Historie úprav

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 8.únor 14:52

Zajímavé. Slovo marod atd., které se v češtině často používá, má několik možností výkladů. V mnohém se podobají, ale i částečně liší.

marod – může být podstatné i přídavné jméno. Někdy se uvádí jako hovorové slovo, jinde jako obecné.

  1. Marod – ten marod = nemocný člověk
  2. Marod – jsem marod – jsem nemocný
  1. Marod – hovorově nemocný, marodka, marodit,omaro­dit,promarodit.

Z rak.-něm. marod tv. (vedle něm. Marod ‘vysílený ,unavený’) a to za třicetileté války z fr.maraud ‘darebák’(srov­.imaraude ‘plenění’, maraudeur ‘záškodník, polní zloděj’) nejistého původu.
Nemocní a unavení vojáci totiž zaostávali za svou jednotkou a pak se živili pleněním a krádežemi.

J. Rejzek Etymolgocký slovník

  1. Ve Slovníku nespisové češtiny je uvedený další možný původ. Z francouzského lidového onomatopoického marauder = noční dovádění koček v říji. Původ by byl v nářečním marauder kocour.

Zřejmě z toho důvodu, že kocouři se často toulají, jsou vychtrlí, mrouskají – zvuk mrou …

  1. Trochu jiný výklad je v odkazu z r. 1938.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=3251

„Slovo marod, tak dobře známé všem, kdož vojančili za Rakouska, je oblíbeným thematem etymologických výkladů. Zpravidla se spojuje slovo marod se slovem marodér, záškodník; proto se myslilo na vojáky císařského obrista z třicetileté války Meroda (ale byl i švédský plukovník téhož jména, jak upozorňuje Storfer).
Tento výklad je však nemožný již proto, že francouzské slovo maraud, tulák, zná Villon už v XV. století. Storfer sám se přiklání k výkladu Sainéanovu, že základem je tu lidové slovo francouzského původu onomatopoického (mrou – mrou, kočičí koncert, potom toulavý kocour, tulák).
Naproti tomu Julius Böhmer v „Zeitschrift für Mundartforschung“ 13, 1937, 83 n. staví se ostře proti spojování slov marod [51]a marodér. Únava, nemoc a tuláctví, záškodnictví jsou přece představy hodně od sebe vzdálené. Slovo marod, nemocný, je podle něho původu arabského. Marid, marad znamená tam stav zeslabenosti, churavosti; z arabštiny přišlo přes jižní Evropu do francouzštiny a odtud pronikalo dále.“

Avatar uživatele

annas

Odpověděl/a – 8.únor 14:57

Zajímavé. Slovo marod atd., které se v češtině často používá, má několik možností výkladů. V mnohém se podobají, ale i částečně liší.

marod – může být podstatné i přídavné jméno. Někdy se uvádí jako hovorové slovo, jinde jako obecné.

  1. Marod – ten marod = nemocný člověk
  2. Marod – jsem marod – jsem nemocný
  1. Marod – hovorově nemocný, marodka, marodit,omaro­dit,promarodit.

Z rak.-něm. marod tv. (vedle něm. Marod ‘vysílený ,unavený’) a to za třicetileté války z fr.maraud ‘darebák’(srov­.i maraude ‘plenění’, maraudeur ‘záškodník, polní zloděj’) nejistého původu.
Nemocní a unavení vojáci totiž zaostávali za svou jednotkou a pak se živili pleněním a krádežemi.
J. Rejzek Etymolgocký slovník

https://fr.wik­tionary.org/wi­ki/maraude

  1. Ve Slovníku nespisové češtiny je uvedený další možný původ. Z francouzského lidového onomatopoického marauder = noční dovádění koček v říji. Původ by byl v nářečním marauder kocour.

Zřejmě z toho důvodu, že kocouři se často toulají, jsou vychtrlí, mrouskají – zvuk mrou …

  1. Trochu jiný výklad je v odkazu z r. 1938.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=3251

„Slovo marod, tak dobře známé všem, kdož vojančili za Rakouska, je oblíbeným thematem etymologických výkladů. Zpravidla se spojuje slovo marod se slovem marodér, záškodník; proto se myslilo na vojáky císařského obrista z třicetileté války Meroda (ale byl i švédský plukovník téhož jména, jak upozorňuje Storfer).
Tento výklad je však nemožný již proto, že francouzské slovo maraud, tulák, zná Villon už v XV. století. Storfer sám se přiklání k výkladu Sainéanovu, že základem je tu lidové slovo francouzského původu onomatopoického (mrou – mrou, kočičí koncert, potom toulavý kocour, tulák).
Naproti tomu Julius Böhmer v „Zeitschrift für Mundartforschung“ 13, 1937, 83 n. staví se ostře proti spojování slov marod [51]a marodér. Únava, nemoc a tuláctví, záškodnictví jsou přece představy hodně od sebe vzdálené. Slovo marod, nemocný, je podle něho původu arabského. Marid, marad znamená tam stav zeslabenosti, churavosti; z arabštiny přišlo přes jižní Evropu do francouzštiny a odtud pronikalo dále.“

Náš týdenní výběr otázek
Všechny vybrané otázky