Historie úprav
anonym
Odpověděl/a – 16.leden 8:28
Život velmi pravděpodobně se na planetách bude formovat velmi podobně jako na zemi pokud jsou životní podmínky obdobné. Poučili jsme se však že život si umí najít i velmi neobvyklá místa kde bychom ho vůbec nečekali. Vůbec nemusí být závislý na dýchání kyslíku, může existovat v extrémních teplotách i v místech kam nedopadne sebemenší zlomek slunečních paprsků a veškerou energii pro život dodávají jen hlubinné sopouchy (což nevylučuje život ani na planetách velmi vzdálených od hvězd jejichž rozžhavené udržují například slapové síly blízké obří planety kolem které obíhá jako měsíc – ovšem klidně ve velikosti Země) Zkrátka hledání života opravdu není jen o hledání planety identické s naší.
Jinak pokud jde o pravděpodobnost že my sami nějaký jiný život objevíme, zvažte toto. Představte si, že sedíte jako divák v obřím koncertním sále, odevšad vidíte záblesky fotoaparátů. Máte pocit že jsou jich tisíce. Ty záblesky si představte jako záblesk života na nějaké planetě ve vesmíru. Když zastavíte čas, nesvítí tisíc blesků najednou, jen jeden, nanejvýš dva a v tom je problém. Vesmír možná kypí životem ale je je mnohem méně pravděpodobné že se potkají v jeden okamžik, v jednom čase dvě civilizace schopné spolu na velké vzdálenosti komunikovat. Dalším aspektem který nám trochu hatí radost z poznání jiné civilizace ve vesmíru je doba kterou trvá, než oni pošlou zprávu nám a než my jim odpovíme. Ta doba je tak dlouhá že naše odpověď už klidně může dříve existující život minout a zastihnout už jen mrtvou planetu. Život na planetě existuje mnohem kratší dobu než si umíme připustit mnohem kratší dobu než planeta sama, i Země může být za pár století století neobyvatelná vlivem skleníkového efektu který přiživujeme a šance na život vysoké teploty zničí stejně jako se to stalo na Venuši. Život pak na zemi nebude existovat další miliony let dokud do ní nevrazí náhodou nějaká planetka plná vody a náraz nezpůsobí odvátí zhoubné atmosféry aby se sama svým složením stala zárodkem nové opět vhodné pro život. I na naší vlastní planetě mohou být jednotlivé civilizace jen zábleky oddělené miliony let extrémních podmínek pro život nevhodných. Považte, Země vznikla před 5 miliardami let, jak dlouho na ní trvá život který jsme schopni ještě mapovat a dohledat ? Mezi tím byl život pravděpodobně nesčetněkrát zcela zničen a vznikal znovu a znovu. Nemáme velkou šanci najít v tom krátkém úseku kdy zrovna my žijeme na této planetě, předtím než nás něco zničí jinou civilizaci a pokud ji najdeme, uslyšíme už jen signál od života který už dávno nemusí existovat.
anonym
Odpověděl/a – 16.leden 8:41
Život se pravděpodobně na planetách bude formovat podobně jako na Zemi pokud jsou životní podmínky obdobné, stejná teplota, stejná atmosféra, stejná gravitace. Poučili jsme se však, že život si umí najít i velmi neobvyklá místa kde bychom ho vůbec nečekali. Vůbec nemusí být závislý na kyslíku, může existovat v extrémních teplotách i v místech kam nedopadne sebemenší zlomek slunečních paprsků a veškerou energii pro život tak dodávají třeba jen hlubinné sopouchy přiživované nikoliv hvězdou ale slapovými silami blízké obří planety. Zkrátka hledání života opravdu není jen o hledání planety naprosto identické s naší.
Jinak pokud jde o pravděpodobnost že my sami nějaký jiný život ve vesmíru objevíme objevíme, zvažte toto: Představte si, že sedíte jako divák v obřím koncertním sále narvaném diváky, a všichni fotí, odevšad vidíte záblesky fotoaparátů. Máte pocit že jsou jich tisíce. Ty záblesky si představte jako záblesk života na nějaké planetě ve vesmíru. Zastavte čas, najednou nesvítí tisíc blesků, jen jeden, nanejvýš dva – v tom je problém. Vesmír možná kypí životem ale je mnohem méně pravděpodobné, že se potkají v jeden okamžik, v jednom čase dvě civilizace schopné spolu na velké vzdálenosti komunikovat. Celé to ještě komplikuje fakt, že záblesk který napříč galaxií uvidíme už dávno nesvítí, světlo je příliš pomalé a trvá mu celou věčnost než k nám dorazí. Takže pokud nás někdy jiná civilizace kontaktuje než ji stihneme doručit odpověď už vůbec nemusí existovat. Naše odpověď „Ahoj rádi vás poznáváme“ už zastihne dávno mrtvou planetu, nebo úplně jinou civiliziaci která se na ní zformovala a která o radiových vlnách netuší ani zbla. Život na planetě existuje mnohem kratší dobu než si umíme připustit mnohem kratší dobu než planeta sama, i Země může být za pár století století neobyvatelná vlivem skleníkového efektu, který sami přiživujeme a šance na život extrémně vysoké teploty zničí stejně jako se to stalo na Venuši. Život pak na zemi nebude existovat další miliony let dokud do ní nevrazí náhodou nějaká planetka plná vody a náraz nezpůsobí odvátí zhoubné atmosféry, aby se sama svým složením stala zárodkem atmosféry nové opět pro život vhodné. I na naší vlastní planetě mohou být jednotlivé civilizace jen krátké záblesky oddělené miliony let extrémních podmínek pro život nevhodných. Země vznikla před 5 miliardami let, přestavte si to číslo a srovnejte to s dobou po kterou tušíme, že na ní existoval život. Pak to srovnejte s dobou po kterou lidé umí radiově komunikovat a naslouchat signálům z vesmíru 🙂 To je pořádně krátký záblesk, takového mihnutí si ani nevšimnete. Mezi tím byl život pravděpodobně nesčetněkrát zcela zničen a vznikal znovu a znovu. Nemáme velkou šanci najít v tom krátkém úseku kdy zrovna my žijeme na této planetě a jsme komunikace schopni, předtím než nás něco zničí jinou civilizaci, a pokud ji najdeme, uslyšíme už jen zprávu od civilizace, která už dávno nemusí existovat.
Pokud nějaký život ve vesmíru najdeme nebude to ten rozvinutý, nečekejte létající talíře, pokud budeme mít štěstí, najdeme mikroorganismy …