Historie úprav
Odpověděl/a – 6.únor 12:22
Těžko říct, takl na naši předklové pojmenovali.
Něco jsem zjistila ve Staročeském slovníklu, Etymologickém – není to někdy jednoznačné
žrát, žravý, žravost, žrádlo, žrout, žranice, nažrat (se), ožrat (se), požírat, přežrat (se), rozežrat se, sežrat, užírat (se), vyžrat, vyžírka, zažrat (se). má původ ze st. sti. giráti‘ hltá’,vše zie.*gu̯er-‘hltat, polykat.
Staročeský slovník uvádí ve významu nestřídmosti, jak vyplývá z odvozených slov.
Jíst – také staroindický kmen – německé essen. Původ je velmi složitý, ale podle rychlosti jídla a potravy se lišil člověk a zvíře.
Třeba hospodářské zvířectvo se krmilo žírem, tedy žrřalo, aby bylo živé, aby nabíralo maso, to člověk nepotřebuje. Jíst – mít to, co dostačuje k životu. Původní význam – ten, kdo se trápil hořem, soužil se, musel jíst.
Jíst – mít to co dostačuje k životu. Původní význam – ten, kdo se trápil hořem, soužil se, musel jíst. Už třeba Ježíš nakrmil lidi a dal jim chléb, ryby, a chjéb , aby se nesoužili.
Odpověděl/a – 6.únor 13:06
Těžko říct, proč takl naši předklové pojmenovali.
Něco jsem zjistila ve Staročeském slovníklu, Etymologickém – není to někdy jednoznačné.
žrát, žravý, žravost, žrádlo, žrout, žranice, nažrat (se), ožrat (se), požírat, přežrat (se), rozežrat se, sežrat, užírat (se), vyžrat, vyžírka, zažrat (se). má původ ze sti. giráti‘ hltá’,vše zie.*gu̯er-‘hltat, polykat.
Staročeský slovník uvádí ve významu nestřídmosti, jak vyplývá z odvozených slov.
Jíst – také staroindický kmen – německé essen. Původ je velmi složitý, třeba i hláskově, ale podle rychlosti jídla a potravy a pití se lišil člověk a zvíře.
Třeba hospodářské zvířectvo se krmilo žírem, tedy žralo, aby bylo živé, aby nabíralo maso, to člověk nepotřebuje.
Jíst – mít to, co dostačuje k životu. Původní význam – ten, kdo se trápil hořem, soužil se, musel jíst. Už třeba Ježíš nakrmil lidi a dal jim chléb, ryby, aby se nesoužili.
Dnes žrát ve významu jíst je slovo nespisovné, samozřejmě týká se lidí.