukovou shodu počátečních souhlásek ve verši, s jakou se shledáváme v němčině velmi často, zato v češtině celkem zřídka. Riegrův Slovník naučný uvádí jen několik příkladů (Vítr věje, Voda mladým, víno starým, Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky, Kytice krásná), školní slovesnosti uvádívají zpravidla verš Kollárův: Slavme slavně slávu Slávův slavných! Na Tylovu aliteraci se nepřipadlo a tím se stalo, že původní z v slově znik bylo nahrazováno etymologicky správnějším vz, čímž ovšem byla aliterace porušena. Ale již Jungmann (V, str. 730) připouštěl fonetické psaní uváděje, že slovo znik místo (pro) pův. vznik znamená povstání, zrůst, das Aufkommen, Gedeihen. Spojení řečených dvou slov je dále také figura zvaná hendiadys, t. j. souřadnost dvou výrazů, z nichž »by jeden měl být podřadným« (v našem případě »zdárný vznik«, »zdárný, úspěšný vzrůst«)."
Konečně tu jde ještě o účinnou vazbu eliptickou, o t. zv. výpustku, neboť celý verš »jasnou mysl, znik a zdar« je básnickou zkratkou, označující »jasnou mysl« za příčinu »zniku [229]a zdaru«, »znik a zdar«« za výsledky a následky »jasné mysli«.
Podobnou elipsu máme i v následujícím verši »a tu sílu, vzdoru zmar«, jehož pravda se vztahuje k minulosti, ale míří i do budoucnosti, varujíc nepřátele a povzbuzujíc a posilujíc národ, »slavné plémě Čechů«, všecky jeho kmeny bez rozdílu, opět tedy i Moravany, Slezany a Slováky".
Myslím, že pochopíte, jaký byl vesnický lid, neobvyklá spojení jsou vysvětlená v textu.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2875
Naše řeč, volume 18 (1934), issue 8, pp. 225–229
