Historie úprav

Jiří Bohumil

Odpověděl/a – 27.únor 21:17

Považuji se za ateistu i když jsem křtěný a jako základní morální kodex uznávám a snažím se dodržovat i křesťanské desatero.
A i křesťanskou bibli, jak Starý, tak i Nový zákon mám k dispozici stále a občas i do nich „nakouknu“, pokud na to „dostanu náladu“ a mám čas.
Ale beru to jako určitá ponaučení a moudra, ale pouze nezaujatě a s nadhledem. Ne jako nezvratné atributy, s bezmeznou vírou.
Jinak ale mám svou osobní „víru“, zakládající se na bázi rčení: „jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých ani nejchytřejší nejsou schopni podat vysvětlení a nezbývá se s tím než smířit“.
Jak říká Kepler, je to rovněž jakýsi, ale můj způsob „životní filozofie“, ovšem neopírající se o náboženství.
Nikomu náboženskou víru neupírám, je to věc každého jednotlivce.
A myslím si, že s ortodoxní náboženskou vírou (jakoukoliv) a jejími možnostmi, t.j. odvolávat se k Bohu (a ostatním dle církví), přijímat neštěstí a životní komplikace s odůvodněním, že to byla vůle „oněch“ a prosit je o odpuštění a přijímat jejich rozhřešení za případné hříchy, se žije snadněji.
Ateistovi zůstává pouze srovnat se, co se týče životních problémů a komplikací se svým údělem a co se týče morálky, se svým svědomím.
Nakonec i „odchod“ do případného ráje je určitě příjemnější, než chápání konce života jako definitivní ukončení existence.
Jinak, tato otázka, by byla na daleko širší a hlubší diskuzi a polemiku.

Jiří Bohumil

Odpověděl/a – 27.únor 21:31

Považuji se za ateistu i když jsem křtěný a jako základní morální kodex uznávám a snažím se dodržovat i křesťanské desatero v bodech 4 až10.
A i křesťanskou bibli, jak Starý, tak i Nový zákon mám k dispozici stále a občas i do nich „nakouknu“, pokud na to „dostanu náladu“ a mám čas.
Ale beru to jako určitá ponaučení a moudra, ale pouze nezaujatě a s nadhledem. Ne jako nezvratné atributy, s bezmeznou vírou.
Jinak ale mám svou osobní „víru“, zakládající se na bázi rčení: „jsou věci mezi nebem a zemí, o kterých ani nejchytřejší nejsou schopni podat vysvětlení a nezbývá se s tím než smířit“.
Jak říká Kepler, je to rovněž jakýsi, ale můj způsob „životní filozofie“, ovšem neopírající se o náboženství.
Nikomu náboženskou víru neupírám, je to věc každého jednotlivce.
A myslím si, že s ortodoxní náboženskou vírou (jakoukoliv) a jejími možnostmi, t.j. odvolávat se k Bohu (a ostatním dle církví), přijímat neštěstí a životní komplikace s odůvodněním, že to byla vůle „oněch“ a prosit je o odpuštění a přijímat jejich rozhřešení za případné hříchy, se žije snadněji.
Ateistovi zůstává pouze srovnat se, co se týče životních problémů a komplikací se svým údělem a co se týče morálky, se svým svědomím.
Nakonec i „odchod“ do případného ráje je určitě příjemnější, než chápání konce života jako definitivní ukončení existence.
Jinak, tato otázka, by byla na daleko širší a hlubší diskuzi a polemiku.